Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ivanku Adamcovou jsem požádal o rozhovor pro Celostní medicínu především kvůli její super-schopnosti vidět ve všem to dobré a přijímat věci tak, jak jsou. Bez odporu a bez negativních emocí. Povídáme si v prostorách Kulturního domu Rubín před její poslední brněnskou přednáškou. Iva Adamcová totiž letos, po 27 letech, s přednášením pro veřejnost končí.
Ivanko, jak nemít strach? Nedávno u mě byla onkologická klientka, která mi říkala, že hned od začátku války na Ukrajině prožívá utrpení těch lidí. Jak se naučit stav, kdy se člověk nebojí?
Strach vlastně neexistuje. Strach vytváří lidské tělo tím, že má zkušenost s přítomnou chvílí, kterou odmítne negativní emocí, třeba strachem, lítostí, kritikou či nenávistí. Přítomnost není časový úsek, ale odsouhlasený děj, který se v té chvíli děje, on se totiž JEN DĚJE. To znamená, že se to posunuje do minulosti a ty to vyhlížíš v budoucnosti. Bojíš se něčeho, co ještě není a ani nemusí nastat. To je něco, co lidi neví. Ona zřejmě má rakovinu proto, že nenáviděla válku a bojí se jí. Nenávist je emoce, která je ze srdce, a pak se rozjíždí do těla podle toho, kde to prožíváme. Kdyby neuměla respektovat, že se to na světě děje, tak to má v oblasti slinivky, jater, žlučníku. Kdyby to měla na dvojce (na druhé čakře), tak by to byly ledviny (neodpouštění). Střeva jsou jednička, že se jí to v tom světě nelíbí. Ale pozor, váš život je jenom tam, kam dohlédnete. Kam dojdete. Ani za roh nevidíte, to není vaše. Ale dneska přijímáte podněty z rádia, z televize, z internetu, z telefonu, takže vás vtahuje iluze něčeho.
Vysvětlovala jsem, že lidé, kteří se narodili do oblastí, kde je dneska válka, si to karmicky zaslouží (pokračováním vývoje k odkládání hmotného vědomí, které vám nalhává, že máte vůli člověka). Protože dříve sami vraždili. Musí být vražděni a ještě pokračují. A strach z války na našem území? Vědomí lidé se nebudou bát, protože ví, že osud je nastavený. Že se není čeho bát. A až to přijde, tak to budu řešit. Teprve až to přijde, budu to řešit.
Nedávno jsem vysvětlovala příběh z Facebooku. Byla tam jedna šikovná paní, která debatovala se svým tatínkem, který se celý život bál třetí světové války. Byli někde na návštěvě a on říká: „Mně je dneska osmdesát a já jsem se celý život bál zbytečně.“ Celou tu dobu žil uvnitř s válkou. Často lidé ve strachu přijímají situaci, která třeba nikdy nenastane, a díky tomu jsou nemocní, protože pořád někde vyhlížejí a nejsou schopni žít přítomný okamžik. To je veliký problém většiny lidí na planetě.
Od pár mých klientek jsem slyšel mluvit například o strachu z velkých psů nebo strachu chodit večer potmě sama.
Ty se můžeš rozhodnout. Já jsem se nikdy nebála. Když mi bylo šestnáct, tak jsem jezdívala na brigády. Vždy ze školy jsem přijela z Ústí do Teplic. A pak jsem jela do Bystřan, kde byl sklárna na výrobu skleněných tubiček na léky. Každý pátek jsem pracovala od dvou do deseti. A druhý den jsem musela být od šesti do dvou na ranní. Ale protože mi jezdil před desátou autobus přes celé Teplice – což je obrovské město –, tak jsem věděla, že musím jít pěšky. A když jsem přišla k obrovskému parku v zámecké zahradě, zvažovala jsem, jestli mohu jít dovnitř. Ale beze strachu. To je takové: „Můžu? Nemůžu?“ Protože když bych tam šla takto skrz, tak jsem o hodinu dříve v posteli. Když ne, musela bych celý areál obejít. Tak jsem si řekla „Jdu!“. A pak se stala nádherná věc: Najednou jsem křižovatku nemohla projít rovně ani doleva. Byl tam vzduch, ale nemohlo mě to pustit. Narážela jsem jakoby do neviditelné stěny. Až mě to pustilo doprava. Věděla jsem, že jinak bych tam někoho potkala. Ale to má až ten, kdo se svěří Bohu. Protože Bůh je ve vás. Vy jste vědomí, které žije ve hmotě. Ale vy žijete i v Bohu. A vy musíte prokázat, že vy jste On. Teprve On vás potom chrání. Přes hmotu, která vám slouží. A to lidé běžně neví. Dokavaď jedinec útočí emocionálně na svět, neví, že přebírá negativní emoce od svého těla, kterým není, ale pouze v něm dočasně bydlí v tomto životě jeho božské vědomí.
No a jak se ten stav naučit?
Jestli se bojím, tak tam nepůjdu. Jestli se budu strašně bát, zvolím variantu, že tudy nepůjdu. Ego chce sedět na obou židlích. Když bych se bála, tak bych tam nešla. Já jsem se nebála, já jsem důvěřovala, ale hlavně jsem neviděla nikdy nic špatně ve svém životě. Tedy jsem souhlasila s původním nastavením osudu, který probíhal. Bylo zbytečné, abych se bála. Pak ti to pomůže. Ale to lidi neví. Jednak se ti nemůže stát nic. A to je hodně podstatná odpověď. Pokavaď na svět nezaútočíš negativní emocí – tím se tvoří karma. Vezmi si, že ty nejsi tělo Jirka, ani já nejsem tělo Jirka, ale nejsi ani těla druhých lidí. Jsi vědomí svého těla Jirka a všech ostatních těl, tedy jsi vědomím i všech ostatních těl. a všech ostatních částí planety. Takže vidíš, že dokavaď já nemám emocionální útok proti komukoliv na světě, nemusím se ničeho bát, protože nic se mi nevrátí.
Někde jsi mluvila, že nejenom činy, ale i negativní emoce nebo myšlenky vytváří negativní karmu.
Ano, Bůh je prožitek. Lidé neví, že kdyby někoho chtěli jenom v myšlence zabít, budou přepadeni nebo budou mít těžký úraz v autě. To si udělali sami. A pozor, tělo jim to nabízí. Převratný objev je, že jste vším. Vším vědomím. Ale řada lidí si to neumí vysvětlit. Kouká na druhá těla, která jsou hodně negativní: perou se, kradou, tunelují, nenávidí. Druzí jsou zodpovědní zase sami za sebe. Když nemáš odsudek, tak tě druhý člověk ani kolikrát nevidí. Mnohokrát jsem zažila, že jsem nebyla viditelná. Všechno je natočené na přednáškách, nahrávky jsou na mých stránkách.
Cesta k neviditelnosti je tedy jaká?
Harry Potter je naprosto dokonalá záležitost. To je vývoj člověka ze 3D do 5D. V posledním díle je stav neviditelného pláště, stav bez hůlky (bez čarování – tzn. bez přání; protože proč bych si měla něco přát? Já mám přesně v tu chvíli to, co mám mít. Ty máš mít jenom potřeby. A když máš potřeby bez usilování, tak to dostaneš. Zkrátka osud ti to přinese. To jsou ty zázraky, o které tady jde. A ne čarování, že něco chci a ono to přijde. Třeba bílá a černá magie, když si něco přeje, tak o to vzápětí přijde. Třeba si vyprosíš peníze na auto, a pak se ti v něm zabije dítě. Lidé neví, že to budou muset vrátit. Protože oni to kradou z celku planety. Planeta je jedna bytost a to, co si vybrbláš pro sebe, to jsi ukradl druhým já a sám sobě, protože ty jsi oni. Takže ty o to musíš přijít.
Jenom 8 % lidí na planetě je schopno žít v přirozenosti a slyšet, co říkám. Ostatní mě odmítnou. Protože oni si ještě musí čarovat. A ještě jsem nezmínila poslední atribut, a to je kámen vzkříšení. Tam tito lidé ví, že smrtelné je jenom tělo, které má silné ego. Ego se bojí smrti, protože si myslí, že je tělem. To je stav 3D člověka. Ale i on je božským vědomím. I on je nesmrtelný. Jenom o tom neví. Ale lidé, kteří umenší ego, se dokáží srovnat s čímkoliv ve svém osudu a ví, že jsou nesmrtelní. Nebojí se smrti. No a neviditelný plášť je stav, kdy nepřejímáš od těla negativní emoce a tedy se zastaví karma. Karma je úžasná věc, která vás vývojově dovede k sama sobě. To, co dělám „sobě“ v druhých tělech, se mi musí navrátit, jelikož jsem celé božské vědomí. To je poselství člověka Ježíše. Já i Otec jedno jsem. Nesmrtelnost vědomí (zmrtvýchvstání).
Navážu otázkou od jednoho čtenáře: Jak žít život, aby se člověk nebál psychické ani posmrtné bolesti? Když člověk cítí, že více než smrti se bojí bolesti?
Magické stavy vám nalhávají, že po smrti trpíte. Božské vědomí je světlo, kterým jste vždy byli. To tělo vás nutí se bát. Peklo je tady. Když se něčeho bojíš, to je ten čertík, který přijde a řekne: „Stane se tohle a tohle. Ty jsi to předtím prožil a nechtěl jsi to.“ On ti vyhrožuje. Ty se znova bojíš. Takže znova musíš prožít tyhle věci v osudu.
Jestli tě otravuje soused nebo je nevěra v manželství, musíš cokoliv přijmout. Láska totiž je, že souhlasíš s druhým člověkem. Můj manžel mi kdysi řekl, že se zamiloval někde jinde. Odpověděla jsem: „Tak se rozvedeme a ty budeš šťastný. Ráda ti dám svobodu, protože tě mám ráda.“ A teď pozor, musíš milovat i jeho ženu, protože i ona je tvým vědomím. To se sčítá. Protože jestliže se ti líbí tvůj muž, tak rozumíš jiné ženě, se jí také může líbit. Já jsem navíc byla těhotná a věděla jsem, že nesmím trápit své budoucí dítě. Že když budu mít nehezké emoce, budu je přenášet na své ještě nenarozené dítě. Že když budu vzteklá, tak se mi narodí vzteklé dítě. A když budu lítostivá, bude moje dítě pořád plakat. To jsou věci, které jsou propojené. Vy nejste nikdy odděleni. Budoucí matka totiž už připravuje chemii těla , jako základ pro své dítě.
Hodně lidí říká, že se nebojí smrti, ale bojím se právě bolesti při umírání.
Kdyby lidé neměli odpory, neměli by bolesti a nemuseli by nic splácet. Splácíte jenom po odporech těla, které zaznamenávají vymístění vašeho božství (tam, kde chybí Bůh.) K tomu se vývojově dostane každý, ale nejde to vůlí člověka, musíte si na to počkat. Teprve silné vědomí, nepřevezme návrhy vašeho těla na emocionální útoky proti světu, ale bude vědět, že se stačí rozhodnou, co neudělá.
Pokud už člověk nemá žádné odpory, může se uzdravit?
I uzdravení nebo smrt je nastavená. S tím nikdo nic neudělá.
Když bych se ještě vrátil k tématu přání – podle tebe je špatné si něco přát? Například hezkou dovolenou?
Špatné? Nikomu nic nepřikazuji, jen vysvětluji, o co vlastně jde. Dívej, ego je záležitostí negativní emoce. Když je to pozitivní emoce, když si vymyslím, že pojedu na dovolenou a mám na to, je to v pořádku. Ale proč bych si to měla kupovat a půjčovat, když na to nemám? Dovolená proběhne, celou dobu tam propršelo a najednou máš dluh, který narůstá a nejsi schopný to splácet. Takže když na to mám, tak proč bych nejela? Ale není to záležitostí ega. Ego je záležitostí negativních emocí (pesimismus – že ti něco vadí). Odpor na třetí čakře je odmítání toho, co se děje. Buď druhých lidí, sami sebe nebo situací. A pozor též na urychlování věcí nebo zpomalování věcí. Věci mají svůj nastavený děj.
Co ještě říkáš na afirmace?
K čemu afirmace? Řekni k čemu? Ty máš mít radost ze svého života. To je pokora. Najít si v optimismu tu radost, a pak nebudeš potřebovat žádné afirmace. Tohle budou dělat lidi, kteří odmítají svůj život. Sami se tím blokují a chtějí to jinak, nežli to je, a tedy prosazují vůli člověka. Je to taková berlička. Zkus si představit: Půjdu na jógu, kde v představách dojde ke zklidnění a bude mi nádherně. A pak přijdu domů a budu naštvaný na manželku. To je nahoru – dolů – nahoru – dolů. To je sekání. Takový člověk bude mít někde nečekané blokace v páteři. Cvičením jógy si otevíráte čakry, ale pak si je egem prudce zavíráte, takže onemocníte. Jóga v původních variantách je psychická. Ty máš být všechno. Jóga je o nulovém odporu. Jestliže Bůh je všechno, tak já přeci potřebuji milovat všechny lidi. To znamená, bez útoku svého egoismu vnímat, že každý koná tak nejlépe, jak umí. A samozřejmě, to mi ubere útoky na ten svět. Tu slepotu. Bůh je vevnitř, ne venku. To si pamatujte. Přes vnitřek musíte přejít teprve ven.
Vizualizace Světla je podle tebe také špatně?
Dívej se, tohle jsou všechno berličky, které lidé v této fázi vývoje musí mít. Oni vidí ošklivost ve světě, tak si vytvoří berličku. Ten, kdo bude život vidět negativně, bude usedat k meditaci, aby si odfrknul. Kdo bude žít šťastný život v optimismu, nebude muset usedat, protože on to štěstí žije. Ale hlavně, tady je dnes hodně lidí, kteří mluví podobně jako já, ale není to to stejné. A víš proč? Protože všichni tam ještě mají vůli člověka. Ty se musíš stát klidem. Ale ty už jím jsi. Ty jsi vědomí v těle. Jedná se jenom o to, abys v pokoře přijal všechno, co se ti v osudu děje. Mluví o tom Otčenáš, jen mu lidé vlastně nerozumí. „Buď vůle Tvá jak v nebi (jak si moje božské vědomí vybralo hotový osud se všemi ději), tak na zemi (tady osud potvrdím pokorou, a tedy přijetím v optimismu)“. Lidé nevědí, že jakékoliv jejich rozhodnutí je dopředu již uloženo v těle, takže nemají svoji vůli člověka, i když to tak vůbec nevypadá. Nevědí, díky negativním emocím, že nejsou tělem ale vědomím v těle žijícím.
Proto pouze pokora je JEDINÝM KLÍČEM KE SVÉMU VLASTNÍMU BOŽSTVÍ, na které jste zapomněli.
Když mluvíš o štěstí a radosti, tak co bys našim čtenářům doporučila?
V každé věci jde vidět dobro. Tohle ego neumí. Cokoliv se stane, já teď hned vím, co je v tom dobrého. I kdyby to pro druhého člověka bylo obrovské drama, tak teprve tehdy, až to ten člověk přijme, tak se věci změní. A já i kolem sebe mám rodinné příslušníky a blízké lidi a mohu někdy seknout do druhého člověka, aby se vzpamatovali a přijali, co trápí. Tehdy se jim změní osud. To je proto, aby viděli, že to jde. Já jsem nedávno zažila s mou dcerou. Tady ti ukážu krásně pokoru:
Rok a čtvrt neměla sílu přijmout, že neviděla rok a čtvrt svou dceru. Měla přiletět, moc jsme se těšili, ale stalo se, že týden předtím, než měla přijet z ciziny, tak její nejlepší kamarádce zemřel tatínek. Dostal obrovský infarkt, byl několik dní v komatu a pak zemřel. A ten den, kdy měl přiletět, tak byl pohřeb. A moje dospělá vnučka se rozhodla, že nepřiletí, protože chce podpořit kamarádku. Teď ta moje dcera, která je úžasná a zvládla spoustu věcí, tak se těšila – buď to vyjde, nebo to nevyjde. To je stav nula, kdy bereš všechno. Ale hlavně, vy nevlastníte ani svoje tělo, natož děti. A teď ona říká: „Představ si to, ona nepřiletí.“ A já říkám: „Je dospělá. Žije v Miláně, nech ji rozhodnout. Ty bys možná tohle taky udělala.“ A ego v ní řeklo: „Ale já jsem maminka.“ Jako, že seš něco víc? Ona kvůli mrtvému člověku tam zůstane. Víš, jak to ego je blbý? Ne kvůli mrtvému, kvůli živému, kterému zemřel tatínek. „Pamatuj si, jestli tohle neodsouhlasíš, tak ona nepřiletí,“ řekla jsem jí. Ona se zklidnila, protože věděla, že nemůže nic dělat. A za dvě hodiny přišla a říká: „Představ si maminko, že ona přiletí.“ Protože její maminka jí napsala SMSKU: „Prosím tě, jeď za maminkou. Nám už teď nepomůžeš a my jsme rádi, že jsi nám prokázala takovou účast. Takže ona nakonec přiletěla. Ale kdyby to moje dcera nepřijala, tak se to nestalo. A takhle se bude narovnávat všem lidem. A pozor, i to, že napíšeš tento článek a někdo si to jenom přečte a vyzkouší si to. Vy potřebujete chtít opak toho, co se děje. A teprve pak se otevře cesta. Protože jste vším a sami sobě vždycky všechno dáte. Tohle tvoří pokora. Pouze božství může skutečně tvořit, nikdy ne vůle člověka, ego totiž neumí souhlasit.
Tvou super-schopností je schopnost věci přijímat. Já se pokládám za velkého optimistu a radostného člověka, ale pořád mě ještě některé věci jsou schopny naštvat. Například mě občas vytočí některé nesmyslné kroky některých politiků.
Dívej se, musíš vědět, že oni byli zvoleni tebou. My jsme všichni jednota. Uvědom si, že Bůh je jeden jediný a už je dáno, kdo bude zvolený. Je to připravený. Že má vyhrát ten. Ten, kdo bouří proti jakémukoliv ministru, prezidentovi, ministerskému předsedovi, ten je úplně vedle. Protože bouří proti sobě.
Ty si nesmíš dovolit kritizovat. Víš, že si zapisuješ nemoci, když si o někom myslíš, že je kretén? Je tady společnost, kterou miluji a která má nějaká pravidla – sama ráda platím daně do posledního haléře. Žiji v božském nádherném prostředí: máme úžasné zdravotnictví, které není nikde na světě. Moje dcery žily obě dvě v cizině. Vím, co se tam děje. U nás je spousta dobrých věcí, o které se můžeš opřít.
Ovlivníš politiku a to, co se děje? Neovlivníš to. Ať si dělají, co chtějí. Víš, jak z tebe spadne obrovský kámen? A nebudeš nemocný. To je důležité vědět: Co sis už zapsal, to si odkulháš nebo podle toho, na které čakře se to zapsalo. Ale ten zbytek, když přestaneš, tak se ti to už nebude dít. To je velká změna pohled na svět. Kam nedošáhnu, tam nemám co dělat. Když budeš v politice, budeš mít rozhodovací právo, ale většinou dnes tito lidi pak zažijí peklo, věř mi. Představ si, že budeš žít s tím, že tě 50 % národa nenávidí a 50 % národa tě podporuje. Ty musíš konat dál, nemůžeš se z toho vyškubnout, a bojíš se jít po ulici, jestli ti někdo nepropíchá gumy. To není záviděníhodná pozice. Každý má svůj osud má a musí v něm vidět dobro. Nekoukejte po druhých. Odskáče si to vaše tělo. Hlídejte si vaše tělo a jeho návrhy negativních emocí. Pokud nabídka od těla myšlenkou přijde, NENÍ JEŠTĚ VAŠE!!!! Stačí se rozhodnout podle šablony. CO NECHCI, ABY MI SVĚT DĚLAL, NEBUDU DĚLAT SVĚTU, v tom je totiž uložená jednota vědomí světa, a tedy i karma. Co udělám světu, musím prožít sám na vlastní kůži. A zasloužím si to, samozřejmě.
Děkuji. Mám teď dvě otázky od jedné naší čtenářky: Jak žít nejvyšší potenciál? Jak být napojený na své srdce? Jde to i bez meditace? Jak být soustředěný na srdce, tak že člověk bude v srdci a nebude vláčený kolektivním vědomím?
Optimismem a respektem. Ty potřebuješ respektovat všechna konání všech těl okolo tebe. Protože jsi jejich vědomí. A když proti nim bouříš, tak pořád takové lidi kolem sebe vidíš – ať by kradli, pomlouvali. Protože je odmítáš, tak ti přijdou zahrát jinou nápravnou akci. A když to znova odmítneš, tak si opět zapíšeš karmu. Takže vidíš, že je zbytečné ovlivňovat druhá lidská těla. Vy totiž nemůže ovlivnit ani svoje tělo. Musíte vědět, že všechna odmítnutí a zuřivosti je ego. Nejste to vy. Ego vás brzdí. Ukazuje vám směr, který není pravdivý. To, co se děje, je vaše vůle boha. Láska je totiž stav bez převzetí negativních emocí od vašeho těla, které se za vás vydává a podvrhuje emocionální útoky na hmotná (lidská) těla a situace (určený osud, který se nedá změnit).
A druhá její otázka: Jak překonat mindset – strach z nedostatku peněz?
Chudoba – to je psychická záležitost. Když budeš mít málo a budeš spokojený s tím, že se každý den najíš, a že máš tolik, co máš, tak jsi bohatý. A když budeš mít miliony a budeš chtít víc, tak jsi chudý. Já jsem to zažila, měla jsem dvacet haléřů v peněžence. A pak mi přišla na ulici, za sto metrů, večeře. V přednášce „Staré Křečany“ na YouTube je to vysvětlené.
Nikdy jsem nebědovala. Protože vždycky může být hůř. To je optimismus. A tehdy zažijete zázraky. Povím vám o paní, u které jsem byla po pěti letech na návštěvě. Je to moc fajn holka. Přišla domů z porodnice, s manželem už spolu nebyli, protože strašně zadlužil rodinu. Musela prodat svůj dům po babičce a teď měla v peněžence 30 Kč. Nevěděla, jestli její malé miminko přežije. A žila ještě v takové polozbořené chatě. A najednou zvonek. Bývalý spolužák: „Hele, já nevím proč, ale tady máš pět tisíc.“ Byla z toho v šoku. On pak pokračoval: „To si nech. Já ty peníze nepotřebuji. Nějak mám pocit, že ti je mám dát.“ Byla v naprostém údivu, protože držela v ruce najednou pět tisíc, které ji vystačily na dva měsíce. To jsou věci, které běžný 3D člověk nepochopí. Pamatuj si, peníze dostanou jenom lidé, kteří s nimi umí dobře zacházet. Jinak by ti ublížily.
Až dovedeš srovnat tělo s tím, že to, co mám mít, tak mám, a to, co nemám mít, tak nemám, teprve tehdy se tvůj život začne měnit. Teprve pak nejsi závislý na penězích. A Satan tou hmotou hýbe. On ví, co ti na háček rybářského prutu má navléknout, po čem toužíš. Někdo touží po penězích a odepíše bratra kvůli dědictví, někdo po slávě a začne díky tomu dělat hajzloviny. A pak to musí splatit.
Dvacet sedm let jsi přednášela na veřejnosti, letos jsi oznámila, že končíš. Co ti to vzalo a co ti to dalo? Co bude potom, až skončíš?
Podívej, já celý život vím, že v dospělosti, v budoucnu, budu vysvětlovat lidem věci. Už od dětství jsem měla vize. V šesti letech jsem byla vyučována. A měla jsem jedinou zvláštnost, se kterou jsem si v dětství nevěděla rady. Mí rodiče tehdy jezdili k přátelům. Bylo nás tam hodně rodin, hodně dětí. Silvestr tam byl úžasný. Nemuseli jsme jít brzy spát, koukali jsme na ohňostroje. Ale druhý den ráno, 1.ledna, mi bylo vždy divno a těžko. V dětství to bylo celý den. Druhého ledna a celý rok pak zase už ne. Až ve 31 letech jsem zjistila, že to mám asi jen dvě hodiny ráno a pak už nic. Pak mi došlo, že jsem měla začít fungovat pro veřejnost, ale ze začátku pro malou veřejnost.
Vždy v sobotu jsem dělala výklad zadarmo pro jednoho člověka, to mi bylo čtyřicet let. Pak jsem postupně dvanáct let přednášela. Předtím mi zemřelo ego – to byly neuvěřitelné prožitky. A věděla jsem, že neudělám nic pro to, abych vylezla na veřejnost. Že mě On vytáhne. A On mě opravdu vytáhl. To je proces, který je natočený někde na mých audiích.
Vím, že ke konci roku 2025 končím. Že pro veřejnost řeknu všechno. Všechno je totiž nahrané. Prvního listopadu máme ještě vysílání s Tomášem Lukavcem, kde by měli být i další lidé pozvaní k debatě. Řekla jsem už všechno. Bylo by zbytečné přednášet dál. Je jedno, kdy se k tomu lidé dostanou. Já jsem svou práci splnila a stahuju se do svého osobního života. Moje děti kvůli tomu musely odejít a vdát se do ciziny, abych já měla prostor pro vás. Protože jsem vždycky lidi všechny milovala. Jenom splním svůj osud, který v těle vidím, a pak si dožiju svůj život. Bylo řečeno, že pak odejdu. Takže je možné, že pak i zemřu (smích). Takže je vše nastavené. A vše správně.
Ivanko, moc děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!
Webová stránka Ivanky Adamcové.
Jiří Hamerský