Uzdravení skrze růženec: „Pro mnoho lidí je to terapeutická modlitba,“ říká Miroslav Herold

Miroslav Herold rozhovor

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Zná lidi, kteří se díky růženci uzdravili. Zatímco pro někoho je růženec nudná a zastaralá modlitba, podle Miroslava Herolda se růžencem můžeme nechat vést, abychom se intenzivněji ponořili do přítomného okamžiku: „Růženec má v sobě rytmus šplouchání vln. Otevírá oceán možností,“ popisuje poeticky Miroslav a komentuje i to, že se v růženci opakují určitá slova stále dokola: „Je to jako když si jdu vodou omýt tvář. Také potřebuji vodu dostat na svou tvář opakovaně. Omývám se modlitbou, abych byl čistý, svěží, probuzený.“ 

Po letošních exkurzích do jógy nebo buddhismu přijměte dnes pozvání k nahlédnutí do jednoho z pokladů tradice křesťanské – modlitbě růžence (zde celý text této modlitby: https://www.maria.cz/modlitba/jak-se-modlit-ruzenec) 

KDO JE MIROSLAV HEROLD? 

Vystupoval v několika dokumentárních historických filmech České televize. Vystudoval filozofii, teologii, historii a dějiny umění na univerzitách v Bratislavě, Římě, Olomouci a Praze. Řadu let se věnoval a věnuje duchovní službě, např. vysokoškolským studentům v Brně a Olomouci. Charismatický kněz a člen jezuitského řádu je hostem Celostní medicíny již počtvrté.  

Začtěte se nyní do toho nejlepšího z rozhovoru s Miroslavem Heroldem. I tohle Mirek pravil: 

O přínosech růžence pro duši 

Rád bych předeslal zásadní sdělení: Tento druh modlitby není nikdy promarněný čas. Když bych mluvil o pozitivních zkušenostech, tak se díky růženci mohu ladit na Boha a vystavovat se jeho přítomnosti. Nastavit se jako slunečnice vůči svému Zdroji života, síly a inspirace. Nechat se Bohem modelovat, dávat se mu všanc do rukou. Já se mu nabízím a on mě může svými paprsky ozařovat. Vždy, když se takto vystavuji Bohu, tak to má na mě nějaký dopad, i když po stránce psychické nemusím mít kdovíjak intenzivní nebo inspirativní zážitky. 

Růženec už tím, jak je nastaven, mi pomohl ponořit se do témat, která v sobě nese. Opakování, delší čas modlitby a rytmus, do kterého se zapojuje tělo i dýchání může pomáhat ponořit se do přítomnosti. Být přítomen. To bych chápal jako jeden z největších pokladů té modlitby. 

Každý úsek modlitby má nějaké téma, které je nabídnuto k tomu, aby bylo uchopeno celistvě, hlouběji. Růženec svým opakováním umožňuje osvobozovat mysl. Nemusíme se stále soustředit, ale spíše se nechat nést – ponořit se úplně cele do posvátného dění, do setkání člověka s Bohem.  

O Miroslavově osobní zkušenosti s růžencem  

Postupem času jsem zjistil, že růženec má jedno základní poselství: Nemusím se u něj urputně rozumově soustředit. Důležité je nechat se vést posvátným textem do Boží přítomnosti – dokonce ho ani nemusíš říkat nahlas, ale můžeš se modlit v duchu, což rád dělávám. Velmi krásně tím naplňuji některé prostory času během dne, naladí mě to na opravdu hlubší soustředění.  

Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak mi přijde, že odříkávání Zdrávasů, Otčenáše a některých dalších modliteb má v sobě cosi jako rytmus šplouchání vln na moři a já se pokouším duchovně splývat na hladině tohoto posvátného moře. Mnohdy jako by za mě sama slova modlitby vytvářela posvátný prostor, vytvářela prostředí, hladinu, pod kterou se, je-li to Boží vůle, mohu nořit a odhalovat nádherný svět. 

O světě, do kterého mohu díky růženci veplout  

Jde o vztah. V růženci se vynořuje vztah Panny Marie k Ježíši Kristu, k Duchu svatému, k Bohu Otci. Růžencem jsem pozván k tomu, abych aktivně do tohoto vztahu vstupoval, abych se k němu připojil. A to, co potom vidím pod hladinou, v tom širokém oceánu, kde jsou skryté poklady, je krása prožívání vztahu s Bohem. Podobně jako Maria s Bohem mohu komunikovat a přijmout, co mi nabízí do mého života. Mohu odpovídat. On se mě ptá, jestli souhlasím. Vždyť i Marii bylo to, že se z ní narodí Spasitel, nabídnuto. Nebyla k souhlasu s touto nabídkou donucena. Záleželo na jejím osobním rozhodnutí, zda řekne ano.  

Když rozjímám nad růžencovými tajemstvími, jako by mi chvílemi bylo Bohem dáno nahlédnout na realitu jeho očima. Jako bychom se v lásce stávali JEDNO. Samozřejmě není nutné se něčeho takového dotýkat právě modlitbou růžence. Co člověk, to cesta, jak něco podobného, o čem tu mluvím, naplňovat. Ale mnohým lidem, včetně mě, tento styl ladění se na Boha je blízký, protože je působivý. Nemusím od něj přitom vyžadovat konkrétní výsledky. Někdy můžeme s Bohem navzájem mlčet. To se v růženci také děje, byť by člověk řekl, že je to upovídaná modlitba. Ale nejde ani tak o slova, ale o to, vytvořit prostor pro vztah. A s druhým ve vztahu mohu i vnitřně mlčet, a přitom to nepůsobí trapně. Naopak. Je to naplněné ticho. 

O lásce k Panně Marii 

Je to jasná otázka vztahu. Do žádného vztahu nejsme nuceni. Proto bych se tě zeptal: Přitahuje tě tato žena a její příběh? Je ti sympatická? Mě Panna Maria volala, když jsem byl ještě malé dítě. Neuměl jsem to tehdy rozumově vyhodnotit, ale pochopil jsem časem, jak nesmírně hluboká, odhodlaná, nadějeplná žena, která ví velmi dobře o životě a jeho zákrutách, to je. Je naplněna milosrdnou láskou a nadhledem. Základní otázka „chci vstoupit do vztahu s ní?“ se týká kohokoliv a je-li tam špetka zájmu, dá se s tím pracovat. 

Ten, kdo nás skutečně naplňuje, kdo odpovídá na naše bytostné tázání, je Bůh. A vůbec nevadí na cestě k Němu nebo s Ním prožívat vztahy s Jeho přáteli, jako je Maria. Ono to kypří, zúrodňuje pole vztahu; přináší s sebou rozmanitost a krásu. Panna Marie je opravdu výjimečná žena, která plně přijímá Boží nabídku. Ladění na její lásku je tak silné, že ne nadarmo hovoříme o Boží Matce. Svým souhlasem umožnila, aby Bůh vstoupil jako člověk do našeho prostoru a času. To je něco, co je do Marie hluboce vepsáno a co zasáhlo dějiny lidstva. A naprosto radikálně. Vystavovat se takové ženě, vstupovat do vztahu s ní, přináší jenom dobré plody. Za sebe dodám, že za ta dlouhá léta, co se s Pannou Marií známe, mi to přináší jenom veliké dobro, možná i hlubší a hlubší pochopení ženství a mateřství.  

O tom, jak s růžencem začít 

Růženec se časem vyvinul od modlitby laiků, kteří se neměli čas modlit celý žaltář, což činili mniši, k modlitbě pro všechny, velmi rozšířené mezi katolíky (v jiných církvích jsou jeho obdoby). Nabízí nám prostor pro rozjímání. Dobrou přípravou na růženec by mohlo být uchopit jeho témata četbou Bible. Mohu se podívat na konkrétní úryvek z evangelií, který vypráví to, co je v prvním desátku nebo ve druhém, ve třetím. Růženec tvoří celistvý soubor 200 základních Zdrávasů s dohromady 20 tématy, vždy je to po desátcích. Vše je soustředěno na Mariina syna. Prosíme Marii, aby tak, jak nádherně prožívá vztah k Bohu, nás uvedla do lásky jejího Syna a do tajemství Boha jako Trojice. Takže růženec není ani tak zaměřen na Marii jako takovou, ale spíše na to, aby mě Maria doprovázela ke svému Synu a tím do Boha. Třeba to bude činit jen v diskrétních náznacích, nebo intenzivněji, to už je na jejím uvážení.  

Co se týká jednotlivých tajemství (témat, zastavení) růžence, opakují se ne proto, že bychom je nechápali, ale abychom v nich mohli nalézat nové a nové podněty. Cenné je, jak jsem říkal, podívat se do Bible, jak se o těchto tajemstvích píše, a podstatu tohoto sdělení se snažit prožívat v modlitbě, při rozjímání. Do toho si mohu přečíst mnoho komentářů učených a moudrých lidí a řady teologů. Ale nemusím. I bez velkých příprav mohu na sebe nechat působit, co znamená, že Bůh vstupuje do našeho světa a ujímá se lidství i konkrétního člověka. 

Růženec otevírá oceán. Přináší klíčové momenty z Ježíšova života, které jsou ale zároveň všelidské a je zdravé je opakovaně otevírat. Podporuje vitalitu duchovní člověka. Například se tolik nebojím smrti, pokud opakovaně rozjímám v růženci, že život je od početí do smrti v Božích rukou a že smrtí nekončí, ale je zacílen do plného rozvinutí na věčnosti. Jde o naprosto zásadní otázky lidské existence, do které vstupuje Bůh. Je dobré je dnes a denně znova otevírat, provětrávat. Protože, když nechám prožívání, promodlení, promýšlení klíčových momentů života jen tak krnět nebo ležet ladem, tak to v dlouhodobém horizontu může znamenat, že nebudu pečovat o své lidství a rezignuji na rozvíjení jeho možností. Samozřejmě, není-li člověk katolík, může životně důležitá témata pojímat jiným způsobem. Ale mé svědectví je, že rozjímání o Ježíšově životě a Mariině lásce v růženci je živé a přináší mi v podstatě to, že se cítím lépe člověkem. 

O mariánském poutním místě svatý Hostýn 

Závisí hodně na otevření se člověka, když na Hostýn vstupuje. V kontextu České republiky jde o docela vysokou horu, není to úplně malý kopeček. I proto vnímám Hostýn jako místo nadhledu. Na mě to tam vždy zapůsobí okamžitě jako místo, kde se mi velmi dobře modlí. Jako by to šlo samo. I samotné ladění se na duchovní svět, Boží přítomnost. Vysvětluji si to tím, že je to promodlené místo, kam lidé přicházejí prosit, děkovat, modlit se. Být s Bohem. Protože je na Hostýně přítomna zkušenost, kterou tam vnesli lidé a jejich vzájemný kontakt s Bohem, můžeme zde vnímat a pociťovat velkou sílu a přesvědčivost. A Panna Marie v tom hraje velkou roli, Hostýn je jí zasvěcen. 

Když tam sloužím poutníkům mši a poslouchám jejich vyznání ve svátosti smíření nebo jsem s nimi v duchovním rozhovoru, tak poměrně často vidím, jak se obracejí, roní slzy nebo se uzdravují. Leckdo mi při intimních, spirituálních hovorech začne povídat příběhy o vymodlených dětech neplodných rodičů, o uzdravení členů rodiny atd. Nejednou zjišťuji, že někdo z přítomných poutníků jezdí na Hostýn proto, že to dělaly generace jeho předků. V duchovní anamnéze zjišťujete velmi mnoho dobrého. Mě to povzbuzuje v tom, že sice původní hojný počet aktivně navštěvovaných mariánských poutních míst v naší zemi zeštíhlel (v minulosti jich bývalo navštěvováno mnohem více), ale o to více niterné pozornosti a energie se koncentruje do těch, která zůstávají živá. Hostýn v tom hraje roli obrovskou. 

O vyléčení pomocí růžence 

Když se člověk modlívá a ladí se na Boha, a tím zároveň na dar života, má toto ladění celistvý vliv, může se projevovat v psychické rovině, ve fyzické rovině, v tom, s čím se potýkám… 

Znám lidi, které modlitba růžence uzdravila. Většinou se to týkalo jejich psýché, jejich duševní oblasti, a samozřejmě i oblasti duchovní. Toho, co v lidech není vidět, ale prožívají to, a je to intenzivní část jejich bytí. Modlitba je pro ně terapeutická. Mně přijde, že je to jako mýt se vodou. Stejně jako když si chci pořádně umýt tvář, pookřát. Potřebuji vodu dostat na svou tvář opakovaně. Podobně se omývám modlitbou. Jde o to, abych byl svěžejší, čistý, probuzený.  

Také jsem slyšel od řady lidí, že se za ně Panna Maria přimluvila a něco vyprosila u Boha. Lidem to přineslo i zázraky ve fyzické oblasti. Není na tom nic divného, protože pokud se zaměřujeme na Zdroj života, který v nás pulzuje, a postavíme se k němu kladně – přijmeme ho, obejmeme, jeho nabídky uchopíme jako životodárnou výzvu – je evidentní, že to přinese kladný dopad na veškeré stránky mé existence, života, včetně fyzické.  

Mirku, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji vše dobré! 

Jiří Hamerský    

Zpět nahoru