Už je to zase tady

cm antikoncepce

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Korál zadostiučinění jak hrom! Před mnoha lety jsem začal na seminářích zájemkyním vyprávět o tom, že hormonální antikoncepce vypíná velmi jemný mechanismus, pomocí kterého tělo ženy zjišťuje kompatibilitu potenciálního partnera. Vomeronasální orgán v nose ženy automaticky, tedy podvědomě, registruje feromony z pachu muže poblíž: mozek ženy dokáže v setinách vteřiny porovnat geny (potenciálního) partnera, a zjistit, jestli spolu budou mít zdravé děti. Jenže používání hormonální antikoncepce, což je takové malé těhotenství včetně počínajících hormonálních změn, tento evolučně vypiplávaný mechanismus vypíná. A ženy si vybírají špatného partnera. Už je to tady, objevil se článek, který to vše, s dalšími detaily, populárně potvrzuje.

Za špatnou volbu partnera může i hormonální antikoncepce, zjistila doktorka Michelle Russellová z Florida State University. Hormonální antikoncepce je sice výbornou ochranou před nechtěným těhotenstvím, její vedlejší účinky však mohou nejen negativně ovlivnit zdraví, ale i partnerské vztahy, osvětluje. Významně totiž ovlivňuje chování ženy a její vnímání klíčových vlastností u partnera. To potvrdil i nejnovější výzkum, podle něhož ženy užívající tuto formu antikoncepce si častěji zvolí za partnera muže, který jim začne být odporný ve chvíli, kdy pilulky vysadí.

Hm. Vida, co všechno zjišťují vědci…a neodpustím si komentář po letech. Všechny ty oči v sloup, vyjadřující, že mi mé posluchačky, když jsem jim to již před lety vyprávěl, nevěřily ani slovo, bych teď rád viděl znovu… Už má první (protože byla zdravotní laborantka) mi ve věcech lidských zásadně nevěřila, a teď coby babička (spasily jí vnučky) jistě ví, i když to nikdy nepřizná, že kdyby mne tehdy poslechla (například když jsem jí tvrdil, že nemá ohrožené těhotenství a nemusí celé měsíce ležet v nemocnici), nemusela být dcera tolik let na heroinu, a ona nemusela projít chemoterapiemi po leukémii. Totéž v bleděmodrém se teď jistě děje té poslední, protože se se svými rozvedenými kamarádkami tři roky (aniž mi co řekla) připravovala na to, že mne opustí (volaly biologické hodiny). Před lety mi nevěřila, když jsem nevěřícně a udiveně kroutil hlavou nad jejími tříměsíčními očistnými dietami. Radil jsem ji a nabízel, že ji naučím uvolnit se. Mívala velmi bolestivou menstruaci a raději proto užívala hormonální antikoncepci. A tahala mne po astrolozích a léčitelkách, kteří(ré) se nakonec divili(y), proč chodí za nimi, když má mne.

Podobně nevěřícně se tvářily v různých dávných i nedávných dobách různé přepečlivé matky, když jsem jim doporučoval, aby nechaly své kortikoidy mazané děti s ekzémy raději si hrát s hlínou a zvířaty, a učitelky na všech stupních základních a středních škol, když jsem mluvil o tom, že problém není v dětech, ale v rodičích a v nich, a doporučoval naučit se děti tolerovat a respektovat. Dnes snad už i ony vědí, že příliš hygieny (a tzv. kázně) nejen dětem škodí. Podobně nerudně se ženy tváří, když radím nepřehánět to se šampóny a deodoranty (zvláště u mužů), a se vzděláním (zvláště genderovým), či se soutěživým přístupem k mužům a racionálním přístupem k těhotenství a k porodu. Jsem si jist, že dříve či později i tyhle souvislosti vědci, a potom i popletené a životem a vztahy tak zklamávané ženy někde na nějaké ženské internetové stránce najdou a zjistí, že jsem míval pravdu…

A tak si s pocitem pozdního (ale zbytečného) zadostiučinění (které bych ale přál všem manželským poradcům a poradkyním, a psycholožkám a muziko terapeutkám, a manažerkám a emancipovaným a stále po pětačtyřicítce bezdětným, které o mých bludech celé ty roky pohrdavě mluvily a psaly) čtu: Vnímání atraktivity u mužů je řízeno řadou biologických a dalších faktorů, které žena vnímá podvědomě. Nejdůležitějším signálem je pak mužova pachová stopa. Ženě stačí zlomek vteřiny k tomu, aby zjistila, zda je muž vhodným partnerem pro předávání genetické informace a pro plození potomků. Když jí voní, má totiž odlišné geny a je přitažlivý. Když jí páchne, žena je mužem silně odpuzována. A to proto, že dotyčný má podobné geny a není pro ni přitažlivý, tedy vhodný k plození potomků.

Jenže – toto vnímání platí jen u žen, které neužívají hormonální antikoncepci. Vědci před lety potvrdili, že právě ta s celým systémem zamíchá. Ženě nepáchnou nevhodní muži, takže s nimi třeba začne žít. A citově se s nimi prováže. Jenže pak – když chce dítě – musí antikoncepci vysadit – a náhle se jí muž může začít silně protivit.