Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Opravdovost. Schopnost být sám sebou. Někteří lidé se snaží být upřímní, ale příliš jim to nejde. Častěji tak můžeme vidět snahu o upřímnost, než upřímnost samu. Jak tedy ve vztahu s druhým člověkem nejlépe vyjádřit svou vnitřní pravdu?
Jakmile člověk prochází osobní transformací či kráčí po duchovní cestě, dříve či později ho to k tématu ryzosti (opravdovosti) dovede. I v psychoterapeutickém výcviku jsme toto téma hojně rozebírali. Kdykoliv si totiž dovolíme být sami sebou, otevíráme druhým prostor pro totéž. A to je někdy ten největší dar. V praxi to však není tak jednoduché:
To, co lidé někdy nazývají upřímností, je jen brutální přehlídkou ega
„Tak a teď jsem ti to všechno řekla. Dostala jsem to ze sebe,“ řekla mi nedávno afektovaně jedna paní zabývající se osobním rozvojem a ještě u toho trochu teatrálně vypustila pusou vzduch. Někteří lidé nabyli mylného dojmu, že upřímnost znamená, když ze sebe dostanou to nejhorší.
Hlas ega však nikdy není tou nejvyšší pravdou, a tudíž ani ne upřímností. Setkávám se již léta opakovaně s tím, že člověk, kdysi s ušlápnutou osobností, následně přepne do opačného extrému a dosti neomaleně prezentuje svůj egoismus bez ohledu na to, co tím vyvolá v druhých lidech.
Pravá upřímnost vychází vždy ze srdce a nikoho nezraňuje
Tomáš Opravil, který dostal darem komunikovat s vyššími světy, jednou povídal, jakým způsobem s ním již od dětství komunikují bytosti, jež bychom mohli nazvat jako světelné či andělské: „Jsou neskutečně upřímní, ale nikdy tím nezraňují.“ Opravdová upřímnost totiž vždy vychází ze srdce.
Pokud jsme například byli pozváni na návštěvu do nějakého města a aniž jsme na to byli hostitelem tázáni, začneme „upřímně“ popisovat, jak se nám tam moc nelíbí, tak to není upřímnost, ale buranství. Známkou vyzrálé osobnosti je, že už nemá potřebu být s každým za každou cenu zadobře (nemá už strach prezentovat svůj názor), ale přesto je schopna se sama sebe ptát: „Má to, co nyní řeknu, pro druhého člověka hodnotu? Pomůže mu to nějak? Zlepší se tím náš vztah?“
Opravdová upřímnost je v dnešní době vzácná. Pokud je to jen trochu možné, buďme těmi, kdo dovedou otevřít své srdce; na nic si nehrát a ukazovat druhým svou pravou tvář. Buďme však jako andělé – dělejme to velmi citlivě a s láskou.