Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jde o stav, kdy zraková ostrost oka je nižší, než odpovídá objektivně zjištěnému organickému nálezu. Buď je objektivní nález zcela normální, nebo jde o refrakční vadu, u níž však příslušnou korekcí nedosáhneme normálního vidění, anebo jsou přítomny organické změny, které však nevysvětlují stupeň snížení visu.
Tupozrakost je většinou funkcionální a vzniká obvykle na podkladě bezděčného potlačování vjemu jednoho oka v těch případech, kdy by bylo vnímání obrázků z obou očí rušivé. Je to tehdy, kdy se obraz viděného předmětu na sítnici obou očí liší velikostí, zřetelností, intenzitou nebo barevností, takže nejsou předpoklady ke splynutí v jediný vjem, anebo tehdy, zobrazují-li se dva různé předměty, jako je tomu u šilhání.
Tupozrakost se projevuje většinou už v útlém dětském věku, nejčastěji ve spojení se šilháním, dále při nekorigované refrakční vadě, především, je-li na obou očích různého stupně. Vznik tupozrakosti může způsobit i dlouhodobý obvaz jednoho oka. Tupozrakost lze vyléčit nebo alespoň podstatně zlepšit je-li diagnostikována včas, tj. u dětí v předškolním věku. Snažíme se vytvořit optimální podmínky pro vidění tupozrakého oka správnou korekcí, dočasným zakrytím zdravého oka (okluzor). Možnosti výcviku tupozrakého oka po šestém roce života jsou obvykle velmi malé.