Tularémie

cm kliste2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Tularémie je nebezpečné infekční onemocnění, které ohrožuje především zajíce a jiné divoce žijící hlodavce, ale může se přenést i na člověka. Vlastní název nemoci je odvozen od jména kalifornského města Tulare. Způsobuje ji baktérie Francisella tularensis.

Jak se dají poznat postižená zvířata?

Takový nemocný zajíc hlavně ztrácí svoji přirozenou plachost, je malátný, potácí se a v důsledku toho se dá snadno chytit. O což bychom se ale neměli vůbec pokoušet! Tito postižení hlodavci tvoří zdroj infekce v přírodě, odborně označovaný jako rezervoár.

Přenašeči tularémie

Z nich na člověka mohou infekci přenést jednotlivé druhy hmyzu, jako komáři, mouchy, blechy, ovádi nebo klíšťata. K průniku infekce do organismu člověka dochází nejčastěji přes kůži (po kousnutí hmyzem), ale může k ní také dojít přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí nebo přes spojivku v oku. Je ovšem třeba říci, že největší riziko hrozí při manipulaci s ulovenými nakaženými zajíci po lovu (stahování z kůže a vyvrhovaní vnitřnosti), při konzumaci infikovaného a nedostatečně tepelně upraveného zaječího masa nebo pití kontaminované vody. Nejnebezpečnější je vniknutí baktérií přes kůži nebo vdechnutí. Ke vstupu infekce přes dýchací ústrojí může dojít vdechnutím aerosolu či prachu (sláma, seno, obiloviny) kontaminovaného exkrementy hlodavců. Při požití nakaženého masa je riziko o něco menší.

Projevy tularémie

Při infekci dochází ke vzniku vředu v místě vniknutí do organizmu a zvětšení místních mízních uzlin. Nejvíce nebezpečné je právě hmyzí kousnutí nebo vdechnutí baktérií. Podstatně více baktérií tularémie je nutno ke vstupu infekce přes trávicí trakt (pokud ji tedy nějak polkneme). Inkubační doba trvá mezi třemi a deseti dny. Vznik vředu je doprovázen horečkou, malátností, lymfadenopatií a únavou. Společným příznakem všech forem je horečka a celková slabost.

Následuje bakterémie a baktérie rostou v prostředí retikuloendoteliálního systému. Tím, že se pohybují v krevním řečišti, mohou škodit na různých místech organismu, odborně řečeno, mohou způsobit léze v mnoha orgánech. Pokud infekce pronikne do těla přes spojivku, lékaři mluví o tzv. oční formě. Jejími příznaky je hnisavý zánět očních víček, oka a zduření mízních uzlin.

K plicní tularémii dochází po inhalaci kontaminovaného prachu a projevuje se zánětem plic, kašlem, dušností a bolestí na hrudi. Po požití kontaminované potravy či vody se rozvíjí ústní nebo střevní forma. Při této formě dochází k zánětu podčelistních mízních uzlin (probíhá jako těžká angína). Při střevní formě jsou časté bolesti břicha, průjem a zvětšení sleziny.

Léčba

Lékem první volby při léčbě je aminoglykozidové antibiotikum streptomycin, který se nasazuje u všech typů tularémie. Dalšími předepisovanými léky jsou další antibiotika rifampicin nebo flurochinolony. Existuje také možnost preventivního podání vakcíny. Podává se také dvojkombinace antibiotik: aminoglykosid (gentamycin) + tetracyklin (doxycyklin). Délka terapie je obvykle2-3 týdny. Alternativním lékem jsou již zmíněné flurochinolony a u dětí azithromycin.

Statistiky uvádějí, že ročně se touto nemocí nakazí v České republice kolem stovky lidí.