Tradice zeleného čaje

Zelený čaj se v poslední době řadí mezi nápoje, které si získávají čím dál tím větší oblibu. K oblíbenosti zeleného čaje přispělo velkou měrou mnoho pozitivních zpráv o jeho léčivých schopnostech. Je jemným lékem, který příjemně chutná, a přesto má značnou sílu.

Ničí viry i bakterie, je prevencí proti arterioskleróze, srdečním chorobám, skvělým antioxidantem. Jako velký pomocník se osvědčil i u akutních potíží jako je rýma, bolesti v krku nebo problémy s trávením. Navíc svými hodnotnými látkami výborně zapadá do širokého povědomí o zdravé výživě. Je i obohacením nabídky horkých nápojů.

Historie zeleného čaje

Už od samého začátku platil v Číně za více než jen pouhý nápoj. Čaj tu byl milován, oslavován i veleben. Například císař Chuej Tsung ho ve 12. st. opěvoval jako prostředek, který osvobozuje tělo i mysl od jakékoliv rozmrzelosti a přivádí člověka přímo do stavu blaženosti.

V dnešní době plné shonu a stresu přišel tento čaj právě včas – umožňuje alespoň na chvíli vypnout a zklidnit se nad šálkem voňavého nápoje, který je symbolem pohody, napomáhá uvolnění a skýtá i příležitost k přátelskému popovídání. Je zásobárnou tepla a síly i podstatou tvůrčí přestávky. Nabídnutý šálek čaje může pomoci navázat kontakt se sousedem nebo přítelem. A když nenalézáme odpověď na nějakou otázku, uvařme si nejdříve čaj a řešení se pak často dostaví samo od sebe.

Navíc přestavuje čaj i jakýsi životní postoj, ba i rys národní identity, jak to dokládá refrén ze Stingovy písně I’m an Englishmann in New York: „I’dont drink coffee, I take tea my dear“ (nepiju kávu, dávám si čaj). Také Mick Jagger, zpěvák skupiny Rolling Stones, v jednom rozhovoru uvedl: „Mám takový zvyk, že ve tři hodiny si vždy dávám šálek čaje“. Je sice pravda, že v Anglii má pití čaje větší tradici než v Čechách, ale příjemné chvíle strávené s kouřícím a voňavým nápojem prožívá každý člověk, ať se nachází kdekoli.

Zpět nahoru