Ticho – proč dítě nechce mluvit

Elektivní mutismus je funkční útlum řeči, kdy dítě nemluví buďto v určitých situacích, nebo s určitými lidmi, např. ve škole, doma, s přáteli, s návštěvou apod., zatímco v jiných situacích s mluvením potíže nemá. Obvykle se prvně objevuje kolem pátého roku věku, často právě nástupem dítěte do kolektivního zařízení, ve školce nebo nástupem do školy.

Projevy elektivního mutismu:

  • Dítě nemluví v určitých specifických sociálních situacích, u kterých se očekává, že by mluvit mělo (ve škole, běžný rozhovor s vrstevníky, s návštěvou, u lékaře apod.).
  • Trvá alespoň jeden měsíc.
  • Potíže v sociálních interakcích, škole, s vrstevníky kvůli nemluvení.
  • Selhání v řečovém projevu není způsobeno poruchou řeči (např. koktáním), pervasivní vývojovou poruchou (např. autismem), schizofrenií či jinou poruchou s psychotického okruhu.
  • Můžou mít symptomy úzkostných poruch, např. sociální fobie.
  • Vyskytovat se může taky nadměrná stydlivost, sociální izolování se a nevyhledávání kontaktu s druhými lidmi.

V případě, že dítě nemluví, kromě lékařského, psychologického a/nebo psychiatrického vyšetření se doporučuje, právě v případě elektivního mutismu, logopedické vyšetření. Tyto vyšetření kromě jiného zahrnují posouzení celkové anamnézy, vyšetření sluchu (např. možnost infekce středního ucha apod.), vyšetření drobné motoriky v oblasti úst (koordinace svalů rtů, čelisti a jazyka), psychologické vyšetření, zohlednění školního výkonu, rodinnou anamnézu (výskyt psychiatrických potíží v rodině, osobnostní faktory, faktory prostředí a výchovy, jako je množství jazykové stimulace).

U dětí s elektivním mutismem je potřeba v rámci léčby posoudit individuální potřeby a situaci. Zařazují se různé behaviorální techniky, zaměření na specifické řečové a jazykové problémy, a taky je potřeba zohlednit spolupráci školy, učitelů a rodičů.

Zpět nahoru