Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V pozdní fázi římské říše bylo výsadou vládnoucí aristokracie pití z olověných pohárů, a zavádění olověných vodovodních potrubí do svých paláců. Trvalo však několik století než lékaři začali spojovat duševní onemocnění – vyskytující se převážně mezi šlechtou – a znečištění pitné vody olovem. V 17. století bylo používání rtuti při léčbě akutních, ale i chronických onemocněních, běžnou a upřednostňovanou metodou.
A opět trvalo několik desetiletí, než byly odbornou veřejností dostatečně zdokumentovány všechny neurotoxické a imunosupresivní vlivy rtuti na lidský organismus. Za časů W. A. Mozarta, který podlehl otravě rtutí při léčbě syfilisu, byl každý patolog ve Vídni obeznámen s charakteristickým, do šeda zbarvením orgánů mrtvol, které zemřely při otravě rtutí, a na jiné destruktivní změny orgánů způsobené týmž kovem. V případě rtuti je terapeutické dilema naprosto jasné: rtuť může být použita při léčbě infekčních onemocněních, způsobuje však sama – podobně jako chemoterapie – jiný druh nemoci, která může pacienta usmrtit. To samé platí pro většinu kovů: menší dávky mohou krátkodobě dosáhnout určitého terapeutického, život udržujícího efektu, ale mohou zároveň vyvolat nové vlastní onemocnění. Většina kovů se vyznačuje velmi omezenými léčebnými možnostmi, přičemž jejich neurotoxický, v některých případech karcinogenní účinek, převýší jeho léčebné účinky.
Toxické kovy mohou být fungicidy, baktericidy, ale i virocidy, avšak mnoho vetřelců má tu vlastnost, přizpůsobit se postupem času prostředí vytvořenému toxickými kovy. Nejen tento proces uvádí vědce v úžas, ale i schopnost buněk vyšších organismů, jako je tomu např. u buněk lidského organismu, se přizpůsobit.
Situace tedy vypadá dlouhodobě jinak: buňky lidského těla jsou poškozovány toxickými kovy, do nichž zároveň vnikají mikroorganismy, kterým toto prostředí prospívá. Ludwigovy, Vollovy a výzkumy mnoha jiných německých vědců, dále pak výzkumy Omurovy a mé vlastní v USA ukázaly, že mikroorganismy okupují převážně taková místa v těle, která se vyznačují nejvyšší koncentrací toxických kovů. Buňky imunitního systému jsou v těchto oblastech oslabené a mikroorganismy se dále nerušeně rozmnožují. Zuby, čelisti, Peyerovy plaky – lymfatická tkáň ve střevní stěně, vazivu a autonomní ganglie jsou obvyklá místa, kde se kovy ukládají – kde se mikroorganismy úspěšně rozmnožují. Kromě toho se tato místa vyznačují zúžením cév, a jsou proto nedostatečně zásobena krví, živinami a kyslíkem, což dále prospívá růstu anaerobních zárodků, plísní a virů.
Už sám seznam symptomů při otravě rtutí uveřejněných DAMS (dental amalgam support group) zahrnuje prakticky každé známé onemocnění: z těch nejznámějších – chronická únava, deprese, ale i bolesti kloubů. Krátce řečeno: sama rtuť může každou dosud známou chorobu předstírat, ji způsobit – nebo k ní přispívat.
Moderní medicína udělala v posledních letech, díky objevení PCR-Testu (PCR=Polymerase Chain Reaction), velký skok kupředu. Prakticky každá nemoc, která byla blíže prozkoumána, je zřejmě kompletně nebo částečně způsobena chronickou infekcí. Studie (uveřejněná v JADA, duben 1998) na 10.000 amerických veteránech zadaná správou VA?? prokázala, že většina koronárních srdečních onemocnění začala jako infekce endotelu, která byla ve většině případů způsobena ústními mikroorganismy. Další studie ukázala, že téměř 70% všech stomatologických potíží u žen jsou způsobeny Clamydia trachomatis. Diabetes mellitus Typ I je často vyvolán buďto cytomegalovým virem, nebo chřipkovou infekcí. A tak dále….
Neobjevil již před 60. lety Günter Enderlein stejnou pravdu? Proč to vše trvalo tak dlouho? Stejně jako Bechamp a jiní zjistil, že se infekce v lidském těle nemohou rozšiřovat, pokud se ovšem nejdříve nezměnilo prostředí. Místo vyhodnocování hodnot pH, osmolality a dalších faktorů, navrhuji diagnostikovat uložené toxické kovy v těle současně s vhodnou léčbou mikroorganismů. Dokud se v těle nacházejí těžké kovy, mají mikroorganismy jakousi pevnost uvnitř našeho těla, která nemůže být rozbořena antibiotiky, ozonovou terapií, UV terapií ani žádným jiným druhem léčby.
Není jednoduché lokalizovat skládky těžkých kovů v těle žijícího pacienta, poněvadž většina vědeckých výzkumů je založena na odnětí tkáně a následném zkoumání pomocí mikroskopu nebo stetoskopu.
Nejelegantnější, vhodná a snadno naučitelná je metoda Dr. Yoshiaki Omury založená na rezonančním fenoménu mezi identickými substancemi: také jeho bi-digitální O-Ring Test a Autonomní Regulační-Diagnostika jsou rozšířením normálního fyzického vyšetření, jenž je prováděno bez použití jakéhokoliv nástroje. Rezonanční fenomén je velmi spolehlivý diagnostický nástroj a umožňuje nám nejen zjistit kde a jaký kov se v těle nachází, ale pomáhá nám také předpovědět, která detoxikační substance, jež má za úkol odstranit kov z konkrétního regionu, je ta nejvhodnější.
Nejčastěji nalezené kovy jsou:
- rtuť
- olovo
- hliník
- kadmium.