Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Podle názvu (thyreoidea glandula – štítná žláza, toxin – jed) se budu zamýšlet nad nemocným orgánem (orgány), sloužícím coby terč útoku vlastních protilátek, pokud imunitní systém člověka nepracuje správně. Jde o princip autoimunitní nemoci.
K vysvětlení svého přirovnání k terči vybírám příklad nemocné štítnice a konkrétně tyreotoxikózu.
V těle nemocné osoby nepracuje imunitní systém správně, produkuje totiž protilátky útočící na buňky štítné žlázy a ty zase chrlí velké množství hormonu: Hrozí otrava těla vlastním hormonem, tyreotoxikóza.
Endokrinolog se snaží tlumit přehnanou aktivitu žlázy lékem a poplašenou imunitu kortikoidem. A pokud tento postup zvýšenou aktivitu nezastaví, zřejmě navrhne operaci, aby žlázu odstranil.
Je jasné, že tím není řešena příčina, uvedená léčba je zaměřena pouze na zastavení hrozby. Onemocnění je prioritně záležitostí imunologickou a druhotně pak endokrinologickou. Popsaná léčba je v daném okamžiku samozřejmě nevyhnutná.
Většinou se v tento okamžik na naši poradnu obracejí pacienti. Cítí hrozbu a do operace se jim přirozeně nechce. Netuší však, co pro to mají udělat. Mají představu, že jim řešení přinese nějaká bylina, snad zázrak.
V začátku poradny jim objasním program, v němž bude ústředním bodem vyhledat a pojmenovat příčinu. Kdo dokáže sestavit svou životní časovou osu, bude také snadněji chápat, co se to v jeho těle děje, a to je základ procesu léčení.
Kdo s tím naopak zápasí a obvykle odpovídá slovy – nevím, nepamatuji se, nelze to zjistit, nemám zdravotní kartu atp., ten nemůže správně chápat, co se mu v těle odehrává.
Smyslem sestavení časové osy je poučit se z chyb a neopakovat je, uvidět cestu nápravy. Ten, kdo se neupamatuje na svou historii, nemá se z čeho poučit a bude své chyby nejspíše dále opakovat. Kdo pochopí, co mu sestavená časová osa ukazuje, ten se již vlastně začíná léčit.
Postup se zcela liší od klasického odběru anamnézy, která vlastně nepřináší moc užitku a je odebírána více či méně formálně.
Vraťme se ke zvolenému příkladu tyreotoxikózy:
Tato nemoc vystavuje člověka ohrožení na životě, léky jej udržují na tenkém ledě.
Uskutečňovaný postup sice stav ohrožení zastaví, ale příčina, jež pacienta dovedla do stavu thyreotoxikózy, může nerušeně pokračovat dále a většinou skutečně pokračuje. Jestliže v tu chvíli hovoříme o autoimunitní nemoci, víme, že se tvoří protilátky, které směřují na štítnou žlázu jako na terč. A zřejmě bude odstraněna. „Terč“ zmizí a protilátky nebudou mít kam útočit. Ale je otázkou, zda se jeho odstraněním zastaví existující autoimunitní proces. Toto onemocnění se totiž vůbec netýká jen napadeného orgánu, nýbrž jde o onemocnění celého člověka.
V praxi pomocí současného léčebného postupu hrozba pomine, ale za různě dlouhou dobu se projeví tentýž problém znovu, jen se bude dotýkat jiného orgánu – třeba slinivky, kloubů, střev… Nelze považovat tuto nemoc za vyléčenou, pokud necháme nemocný orgán odstranit.
V celostní medicíně se díváme na člověka a jeho nemoc jako na celek. Je nutné, aby dané skutečnosti, faktory které vyhovují nemoci, vyšly na povrch. V uvedeném případě musí pacient udělat nekompromisní změnu, zbavit se toho, co jej stresuje a podílí se na autoimunitní podstatě nemoci.
Autoimunitní nemoc znamená, že zalarmovaný obranný systém, mající tělo chránit, je natolik zmatený, že se obrací svou aktivitou – chybně – proti vlastním tělesným tkáním – ve snaze zničit vetřelce za každou cenu. Je to výsledek tzv. sebedestruktivního programu přítomného v pacientově mysli.
Skutečná léčba potom nebude představovat jen léky reagující na projev nemoci, nýbrž zahrne nově vybudovaný program v mysli, který nebude obsahovat myšlenky jdoucí svou podstatou proti zdravému fungování tělesných systémů.
A pokud pacient osloví poradnu až ve stavu thyreotoxikózy, pak nemá moc času udělat změnu. Musí postupovat okamžitě, nekompromisně, musí udělat totální obrat svého života. Neboť jedna věc je dopředu jasná: Jeho postoje a způsob života, jaký dosud vede, vyhovuje nemoci, nikoli zdraví.
Pokud nyní přijde o štítnou žlázu, bude až do konce života závislý na umělém hormonu.