Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Často na seminářích, i od svých přátel, dostávám otázky na terapii tmou, kterou jsem sám prošel. „Co doporučit? Jak se na pobyt ve tmě připravit?“ K rozhovoru jsem dnes přizval člověka, který terapii tmou též několikrát sám absolvoval. Je pamětníkem toho, když tato terapie někdy okolo roku 2006 v Česku vznikala a má zkušenosti jako opatrovník/terapeut. Mnoho let se terapii tmou věnuje výzkumně – doslova vědecký výzkum tohoto fenoménu nastartoval. Psycholog Mgr. Marek Malůš, Ph.D. z Katedry psychologie Filozofické fakulty Ostravské univerzity.
Já sám jsem byl na třech týdenních pobytech ve tmě – krátký úvod a popis vyšel na Celostní medicíně v roce 2014 v článku Terapie tmou – jak může pomoci tělu a duši.
Ale nyní už Marek Malůš. Vyjádřil se k několika otázkám:
KDO SI PODLE VÝZKUMŮ ODNÁŠÍ Z TERAPIE TMOU NEJVÍC
„Je pravděpodobnější, že pobyt předčasně ukončí nebo ho bude popisovat, že mu nic zajímavého nepřinesl, člověk, který se pro pobyt ve tmě rozhodl převážně na základně vnějších faktorů. Například dostal terapii tmou jako nevyžádaný dárek.“ Nejdůležitější je vnitřní motivace a vlastní rozhodnutí – že člověk ví a může si říct: „Toto je pro mě, potřebuji to, to mi dává smysl.“ Takový člověk má předpoklad z pobytu ve tmě těžit.
Dalším podstatným faktorem je mít co zpracovávat. Plně vyrovnaný, zdravý a harmonický jedinec bude zřejmě od pobytu očekávat a získá jiné benefity než jedinec zatěžkaný osobními, vztahovými či pracovními strastmi. Člověk s psychosomatickými potížemi zase spíše zaznamená úlevu na tělesné rovině. Závislý kuřák rozhodnutý s tímto zlozvykem skoncovat pak snáze toto rozhodnutí provede a v jeho dodržení déle vytrvá. Pro koho konkrétně bude pobyt ve tmě nejpřínosnější, není možné zodpovědět na několika řádcích. Záleží na osobnostních a motivačních faktorech, duševním rozpoložení, věku, aktuální životní situaci a případně vhodném terapeutickém vedení.“
JE TERAPIE TMOU NEBEZPEČNÁ?
„Všechna potenciální nebezpečí ještě zdaleka nejsou zjištěna. Realizace solidních výzkumů medicínských, psychologických či psychiatrických vyžaduje pro nezasvěceného jedince stěží představitelné množství úsilí, vybavení a času, které není bez adekvátního financování možné. V současných podmínkách mohu bohužel výzkum „terapie tmou“ nazývat pouze jako pilotní, předběžný. A protože se takový výzkum pro akademickou obec zřejmě nestane prioritním, bez sponzorské podpory to tak bude i nadále. Podle dosavadních zjištění se při zodpovědném přístupu jedná o metodu poměrně bezpečnou s převážně pozitivním potenciálem na úrovni biologické, psychologické, sociální i spirituální.
Má obecná hypotéza je, že více z pobytů ve tmě těží jedinci vzdálení od optimálního fungování, avšak stále v rámci spíše zdraví než nemoci (v klinickém slova smyslu). A čím více od optimálního fungování jsou vychýleni, tím více doporučuji kvalitní terapeutické vedení. Z tohoto hlediska jediným psychologem/opatrovníkem je doktor Andrew Urbiš na Čeladné, a občasně také já (ačkoliv příležitostně působím jako opatrovník/terapeut „na objednávku“, vlastní zařízení neprovozuji – někdy zaskakuji za dr. Urbiše, někdy v Kozlovicích u Romana Bartáka. To jsou zároveň dva beskydští poskytovatelé terapie tmou, u kterých s jejich laskavou ochotou realizujeme většinu výzkumů).
Bez profesionálního dozoru bych „do tmy“ vůbec nepustil psychiatrické pacienty (zejména s klinickými depresemi či psychotickými onemocněními – schizofrenie, poruchy s bludy a jiné). U mírnějších forem úzkostí a neurotických poruch bych se při vhodném vedení tolik nebál. Jako potenciální vážné a nesnadno předvídatelné nebezpečí považuji zapomenutá a nezpracovaná psychická traumata (nemusí být nutně pouze z dětství). Ta opatrovník bez psychologického, terapeutického vzdělání nemusí předem vůbec odhadnout a – co je ještě rizikovější – nemusí s nimi v průběhu pobytu umět adekvátně pracovat, případně poskytnout vhodnou následnou péči. To zvyšuje riziko tzv. retraumatizace, což může stav jedince zhoršit a úspěšné zvládnutí traumatu ještě zkomplikovat.“
JAK SE NA POBYT VE TMĚ PŘIPRAVIT
„Doporučuji si předem toho moc nezjišťovat – zejména ne konkrétní zkušenosti jiných lidí, protože to svazuje očekáváními. Naše zkušenost bude jiná a to může vést ke zbytečné frustraci, zklamaní a uzavření se průběhu a přínosům našeho pobytu.
Když už bych doporučoval něco zjišťovat předem, pak zejména jak vnímám svého budoucího opatrovníka (jestli mi je sympatický a vzbuzuje moji důvěru), případně praktické informace typu nezapomenout si vzít sluneční brýle pro výstup nebo jestli mi bude vyhovovat jeho strava.
Měl jsem zkušenost s opatrovníkem, který měl specifické vidění světa, ale nic mi aktivně nepodsouval a byl jsem s ním velmi spokojený. Jeden známý byl u podobného opatrovníka, u kterého měl ovšem pocit, že je mu podsouváno něco, s čím úplně nesouhlasil a působilo to na jeho pobyt rušivě. Osobně bych si zjistil, jaké jsou s konkrétním poskytovatelem zkušenosti.“
KOHO PSYCHOLOG MAREK MALŮŠ JAKO OPATROVNÍKA DOPORUČUJE
„Nechtěl bych znevýhodnit poskytovatele, které např. dostatečně neznám, proto nebudu jmenovat konkrétně. Pokud však někdo očekává více psychologické, terapeutické či zdravotní efekty pobytu, větší jistotu vidím u opatrovníků s adekvátním vzděláním a praxí, případně celkovým zázemím pro tuto službu (včetně např. dosažitelnosti opatrovníka v průběhu pobytu).
Ačkoliv jsem před několika lety navštívil většinu tehdejších poskytovatelů pobytů ve tmě v České republice, nemohu říci, že bych o nich měl dostatek informací. A opět je podstatným momentem, kdo co od pobytu očekává. Myslím, že paleta poskytovatelů v ČR je poměrně pestrá a v dnešní době není takový problém najít reference o konkrétních poskytovatelích. Doporučoval bych si o poskytovateli projít jak reference, tak jeho web, a nechat na sebe tyto informace zapůsobit. Pomoci může také telefonický kontakt s potenciálním budoucím opatrovníkem. Sám nemohu univerzálně někoho doporučovat.“
CO UKÁZAL VÝZKUM TERAPIE TMOU V ČESKÉ REPUBLICE
„Naměřili jsme např. nárůst v životní smysluplnosti, sebehodnocení nebo všímavosti. Také jsme po týdenních pobytech zaznamenali zmírnění psychopatologických či psychiatrických symptomů. Nutno zdůraznit, že tyto žádoucí posuny (směrem k optimálnějšímu fungování a zdraví) byly zaznamenány u nepsychiatrické populace (tj. u víceméně zdravých jedinců). Dřívější zahraniční výzkumy (my se na takový výzkum připravujeme v příštích letech) prokázaly velmi pozitivní vliv na odvykání závislostnímu chování, zejména u kouření. Tyto efekty se navíc ukazovaly jako trvalejší oproti konvenčním postupům.
V současnosti na Ostravské univerzitě ve spolupráci Katedry psychologie Filozofické fakulty a Ústavu fyziologie a patofyziologie Lékařské fakulty (s dr. Pavolem Švorcem a týmem studentů všeobecného lékařství) monitorujeme hladinu hormonů melatoninu („hormon spánku/noci“ mimo jiné s prokázanými protirakovinnými účinky) a kortizolu (stresového hormonu). První výsledky bychom měli znát už na podzim. Pracujeme také na studii monitorující změny v autonomním nervovém systému (skrze variabilitu srdeční frekvence) a ověřujeme také v naší předchozí studii již naměřené zlepšování ve zrakové perimetrii (zrakovém poli).“