Syndrom zlomeného srdce

cm bolest na srdci

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Už léta ne-li století se v psychologii a medicíně vedly spory o tom, jestli jsou tělo a duše jedna entita, nebo fungují nezávisle od sebe. Vzájemnou propojenost tělesných a duševních pochodů velmi dobře ilustrují různé psychosomatické nemoci. Snad nejmarkantněji vystupuje do popředí stres, který na úrovni psychického prožívání výrazně ovlivňuje tělesné funkce organismu.

Lidské emoce jsou opravdu častokrát velmi nepředvídatelné, mnohdy se je snažíme regulovat a ovlivnit, no často spíše ovládají ony nás. Kdo z nás si nezažil situace extrémního strachu, smutku, hněvu, ale i radosti, vytržení až extáze. Něco, co je na úrovni prožívání, vnitřní, nehmatatelné, jako jsou naše emoce, se tak výrazně odzrcadlují na fyziologických reakcích a tělesných funkcích.

Syndrom zlomeného srdce, ač je téměř romantickým označením, je řádným medicínským pojmem, který se používá při poruchách srdečního svalu vyvolané náhlým a extrémním citovým vypětím. Říká se mu proto taky stresová kardiomyopatie. Spojení těchto dvou slov je skutečně příznačné a vy-stihnutelné. Příznaky syndromu zlomeného srdce skutečně připomínají infarkt – a proto i z tohoto důvodu je na místě rychlý zákrok lékaře. Jsou způsobené výrazným a extrémním stresem, kdy v situacích silné zátěže se v organismu vyplavují stresové hormony (adrenalin, noradrenalin, kortizol aj.).

Vyvolávajícím mechanismem je tedy stres. Vědci, psychologové zjistili a sestavili žebříček nejsilnějších stresorů, které negativně ovlivňují duševní prožívání a potažmo stojí za vznikem tělesných komplikací – nejčastěji spojených s poruchami kardiovaskulárním systémem, např. srdeční selhání a infarkt, zvýšený krevní tlak apod. a s tím spojené zdravotní komplikace a úmrtí. A na začátku toho všeho byl stres. Na řebříčku největších životních stresů na prvním místě je úmrtí životného partnera. Skutečně, u syndromu zlomeného srdce, kterého název nejlépe vystihuje tento „číslo jedna“ největší stresor, je spouštěčem ztráta milované osoby. U párů v dlouhodobých partnerstvích, které spolu přežili celý svůj život, v dobrém i zlém, ale i u mladších dvojic, no s výraznou citovou vazbou, opravdu můžeme pozorovat po úmrtí jednoho z partnerů hluboké projevy akutní stresové reakce, takzvanou reakci na závažný životní stres.

Syndrom zlomeného srdce se může vyskytnout u zdravé populace, no rizikovou skupinou jsou lidé s již vyskytujícími se srdečními potížemi („kardiaci“), z nichž velká skupina jsou právě starší lidé. Když uvážíme, že k partnerským úmrtím přichází v tomto věku ve zvýšené míře, v součinnosti s již oslabeným zdravím může být takovýto typ stresové situace opravdu velmi rizikový z hlediska emocí, stresu a tedy syndrom zlomeného srdce. Člověk náhle ztrácí milovanou osobu, pilíř, oporný bod, který mu stál po boku řadu, desítky let.

Lidé se syndromem zlomeného srdce a vlivem náhlého zvýšení stresových hormonů můžou náhle začít pociťovat bolesti na hrudi připomínající srdeční infarkt; často se i domnívají, že se o infarkt jedná. I z tohoto hlediska je důležité nepodceňovat ohrožení základních vitálních funkcí, proto je přivolání záchranné zdravotní služby nezbytností.

Symptomy syndromu zlomeného srdce:

  • bolest na hrudi,
  • potíže s dechem, neschopnost se nadechnout, strach u udušení se, panika
  • nepravidelný srdeční rytmus
  • celková slabost

Je nutno zmínit, že tyto příznaky se vyskytují i u jiných výrazně stresujících situací, pod které se rovněž podepisuje akutní reakce na stres a výrazná psychická zátěž. Kromě úmrtí blízké osoby sem můžeme zařadit i takové situace, jako je zjištění závažné zdravotní diagnózy, domácí násilí, ztráta většího množství peněz, situace náhlého překvapení (i pozitivní, např. nečekaná narozeninová oslava), veřejné vystoupení, větší chirurgický zákrok aj.

Zatímco při srdečním selhání vlivem infarktu dochází k zablokování srdeční arterie např. krevní sraženinou, ke kterému dochází při zúžení tepny kvůli hromadění se tuku na stěnách arterie (ateroskleróza), u syndromu zlomeného srdce i když nejsou tepny zablokované, jako u skutečného infarktu, i tak zde dochází k sníženému průtoku krve.

U srdečního infarktu je taky z hlediska léčby kromě medicínské léčby zahrnout psychosociální aspekty léčby – úpravu životního stylu ve smyslu redukce stresu a zátěže, správné psychohygieny, pozitivních emocí, sociální opory. U syndromu zlomeného srdce je tedy velmi důležité pracovat se zpracováním ztráty při úmrtí blízkého, nebo pracovat psychologickými prostředky v rámci terapie při jakémkoli typu stresového spouštěče, který syndrom zlomeného srdce vyvolal. Důležité je nenechat stres na-akumulovat, ale s úzkostí, napětím, smutkem, strachem a jinými emocemi pracovat, mluvit s okolím, lidmi, blízkými nebo odborným personálem, psychologem nebo psychoterapeutem. Stres je velmi individuální záležitost – to, co pro někoho zátěž nepředstavuje, může druhého ohrozit výraznou akutní stresovou reakcí.