Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Někdy člověk řekne: „Zlomilo mi to srdce.“
Myslí tím ztrátu. Rozchod. Úmrtí blízkého člověka. Zradu. Strach. Událost, která přišla příliš náhle, příliš silně, bolestivě. Jenže u některých lidí nezůstane zlomené srdce jen obrazem. Tělo na silný otřes zareaguje tak výrazně, že se skutečně objeví potíže podobné infarktu: bolest na hrudi, dušnost, bušení srdce, slabost nebo pocit, že se člověku „něco děje se srdcem“.
Tento stav má své jméno: Takotsubo kardiomyopatie, známá také jako syndrom zlomeného srdce.
Když srdce ochromí stres
Takotsubo kardiomyopatie je stav, při kterém dojde k náhlému oslabení srdečního svalu. Nejčastěji se týká levé srdeční komory, tedy části srdce, která pomáhá pumpovat krev do těla. Člověk může mít pocit, že prodělává infarkt. Bolest na hrudi může být silná. Dech se zkracuje. Tělo se lekne. Mysl se lekne také. Rozdíl je v tom, že u klasického infarktu bývá příčinou ucpaná nebo výrazně zúžená věnčitá tepna. U syndromu zlomeného srdce se ale často neprokáže typické uzavření srdeční cévy. Srdce přesto dočasně nepracuje tak, jak by mělo. Jako by se v něm na chvíli zastavil rytmus života. Ne obrazně. Skutečně.
Proč se tomu říká Takotsubo?
Název Takotsubo pochází z japonštiny. Označuje nádobu, která se používala k lovu chobotnic. Při tomto syndromu může mít levá srdeční komora na zobrazovacím vyšetření tvar, který tuto nádobu připomíná. Lékařsky jde o poměrně zvláštní stav: srdce se náhle oslabí, změní tvar své práce, ale u mnoha lidí se postupně znovu zotaví. To však neznamená, že je to stav neškodný. Syndrom zlomeného srdce není „jen stres“. Není to přecitlivělost ani hysterie. A rozhodně to není něco, co by měl člověk rozdýchat doma sám.
Pokud se objeví bolest na hrudi, dušnost, mdloba, studený pot, náhlá slabost nebo výrazné bušení srdce, je vždy na místě volat záchrannou službu. Jen lékařské vyšetření může odlišit infarkt, Takotsubo syndrom nebo jiný závažný stav.
Co může být spouštěčem?
Nejznámějším spouštěčem bývá silný emoční otřes. Smrt blízkého člověka. Rozchod. náhlá ztráta bezpečí. Prudká hádka. Strach. Finanční tíseň. Dlouho držené napětí, které jednoho dne přeteče. Ale nemusí jít jen o smutek. Takotsubo syndrom se může objevit také po fyzické zátěži organismu: po operaci, vážné infekci, úrazu, silné bolesti, astmatickém záchvatu, neurologické příhodě nebo jiném náhlém zdravotním otřesu. Tělo někdy nerozlišuje, jestli přišel stres zvenčí, z duše, nebo z fyzického ohrožení.
Pro nervový systém je to signál: nebezpečí.
A když je tento signál příliš silný, může se vyplavit prudká vlna stresových hormonů, například adrenalinu. Ta má člověka původně chránit. Má ho připravit na útěk, boj, přežití. Jenže v extrémní situaci může být tato reakce pro srdce příliš náročná. Srdce, které mělo člověka podržet, se samo na chvíli vyčerpá.
Koho se syndrom zlomeného srdce týká nejčastěji?
Takotsubo syndrom se častěji popisuje u žen, zejména po padesátém roce života. Mluví se také o souvislosti s hormonálními změnami po menopauze, kdy už tělo nemá stejnou míru ochranného vlivu estrogenu na cévy a srdce. Roli může hrát také předchozí úzkost, deprese, dlouhodobá psychická zátěž nebo neurologické onemocnění. To ale neznamená, že byste se měli bát každého smutku nebo každého stresu.
Většina lidí, kteří prožijí ztrátu, rozchod nebo těžké období, Takotsubo syndrom nedostane. Nejde o běžnou reakci na každodenní napětí. Spíše o vzácnější, prudkou tělesnou odpověď na mimořádnou zátěž. Přesto je důležité o ní vědět. Už proto, že mnoho lidí stále podceňuje, jak hluboce může psychika zasahovat do těla.
Neznamená to: „vymýšlíte si“
U syndromu zlomeného srdce je velmi důležité zastavit jedno časté nedorozumění. Když se řekne, že za nemocí může stát stres nebo emoční zátěž, mnoho lidí slyší: „Takže je to jen v hlavě.“
Ale tak to není.
Bolest na hrudi je skutečná. Dušnost je skutečná. Změna funkce srdečního svalu je skutečná. Strach, který člověk při takovém stavu zažije, je také skutečný. Psychosomatický pohled neříká, že si člověk potíže vytvořil schválně. Neříká, že za ně může. Neříká ani to, že nepotřebuje lékaře.
Říká jen, že tělo a duše spolu souvisí a komunikují.
Léčba patří do rukou lékařů
Pokud je podezření na Takotsubo syndrom, člověk patří do nemocnice. Lékaři obvykle provádějí vyšetření podobná jako při podezření na infarkt: EKG, krevní testy, zobrazovací vyšetření srdce, která pomáhá zjistit, zda nejsou uzavřené srdeční tepny.
Léčba se řídí stavem konkrétního pacienta. Důležité jsou kontroly a následné sledování, protože i když se většina lidí zlepší, mohou se objevit komplikace nebo přetrvávající únava. Srdce se často zotavuje v průběhu dnů až týdnů, někdy déle. Ale člověk nemusí být hned stejný jako předtím. A možná ani nemá být.
Co může pomoci z celostního pohledu
Celostní přístup u syndromu zlomeného srdce znamená položit si širší otázku: Co všechno moje srdce poslední měsíce nebo roky zvládlo (nebo muselo zvládnout)?
Po lékařském ošetření a stabilizaci může být důležitá i jemná následná péče s důrazem na pocit bezpečí. Pomoci může pravidelný spánek. Klidný pohyb podle doporučení lékaře. Dechová cvičení, která člověka neženou do výkonu. Psychoterapie. Práce se zármutkem. Podpůrná skupina. Sdílení s lidmi, před kterými nemusíme být silní. Laskavé nastavení hranic. Postupný návrat k radosti.
A někdy úplně obyčejné věci: jíst. Spát. Pít. Dovolit si plakat. Nezůstávat na všechno sám. Přestat se tvářit, že se nic nestalo. Protože stalo. A srdce to ví.
Když se srdce ozve, neumlčujme ho
Syndrom zlomeného srdce nám připomíná něco velmi důležitého. Emoce nejsou slabost. Smutek není selhání. Strach není ostuda. A tělo není nepřítel, který nás zradil ve chvíli, kdy jsme potřebovali fungovat. Možná toho jen už bylo moc. A i silný člověk potřebuje oporu.