Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jednou mi u rozhovoru kolegyně sdělila větu „Vyhořela jsem“. Jako pracovník v pomáhajících profesích jsem hned přikývnul, že rozumím, že je práce namáhavá, rutinní a člověk vnitřně nemá síly v ní pokračovat. Na to kolegyně se smíchem namítla: „Ne, vyhořela mi kuchyně, v bytě je jak po výbuchu“.
Jak je to tedy se syndromem vyhoření? Můžeme se setkat taky s anglickým označením burnout, nebo českým syndrom vyhasnutí. Definuje se jako určitá ztráta či pokles profesionálního zájmu pracovníka v pomáhajících profesích jako jsou např. lékaři, učitelé, sociální pracovníci, psychologové, zdravotní sestry apod., ve kterých jsou lidé relativně zaujatí určitým úkolem, idejí či nadšením pro svou práci. Nicméně každodenní kontakt s lidmi skýtá určitou rutinu, vychozené koleje, člověk pak má narůstající pocit, že se nehne z místa, že nejede kupředu, nevidí pozitivní výsledky své práce. A co hůř, dnešní svět staví kontakt s lidmi i do dalších jiných profesí – a tak syndrom vyhoření hrozí většímu a většímu počtu pracovníků – prodavačům, manažerům, administrativním pracovníkům a seznam bychom mohli rozšiřovat dál.
Jak burnout rozpoznat? Charakteristickým doprovodním znakem je dlouhotrvající a chronický stres, který je často následkem pracovní činnosti, ale spojuje se i se zátěží z osobního života (rodina, partnerské vztahy), sociálního okolí (time management, životní tempo, hektika) apod. Zejména v pracovním prostředí vyskytující se nároky na výkon bez možnosti fyzického či psychického odpočinku, bez možnosti vidět úspěchy a plody své práce a silný tlak na pracovní nasazení (i vnitřní, kdy člověk cítí tíhu odpovědnosti či „poslání“) – to všechno může při syndromu vyhoření hrát klíčovou roli.
Příznaky burnout syndromu můžou být zpočátku velice skryté a těžko rozpoznatelné. Jedinec nejdřív pracuje bezproblémově, snaží se podávat a podává optimální či výborný pracovní výkon, nicméně začíná mít postupně pocit, že buďto všechno nestíhá nebo že jeho práce není dostatečně ohodnocena (finančně nebo nefinančně: např. pochvalou, oceněním, slovním uznáním). Člověk pak víc a víc začíná mít pocit, že dobře odvedená práce se bere jako samozřejmost, nicméně když pak v práci nestíhá nebo se kde vyskytne nějaká chyba, hned je to v centru pozornosti. Pak pracovník začíná víc ztrácet ve své práci systém a zpočátku nahodilé a drobné chyby v práci se začínají hromadit a kumulovat. Člověk se pak dostává do jakéhosi začarovaného bludného kruhu, ve kterém se přidruží a zacyklí pocity únavy, úzkost. Později pak člověk ztrácí i veškerou sílu s tím něco dělat, upadá do letargie a má pocit, že už i pouhá přítomnost druhých lidí jej irituje. Nadšení a zájem o práci, ze kterého kdysi čerpal energii do dalšího dne, už není, místo toho převládá vyčerpání, zklamání a zahořklost.
Kromě únavy a snížení výkonu se přidružuje deprese, úzkost, poruchy paměti a soustředění či poruchy spánku a nespavost. Narůstající pocity méněcennosti ovlivní pak celkové tělesné prožívání a zdraví, kdy se zhoršují funkce trávící soustavy, dýchací soustavy ale i kardiovaskulárního systému. Na psychické rovině je to prožívání celkové nespokojenosti, neschopnosti se uvolnit, prožívání negativních a pochmurných myšlenek a pocitů. Navíc jedinci inklinující k užívání psychoaktivních látek můžou sáhnout po alkoholu, cigaretách či třeba lécích nebo jiných drogách. Zarytý abstinent pak sáhne po skleničce, dlouholetý nekuřák opět po dlouhé době sáhne po skryté rezervě a zapálí si cigaretu apod.
Potíže na individuální rovině se pak překlenou do interpersonálních a vztahových konfliktů či problémů. Proto při překonávání burnout syndromu je nesmírně důležitý vlastní aktivní postoj jedince zejména ke své práci. Měl by v ní vnímat smysl, nicméně měl by chápat, že práce by neměla být alfou a omegou celého života a jediným cílem. Člověk si musí najít zdravou rovnováhu mezi prací a odpočinkem. Zdroj načerpání nových sil tak stojí právě v těchto faktorech – jako je rodina, kolegové v práci, známí a přátelé, naše volnočasové aktivity, zájmy či koníčky, které nás nabíjejí novou energií, trávení volného času se svými blízkými apod.
Když však nepomáhá ani účinný time management a rozvržení si denního harmonogramu na aktivní práci a odpočinek (aktivní či pasivní) a syndrom vyhoření se u jedince zesiluje, je pak účinnou metodou psychologické poradenství a psychoterapie.
Díky moderním technologiím je dnes možné absolvovat psychoterapeutycké sezení také klidně i z pohodlí domova. Provedené výzkumy se shodují, že online psychoterapie je stejně efektivní jako sezení tváří v tvář. Vyzkoušet můžete třeba online terapii Hedepy.