Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Karpální tunel je anatomický prostor tvořený zápěstními kůstkami a vazivem. Tímto prostorem prochází devět šlach ohýbačů prstů a jeden nerv (nervus medianus). Díky přetěžování zápěstí při práci na počítači, jízdě na kole nebo psaní na psacím stroji dochází k mikrotraumatům a chronickému zánětu vazivového obalu šlach.
Tento syndrom se projevuje necitlivostí, brněním a bolestí některých prstů, konkrétně palce, ukazováku a prostředníku ruky, které se zhoršují zejména v noci. Syndrom může postihnout jednu ruku ale také obě ruce současně. Toto onemocnění vzniká v důsledku utlačování středového nervu při jeho průchodu karpálním (zápěstním) tunelem. Význam tohoto nervu spočívá v přenášení senzorických neboli smyslových informací z prstů a naopak motorických stimulů do ruky.
Obtíže se zvyšují při některých činnostech jako je psaní na počítači, tlačení kočárku nebo řízení automobilu. U takových aktivit dojde k útlaku nervu zvenčí, a tudíž pacient pociťuje bolest. Pokud není syndrom léčen, vede k trvalé anestézii (necitlivosti) prstů ruky. Syndrom karpálního tunelu také může vést k neschopnosti postavit palec proti ostatním prstům, což může vést až k odumření svalové tkáně palce.
Tento syndrom vzniká nejčastěji u žen středního věku, většinou bez jakékoliv příčiny. Častější výskyt lze pozorovat v průběhu těhotenství, u žen, které právě začaly užívat hormonální antikoncepci nebo u těch, které trpí premenstruačním syndromem. Dále se syndrom karpálního tunelu vyskytuje u mužů i žen postižených revmatoidní artritidou, myxedémem nebo akromegalií.
K potvrzení diagnózy slouží měření průchodu nervových impulsů středovým nervem do svalů ruky a prstů pomoci elektromyografie. Stav se obvykle upraví i bez léčby. K potlačení příznaků napomáhá udržování postižené ruky v klidu pomocí dlahy přikládané na noc. Pokud příznaky přetrvávají delší dobu, lékaři oficiální medicíny obvykle předepisují kortikoidy, které samozřejmě nic nevyléčí (to jest neodstraní vlastní příčinu nemoci), pouze po dobu svého účinku potlačují bolestivý zánět a to za cenu mnohem horších vedlejších účinků, jako je rychlejší stárnutí organismu, chátrání životně důležitých nadledvinek a velmi rychlý vývoj osteoporózy. Poslední možností, kterou nabízí oficiální medicína, je odstranění příčiny utlačování nervu operativně.