Svět přírodních antibiotik – Borovice (pinus sylvestris)

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Borovice je téměř na celém světě nejvýznamnějším typem stromu v lesním hospodářství. Čeleď borovicovitých (Pinaceae) čítá na sto různých druhů. Pinus je název druhu, sylvestris znamená latinsky lesní, rostoucí v lese. V Číně a v Japonsku je borovice odedávna symbolem dlouhého života, odolnosti, vytrvalosti a sebekázně a často je spojována se zenovým buddhismem nebo s konfucianismem. Spolu s bambusem a švestkovou bývá navíc označována za tři přátele zimy.

Artemidóros připomíná, že tamní druh borovice ve snu věští zdravé a spokojené stáří po životě plném práce a starostí – ovšem nabádá také, aby se člověk držel osvědčených zvyklostí a nenechal se oslepit vnějším světem. Podle Galů byla borovice stejně jako jedle stromem, v němž sídlila bohyně. Jmenovala se Druantia, Bílá Bohyně, Královna druidů, a byla považována za archetyp Matky Země. Severské národy pojmenovaly po borovici jednu z run a ve staroirské stromové abecedě označovala písmeno A, alim. Jako strom zimního slunovratu byla zasvěcena novorozenému slunečnímu dítěti Velké Matky. Velice zajímavé je, že Keltové, kteří sídlili na severu Itálie, pojmenovali tamní veletok Pád, Borovicová řeka, zatímco Padova znamená doslova Borovicové město. Slované říkali borovici Matka moudrosti nebo také Ohnivý strom.

Z celé mohutné borovice se využívají většinou jen pupeny (Turio pini), které se sbírají před rozvitím, na přelomu března a dubna. Hlavními obsahovými látkami jsou silice a pryskyřice. V silici se nacházejí například terpeny pinen, felandren, limonen, kamfen, kadinen, karen, myrcen, sylvestren, cymen a účinný ester bornylacetát. Pupeny obsahují také hořčinu pinopilarin a menší množství vitaminu C.

Indikace a způsoby využití

Komplex obsahových látek borových pupenů je jedním z vůbec nejsilnějších přírodních fytoncidů. Pupeny podporují prokrvení, uklidňují, tlumí záněty a ničí choroboplodné zárodky, jejich éterické oleje zmírňují kašel, ulehčují průduškám, usnadňují dýchání a jsou užitečné zejména v obdobích chřipkových epidemií. Díky svým antibakteriálním účinkům zklidňují přípravky z borových pupenů záněty ledvin a močového měchýře a mírní zduření prostaty.

Je třeba upozornit na skutečnost, že borovice má opravdu silné působení, a proto je třeba ji používat s rozvahou. V USA se například nedoporučuje užívat tinkturu z borových pupenů tamních druhů lidem pod 45 let. Také Jiří Janča doporučoval pouze její krátkodobé užívání.

  • Čaj se připraví ze 3 polévkových lžic čerstvých nebo usušených borových pupenů. Vaří se 2 minuty v 1 litru vody, potom se nechají přikryté 3 minuty vyluhovat a scedí se. Denně se doporučuje vypít maximálně 5 malých šálků, nejlépe v pravidelných intervalech. Kromě vnitřního užívání lze odvar používat také k obkladům.
  • Koupele jsou velice vhodnou formou aplikace a kdysi bývaly vyhlášenou procedurou řady světoznámých lázní. 5 polévkových lžic čerstvých nebo usušených borových pupenů se povaří 2 minuty v 1 litru vody a potom se směs nechá 1/2 hodiny vyluhovat. Nakonec se přecedí a přidá se do koupele. Vyluhované pupeny se mohou ještě nasypat do plátěného sáčku a přidat do koupele, aby se z nich uvolnilo co nejvíce léčivých látek. Koupel by neměla trvat déle než 10 minut. Velice účinné jsou také 1/4 hodinové lokální koupele nohou a rukou, mezi kterými je ovšem třeba dodržovat alespoň 10 minutovou přestávku.
  • Římani, a především Řekové mísili víno s borovou pryskyřicí. V Řecku tento zvyk přetrvává dodnes. Předpokládá se, že tato úprava má podobný antibiotický efekt jako smolení sudů používaných k uskladnění vína nebo pitné vody.

Ukázka z knihy Svět přírodních antibiotik.