Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Teď, když se za Vánoci zavřela dvířka, a dokonce byl požehnán i Nový rok, to, aby byl šťastný a úspěšný, naplněný zdravím až po samý kraj, tak jako půlnoční sklenice, kterými si připíjíme ve jménu blaha. Tak právě nyní přichází hrstka starých, téměř zapomenutých svátků, ať už hovoříme o Svátku světla, Třech králích, ale též Hromnicích, které ještě lidé před 100 léty vítali a uctívali. To, aby uchránili stavení od blesků, bouřek, nechtěných ohňů. A právě tehdy světili v kostelech hromničky, svíčky, které se pak za bouřky dávaly do oken, čímž chránily stavení před blesky a vzplanutím. Bývalo též častým zvykem klást hromničku do rukou umírajícímu, to, aby mu svítila na cestu do nebe.
Svátek světla
je vlastně takovou předzvěstí Hromnic, neboť i zde hrají svíčky svůj prim. Tehdy, v předvečer svátku Tří králů, lidé zapalují svíčky, a stejně, jako o Štědrém dni, se prostřednictvím her stínů a plamenů, pokoušejí vyvěštit budoucí osud. Tyto svíčky, které následně oplývaly tajemnou mocí, bylo však třeba, stejně jako ty hromniční, posvětit v kostele. Společně s nimi se světila voda, sůl a křída. Křída proto, aby se jí dal kdykoli namalovat kolem člověka, zvířete či předmětu ochranný kruh, aby se též dále v případě potřeby rozemlela a přidala dobytku do žrádla, to, aby se ochránil před uhranutím a na závěr též, aby Tři králové propojili třemi příznačnými křídou sepsanými literami na dveřích příbytku modlitbu, očekávání v podobě prosperity a zdraví. K+M+B. Ještě, než však přišli a rozzářili příbytky zpěvem a smíchem, neboť koledovat chodily velmi často děti, kroky obyčejného lidu vedly do kostela. Zde, si kromě dojmů z úryvků písma svatého odnesli věřící posvěcenou křídu, vodu, sůl a svíčky. Doma pak svěcenou vodu nalili do mísy, do ní položili svíčičky, přesně v takovém počtu, kolik v domácnosti žije členů. Následně si vylosovali pořadí, ve kterém svíčky zapálili. Tradice říká, že podle toho, jak budou svíčky dohořívat, zhasínat, tak také budou umírat jednotliví členové utvářející rodinu.
Sama se někdy, při pročítání starých archiválií zamýšlím nad těmito zvláštními, mnohdy až depresivními zvyklostmi a tradicemi, nicméně, běžný člověk ještě před sto léty, byl smrti každodenně vystaven. Neustále vystupoval z komfortních zón, bojoval s hladem, nepřízní počasí, osudu, nemocemi, bídou. A tak, tyto malé drobné exkurzy do budoucnosti jej vlastně udržovaly při životě, neboť mu krátily často monotónně plynoucí čas naplněný prací, bez možnosti zábavy. Proto se i o Štědrém dnu zapalují svíce a pozorují plamínky, které se různě třepetají a mihotají, čímž jemně poodkryjí osud zvědavého člověka.
Zatímco tedy svíčky prohořívají, modlí se hospodář se všemi kolem mísy růženec. Pak část vody, ve které svíčky plovou, odebere hospodář do džbánu, ze slámy udělá šťětičku, kterou namočí do svěcené vody. A touto vodou, posvěcenou panem farářem, který je prodlouženou rukou Nejvyššího, pak očistí celé, celičké stavení. Nejdříve světnici, půdu, spižírnu, pak sklep a chlév, aby se ve stavení nedržel nečistý hmyz. Aby zlé pokušení nemělo přístup, do domu, do srdcí, do samotné duše. Jakmile hospodář vykropí stavení, otevře dveře, vyjde do zahrad, sadů a polností, to, aby při tiché modlitbě na rtech, vykropil také půdu a kořeny. Protože půda, to je obživa, nejenom pro domácí, ale také do chléva. Vše je zde v rovnováze a nic není zbytečně. Vše má svůj smysl a plyne moudře v dynamických cyklech. Pak štětku ze slámy ponechá polnostem, vrátí se domů, zbylou vodu svaří, aby se odložila k rozličným potřebám. Případně poslouží k dalším tradicím, například, hospodář jí pokropí dobytek, to, až jej bude poprvé z jara vyhánět na pastvu. Trvanlivost takové vody se odhadovala na sedm dlouhých let.
I dnes, zatímco Svátek světla již upadl v zapomnění, ještě 5. ledna, v předvečer Tří králů, Karlovým mostem křižuje lampář, který rozsvěcí lampy, jako bylo zvykem za starých časů.
Svátek světel můžeme zařadit i my
Večer, před Tří královým dnem, můžeme umístit stejně dlouhé svíčky do ořechových skořápek a pustit je po vodě. Svíčky nemusí plout s cílem, dokonce v jejich zhasnutí nemusíme ani spatřovat předurčení osudu. Můžeme je však vyslat s tichou modlitbou na rtech a pokud jsme ateisté, svíčky rozžehneme s tichým přáním. Člověk je bytostí toužící a ačkoli nás třeba nic v tuto chvíli netrápí, jsme klidní, zdraví, žijeme uprostřed prosperující, milující rodiny, možná tam někde uvnitř srdce, bydlí drobné či velkolepé plány. Jakékoli, plány a sny, ve které nevěříme, protože zahrnují úsilí, námahu, energii, kterou nemáme. Já sama sním o sadu, o sadu plném stromů, bylin, sadu, který leží v blízkosti potoka, který sad vyživuje, občerstvuje, vhání šťávu do plodů. Některé sny nelze mít hned, člověk potřebuje nasbírat zkušenosti, něco v životě ujít, pochopit, obrousit ego. Teprve pak se smí dostat do míst mu určených. Možná toužíte malovat, psát knihy, zaběhnout maraton, založit rodinu, vystudovat školu. Ty sny mohou mít jakýkoli obal, kterékoli jádro. Sny jsou motorem života, pevně tedy věřím, že pokud se rozhodnete o dnešním večeru zapálit svíčky a vyslat je po vodě, že tyto svíčky poplynou po celý rok, aby se zhmotnily v něco velkolepého.
Když už svíčky, tak kvalitní
A ještě malé zamyšlení na závěr. Oheň, jako takový jde s člověkem od pradávna. A svíce pak platí za jeden z nejstarších světelných zdrojů, kterým si svítil už pravěký člověk. Nálezy dokládají, že nejstarší misky na ztuhlý tuk pocházejí právě z období pravěku a již ve 3. století před Kristem bývala lojová svíčka zcela běžným artiklem na rozsáhlých trzích v Římě.
Základem svíčky je tělo, knot, mnohdy i kalíšek. Tělo je často složeno z včelího vosku, dnes velmi moderního sójového vosku, případně loje či tuku jemu podobných vlastností, někdy též stearinu, případně parafínu. Knot je upředen z textilie. Budeme-li si chtít zpříjemnit atmosféru dne, večera, slavnostní chvíle, určitě směle do toho, neboť svíčky podpoří triumfální okamžik. Nicméně, věnujme též pozornost, jaké svíčky používáme. Osobně sáhnu vždy po svících z včelího či sójového vosku. Doporučuji se vyhnout klasickým parafínovým svíčkám, během jejichž pálení se mohou do ovzduší uvolňovat dráždivé organické sloučeniny včetně acetonu, benzenu či toluenu, které patří na seznam karcinogenů. Mimo ně pak svíčky mohou obsahovat také acetaldehyd, formaldehyd či akrolein. Vybírejte čisté svíčky na bázi vosku, bez příměsí chemických parfémů. Neboť i ty se mohou zahříváním měnit na nebezpečné chemikálie. Chcete-li mít svíčky voňavé, vybírejte takové, do kterých vůni otiskly 100% éterické oleje.
Přeji příjemný Svátek světla, Třech králů, ale též Hromnic.
Tip celostní medicíny:
Tyto přírodní sójové svíčky jsou vyrobeny ručně ve Středních Čechách. Sójový vosk je bez obsahu pesticidů, herbicidů a ropných příměsí (parafín). Obsahuje 100% éterické oleje, knoty jsou vyrobeny ze 100% bavlny.
Provoňte svůj domov těmito neotřelými vůněmi.
