Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
ZTIŠOVÁNÍ NEKLIDNÉ MYSLI
V kontrastu s vnitřním tichem úplného pohlcení v daném okamžiku (jakého dosahují lidé dlouhodobě praktikující meditační techniky) je u netrénované většiny obvyklejší stav, při kterém tok mysli neustále těká a nezastaví se. U většiny lidí mysl bloumá z jednoho předmětu na druhý, nabízí neustálé komentáře o tom, jak se dějí různé věci, zpestřuje to zdánlivě nahodilým proudem myšlenek: starostmi, promýšlením činností které je třeba udělat, úryvky textů písní, sexuálních fantazií, scén z médií a rozmanitých vzpomínek.
Je to něco jako hyperaktivní dítě, těkající od nápadu k nápadu, neschopné se soustředit na jedinou věc dostatečně dlouho. Jógíni to označují jako mentální samskáry: opakující se automatické myšlenky na to, čeho se bojíte, co si přejete nebo nenávidíte. Mysl se jen zřídka upne na přítomný okamžik. Je spíše posedlá minulou záští, oživuje staré euforie, dělá si obavy o budoucí nebo fantazíruje o tom, jak by život mohl být jiný.
Když věnujete příliš mnoho času vnitřnímu těkání mysli, nedokážete se plně spojit s přítomností. Neslyšíte, co váš partner právě řekl. Nevychutnáte úplně své jídlo. Obrazně řečeno – neumíte přivonět k růžím. A jelikož mnoho lidí nikdy nezažilo nic jiného, myslí si, že neustálý vnitřní dialog je normální. Lidé si zřejmě neumí uvědomit, jak často jsou ztraceni ve svém vnitřním světě myšlenek. Abyste ještě důkladněji pochopili toto tvrzení, vyzkoušejte si prosím následující jednoduché meditační cvičení.
VLASTNÍ ZKUŠENOST: MEDITACE SOUSTŘEDĚNOSTI NA DÝCHÁNÍ
Posaďte se vzpřímeně – buď na podlaze nebo na židli. Pokud nemůžete sedět, ulehněte na zádech. Jemně zavřete oči a začněte pozorovat dech, avšak nesnažte se jej nijak měnit. Pokuste se neusínat. Přeneste svou pozornost na zvuky nádechů a výdechů. Všímejte si, jak vzduch proudí uvnitř nosu. Věnujte pozornost celému nádechu až do jeho zastavení a všímejte si, kdy začíná výdech. Snažte se zachytávat přesně ten okamžik přechodu. Soustřeďte se na jemné detaily toho, jak cítíte dech v nosních dírkách a naslouchejte zvuku, který jej doprovází. Pozorujte, zda nádech a výdech jsou stejně plynulé a podobně dlouhé. Když zaznamenáte, že vaše pozornost polevila, vraťte prostě své soustředění zpět na dýchání. Provádějte toto cvičení po dobu dvou až pěti minut.
Když skončíte, zrekapitulujte si v mysli provedené cvičení. Byli jste schopni udržet své soustředění na dýchání? Měly vaše myšlenky sklon odbíhat? Mysleli jste na bolesti v zádech nebo na svrbění v nose? Přeskakovala vaše mysl na to, co potřebujete dělat ještě dnes nebo zítra? Odsuzovali jste se?
Pokud vaše mysl těkala a soustředění na dech se nedařilo, nemusíte si dělat starosti. To je u netrénované mysli běžné. Téměř všichni se takto chováme neustále. Jedině když se usadíte, zavřete své oči a pokusíte se soustředit, pak to začnete vnímat jasně. Jen velmi málo lidí je schopno udržet svou jednobodovou koncentraci po dobu jediného nádechu a výdechu. Jeden z užitků tohoto meditačního cvičení je to, že když se pokusíte ztišit, můžete jasně vidět, jak zaneprázdněná je vaše mysl.
Moderní lidé stráví téměř všechen svůj bdělý život ve světě slov a představ. I ty mají samozřejmě svou důležitost, ale pomocí jógy se učíte, že byste tím neměli ztratit všechen svůj čas. Jóga učí, že skutečnost leží skryta za tímto nekonečným proudem slov. Neznamená to, že chcete opustit racionální myšlení. Vy jen chcete být schopní jej na krátké okamžiky odložit, abyste se mohli naladit na přímé prožívání a na nevědomé já, které je pod povrchem. Staří jogíni vymysleli série technik k zamezení rozptylování, vyvolávaného nekončící přehlídkou slov, takže se mysl může stát jasnější a vnímavější.
Z hlediska zdravotních souvislostí vás neklidná mysl vás nejen vyrušuje a občas vás činí zkroušené, ale také zbytečně udržuje v aktivitě SNS – a to je přesně opak toho, co potřebuje většina lidí moderního světa. Pocity klidu, propojení a hlubších významů zažíváme tehdy, když jsme soustředěni na přítomnost – to vyvažuje nerovnováhu zpět směrem k PNS a potenciálně i napravuje některé škody.
STRES A DÝCHÁNÍ
Dýchání je snad nejdůležitějším nástrojem v praktikování jógy. Dávní jogíni zjistili, že dýchání, které bývá normálně automatické, má významné účinky na nervový systém, pokud je vědomě řízené; má potenciál jak zvýšit aktivaci nebo podpořit relaxaci – závisí to na zvolené technice. S pomocí jógy můžete poznat, jak váš dech ovlivňuje vaše pocity a jak jej můžete použít, abyste zlepšili svůj stav bytí. Při józe se hodně soustřeďujeme na zpomalení a prohloubení dechu, ale je potřeba učinit nadechování a vydechování tak jemné, jak je jen možné – se žádnými nárazy nebo zadrháváním.
Jógová tradice nás učí, že když řídíme funkci dýchání, pomáhá nám to ztišit pohyby mysli (viz následující schéma). Pocit stresu může vyvolat mnoho účinků na dech – většina z nich nejsou dobré. Z pohledu jógy může být dysfunkční dýchání jak důsledkem, tak i příčinou stresu: při stresu dýcháme nepravidelně – a naopak proměnlivé, neefektivní dýchání způsobuje napětí a neklid. Pozitivní je to, že zpomalením a prohloubením dechu a zaměřením se na jeho pravidelnost se už po velmi krátkém čase oslabují pocity stresu. Tato prastará zkušenost se odráží ve známé poučce: „To chce klid a zhluboka dýchat! “
 |
BRÁNIČNÍ DÝCHÁNÍ
Pro pochopení jógového dýchání je rozhodující poznat roli bránice, jednoho z nejdůležitějších svalů, umožňujících pohyb vzduchu do plic a zpět. Tento velký a plochý sval má tvar podobný rozevřenému deštníku. Odděluje dutinu hrudní a břišní – srdce a plíce na něj dosedají shora a játra, žaludek a další břišní orgány jsou těsně pod ním. Okraje bránice jsou spojené zevnitř se spodními žebry. Na zadní straně je bránice šlachou připojena ke spodní části páteře. Když se bránice při nádechu stahuje, její klenba se pohybuje dolů. Jestliže je břicho uvolněné, tento tlak jemně vytlačuje břišní stěnu ven a spodní část plic se roztahuje směrem dolů. Když se na to soustředíte, možná zaznamenáte jemný tlak mezi pupkem a hrudní kostí během nádechu, který se uvolní při výdechu. Také si můžete povšimnout jemného rozšíření v oblasti spodních žeber při nádechu, které je rovněž vyvoláno pohybem bránice a umožňuje vám nadechnout ještě více vzduchu.
V případě běžného zdravého dýchání má břicho tendenci se zvedat při nádechu. Jak se bránice pohybuje dolů, aby vytvořila větší prostor pro naplnění plic, břišní orgány se jemně stlačují a břicho se vyklene ven. A když pak vydechujete, bránice se uvolňuje a pohybuje zpět nahoru a břicho se zatahuje zpět. Jedním z neefektivních způsobů dýchání, které může být známkou stresu, je reverzní neboli paradoxní dýchání – tak je označují jogíni. Místo toho, abyste používali pro nádech bránici (tzn. nejúčinnější způsob), stahujete tento sval když má být uvolněný a obráceně. Lidé s paradoxním dechem vtahují břicho při nádechu a uvolňují je s výdechem. Dech pak bývá zkrácený a mělký, s rychlejším pohybem hrudního koše během nádechu. Když si jej vyzkoušíte, možná si uvědomíte, že tento typ dýchání je podobný prudkému dechu, který používáte když jste vylekaní. Na nervový systém pak takovéto dýchání – pokud se stane návykem – působí nežádoucím způsobem – jako byste byli neustále vyplašení.