Rádi vám upravujeme nabídku na míru, ale abychom to zvládli, používáme k tomu soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
OK
prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Zdravá výživa


Strava v Moravských Kopanicích

04.09.2017
Hříbek

V minulém článku jsme si představili Žítkovou, svérázný kraj Moravských Kopanic, tzv. bohyní, bylin, kterým se po dlouhá staletí přikládala magická moc, kraj, který tiší výhledem do hlubokých údolí, místo tak trochu samo pro sebe. Dnes bych ráda volně navázala a přiblížila vám, jak se zde po dlouhá staletí lidé stravovali.

Strava v oblasti Moravských Kopanic

Jídelníček v Žítkové a vlastně v celých Kopanicích, byl protknut tamější chudobou, a tedy i skromností, neboť lidé žili v hluboké bídě. Jídelníček byl velmi prostý, surovin bylo nedostatek a většinou pocházely z vlastních zdrojů. Základem stravy byly brambory, zelí, polévky, nejčastěji kapustnice.

 

Gazděna vzala hrnek, nabrala z bečky zelné vody s několika stébly zelných odřezků, vodu osolila, zasmažila a vařila. To je kapustnica. Kolik zelné vody odebrala, tolik vody ze studánky přiléla zpět do bečky. Důležité je, aby byla bečka stála plná. Zejména v zimních měsících byla tato polévka základem jídla a tvořila snídani, oběd i večeři. Kopaničář bez zelí a brambor nemohl žít. Bylo-li v chalupě dostatek obojího, Kopaničář se hladu nebál. Kapustnica se podávala s vařenými brambory.

 

Oblíbené byly také kaše, ať už pohanková či prosná. Maso se v místní kuchyni vyskytovalo pouze výjimečně, jen v případech, kdy bylo nutno porazit nemocné zvíře a nic je to tedy nestálo. František Bartoš uvádí ve své knize Lid a národ více jídel, která byla ovšem ojedinělá a podávána při slavnostních příležitostech: krajanec, rovášek, pupák, podlistník. Krajance se pekly z žitné mouky na placku. Upečená placka se rozlámala, polila horkým mlékem a zasypala mákem. Rovášek byl vdolek naplněný mákem. Pupáky se chystaly na Štědrý den. Byly to pečené dlouhé slíže, které se polily mlékem a zase posypaly mákem. Na podlistník se zadělalo těsto s podmáslím nebo kysanou smetanou a peklo se na zelném listě. Někdy se pekly také preclíky. Velmi oblíbenou potravou byly hřiby, jichž bylo na horách dostatek.


Káva

Káva, která je dnes běžně dostupná, byla v oblasti moravsko-slovenského pomezí téměř neznámá. Namísto toho se zde popíjela kávová náhražka, recept přikládám níže.

 

Žitná káva

Pražené žito se pomleto v mlýnku a společně s kostkou cikorky se dalo vařit. Jakmile voda s kávovinou vřela, odstavila se z plotny, aby neutekla bohatá pěna. Poté se scedila, rozmíchala v mléce a jemně dosladila. Takto připravená káva se v celé řadě domácností stala vítanou součástí snídaně.

 

Brambory

Jak jsem se již zmínila, brambory platily za základ jídelníčku, stejně jako zelí a nejrůznější placky či kaše. Připravovaly se na několik způsobů, kdy se pekly, podávaly s opraženou cibulkou, v doprovodu podmáslí, mléka či kyšky. Hospodyňky jimi často naplňovaly obědový talíř, a to v podobě dnešních škubánků sypaných mákem, gulivárky, ovocné knedlíky, nejčastěji švestkové, případně slíže. Ty byly obzvláště oblíbené a jejich základem bylo hustší bramborové těsto:

 

Bramborové slíže

  • 500 g brambor
  • 100 g polohrubé mouky
  • 50 g solamylu
  • 75 g pšeničné krupičky
  • 1 vejce
  • 1lžíce octa
  • sůl

Brambory uvaříme ve slupce, následně je oloupeme, nastrouháme, přidáme všechny sypké ingredience a vejce. Vypracujeme hustější těsto, ze kterého formujeme váleček. Z toho odkrajujeme slížky, ty obalujeme v mouce a vaříme ve vroucí vodě, dokud nevyplavou na povrch. Lze je dochutit mletým mákem, promíseným s cukrem, jemně omaštěným máslem, případně pak posypat opraženou strouhankou. Slíže se chystávaly také na slano, polité na sádle opraženou cibulkou.

 

Jak se pekl na Kopanicích chléb

S prvého pečeňá sa poškrábalo koryto, posypalo sa to múkú, potom sa to tak medzi dlaňámi rozmelňilo a nechalo sa na slameňici usušit. To bola nákyška pre ďalšié zarobeňie chleba. Ta nákyška sa zebrala, namočila do vlažnéj vody a spravil sa s ňjéj kvásek a omladzilo sa, teda jako zamiésilo. Múka sa osolila, kmínu sa dalo, prilálo sa vody, kolko múka prijala a zamiésilo sa. Cesto sa něchalo kysnút na koryťě do rána a ráno sa válalo do slameníc. Potom sa mosela vykúrit pec. Keď bola pec prichystana, mohlo sa sádzat. Lopata sa položila na čelusťe, dobre sa posypala múkú, aby sa cesto ňeprilepilo a moselo sa chytro sádzat, aby ňeušél zánět, aby chleba neostal bledý, ale aby sa dobře upékél, aby friško chytal kvórku. Kec sa chleba upékél, prstom sa po ňom poklopalo. Keď mal dobrú ozvenu na spoňňjéj kvórke, ból dobre prepečený.

 

Kraj to byl skutečně chudý, hospodyňky pak využily kdejaké potraviny, ze které mohly uvařit zasycující pokrm. Pojďme se společně ještě podívat, jak posloužila kyselá jablka, jakožto základ jabukové polévky: Rozkrájaly sa jabuka na štvrtky a vykrájaly šušně a sprostily se šupky, daly se do vody vařit, až se rozvařily. Pak se udělala zátrepka z mladé smetany a hladké múky, zavařilo se to, osolilo a byla to dobrá jabuková polévka. Jablka musely být jen kyselé, mohly být i málo zralé.

 

Během svátků, hostin či svateb se pekly velmi často vdolky. To se dala pěkná bílá múka, osetá na sítě, do koryta. Do koryta se vešlo těsta na šest pecnů chleba. Pak se dalo mléko, vajca, něco cukru, omastek a nové koření, aby to pěkně vonělo. Tak se to nechalo nakynút a dalo se to na větší plechy. Na každý plech dva kusy, namazalo lekvarom, posypalo nemletým mákem a dobře omastilo a dalo do vytopené pece. Vdolky krásně očervenaly a byly jak peřinka. Až vychladly, tak se pokrájely na krajíce a jedly.

 

Taky se pekly pupáky. To se peklo na Vánoce, nebo když se mlátilo. Udělalo se z bílé múky těsto a pak se zatopilo v peci. Až se pec vytopila, tož se oheň zatlačil na zad pece a pěkně se umetl popel. Z těsta se dělaly takové kúsky oválné v múce a kladly se na lopatu, co se s ní sázíval chléb do pece. Na lopatu se vešlo 5-10 kúsků. Na dvakrát až třikrát se rychle posázely do pece, aby se stejně dlouho pekly. Až se to upéklo, tož se to dalo na řičicu a oselo, aby všecek popel z teho odešel. Pak se to naházelo do uvareného mléka a vytáhlo a dobře omastilo, pocukrovalo a posypalo mletým mákem. Tomu se říkalo pupáky nebo bubále.

 

Žítková

 

Vezmu-li vše ještě jednou od základu, vidíme, že ona strava byla skutečně velmi jednoduchá. Brambory, zelí, výtečný zdroj vlákniny a vitamínu C, kvalitní přílohy typu proso, pohanka, přes léto čerstvé ovoce, povětšinou lesní plody, mimochodem jeden z nejlepších zdrojů antioxidantů na Zemi, jablka, švestky, hrušky. Žitná mouka, kvalitní tuky, se kterými se to však nepřehánělo. Mák, výborný zdroj vápníku, len, zásobárna omega 3 a 6 NMK, které jsou zde uskládány v odpovídajícím poměru. Maso jen výjimečně. Luštěniny, které zasytí na velmi dlouhou dobu, stabilizují hladinu krevního cukru a nedovolí tak člověku, aby jej přepadaly neustálé nutkavé chutě na sladké. Domácí kyška, tvaroh, máslo, to vše naplněné vitamínem D či K2. Zdravé, lokální, čisté potraviny, které tělu dávají. Sladkostí jen pomálu, většinou, v podobě pečiva, vyplňovaly slavnosti či svátky, popřípadě představovaly odměnu po těžší fyzické námaze, což je zcela v pořádku.

 

A tak, pokud můžeme, snažme se i my navracet ke svým kořenům a užívejme plodů, které pocházejí z místních zdrojů. Na ty je tělo zvyklé, ty dokáže nejlépe trávit a zužitkovat ke své hluboké spokojenosti. A pak, přidá-li se k tomu všemu i čistá mysl, smysluplná práce, léčivý pohyb a třeba i onen čistý vzduch, můžeme prožít kus krásného a dobrého života ve zdraví.

 

Zdroj:

Jilík, Jiří. Žítkovské bohyně. Alcor puzzle, spol. s.r.o., 2005. 115 str. ISBN 80-86923-04-5

Bláhová, Lucie. Obraz života obyvatel Moravských Kopanic v díle katolického kněze Josefa Hofera. Olomouc 2014

Bílé Karpaty, časopis moravsko-slovenského pomezí 2/2001

Bílé Karpaty, časopis moravsko-slovenského pomezí 3/2003


Související články:
Divukrásná Žítková, dnes a před léty
Houby a další podzimní dary lesa
Bylinkářky, kolik jich v Česku ještě zbývá?


04.09.2017
autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
další články v rubrice: Zdravé recepty


 
Etikoterapie – 7 pocitů, které nám poškozují zdraví
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Hemoroidy - léčba, která zabírá
Priessnitzův obklad
Vytváření domněnek nás předurčuje k utrpení. Jak je nevytvářet?
5 prospěšných látek pro duši - kde je najít
Hořčík - symbol klidu a míru v těle
Jak to udělat, abyste zvýšili pravděpodobnost, že druzí vyhoví vaší žádosti
Otoky nohou
Překyselení organismu a zrádnost jeho jednoduchých řešení
(c) 2004-2017 www.celostnimedicina.cz
O násRSS