Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Veřejný projev, prezentace a obecně mít řeč před relativně větší skupinou druhých lidí se počítá mezi nejčastější fobie u lidí. Tyto předčí i takové strachy jako je arachnofobie (strach z pavouků), ofidiofobie (strach z hadů), musofobie (strach z myší) apod. Sociální fobie, kam řadíme i strach z projevu na veřejnosti, mluvení ve skupině lidí a celkově, všechny situace, kdy jedinec je nucen interagovat s druhými lidmi (třeba i prachobyčejná koupě jízdenky na MHD) způsobují, že se člověk těmto situacím snaží ze všech sil vyhýbat.
Studenti třeba mají hrůzu prezentovat seminární práci, vyhýbají se kurzům, kde podmínkou udělení zápočtu není pouhá účast, ale právě musí mít referát nebo nějaké ústní sdělení na dané téma. V rozličných typech profesí se ústní prezentace vyskytuje téměř na denní bázi ve formě různých porad, profesních přednášek v rámci zaměstnání, prezentací apod. Úzkost jako taková z projevu na veřejnosti či před druhými lidmi je na jedné straně přirozeným jevem. Je chápána jako odpověď organismu na potenciálně ohrožující situaci a ve své podstatě tedy slouží k tomu, aby se člověk na tento typ „ohrožení“ co nejlépe připravil. V pozitivním smyslu nám tedy strach z projevu pomáhá zlepšit náš výkon. V tomto aspektu se tedy vnímá jako normální! Když ale úzkost přeroste určitou hranici, stává se nezvladatelná, neproduktivní a nejen, že výkon nelepší, ale právě naopak, zhoršuje.
Dobrou zprávou je, že strach z projevu se dá redukovat a odstranit. Projevuje se jak tělesnými tak i psychickými symptomy. Někteří lidé pociťují třes, ve zvýšené míře se potí, zejména na dlaních, v podpaží, či na zádech. Jiní si spíše všimnou u sebe enormní zvýšení srdečního tepu, vyschnutí v ústech, slabá či třesoucí se kolena, žaludeční potíže (zácpa nebo průjmy), časté močení apod. Proto, když člověk konkrétně ví, čeho se bojí, z čeho pociťuje strach či úzkost a potažmo, jaké příznaky se tímto u něj projevují, lépe se může na celou situaci připravit a lépe tyto příznaky zvládnout či kontrolovat. Tím i další a další projev může být uvolněnější a tím, že člověk tyto symptomy zvládá kontrolovat, stává se jeho projev a řeč na veřejnosti víc sebevědomější a víc pod kontrolou.
Klíčovým bodem je předem se na výkon připravit. Když víte, co konkrétně ve vás úzkost vyvolává, obrňte se proti tomu a nedovolte, aby vás strach převálcoval. Tomu pomáhá co nejpreciznější příprava. Nezapomeňte tedy na dobrou obsahovou přípravu řeči či prezentace, ale taky na časování (aby nebyla příliš dlouhá – kdy náhlé zjištění, že se svojí řeči „přes-časujete“ může vyvolávat opět tenzi, napětí, protože to nabouralo váš stanovený plán prezentace, který jste si předem připravili). Pozor tedy na příliš úzkostnou přípravu, která pak nedovoluje improvizaci nebo spontánnímu přizpůsobení dané situace. (Když se třeba rozbije zpětný projektor a vy máte připravenou prezentaci). Nedovolte, aby nepředvídané komplikace přespříliš rozházely vaší sebedůvěrou. Pomáhají třeba papírové kartičky s připraveným textem apod.
Jiným typem pomoci je hluboké dýchání a relaxace. Hluboké dýchání a dýchání pomocí bránice pomáhá zklidnit dech. Měli by jste dobře znát obsah vašeho sdělení, téma, rovněž tak vědět o vašem publiku (jsou to spolužáci, kolegové, nadřízení, klienti, podřízení, obchodní partneři – a potažmo: jaké jsou jejich očekávání, mají oni sami taky trému v podobných situacích? (ANO!) apod. Taky je dobré poznat sebe sama a svůj projev (např. když vím, že mluvím obecně rychle, tak se víc budu snažit zpomalovat. Když vím, že se zadrhávám v komplikovaných čtyřslabičných odborných výrazech, dobře se na ně připravit, apod.) Pomáhá práce se zrakem – buďto se zafixujte pohledem na nějaký neutrální bod v publiku, aby to budilo dojem, že s publikem udržujete oční kontakt, avšak konkrétní pohled z očí do očí se tak může vytrácet a vy se pak nemusíte cítit úzkostně. Během prezentace nezapomínejte dýchat. Nepravidelnost dýchání, jeho zrychlení ve vás může opět nabudit pohotovost, tenzi a strach. Používejte zrakové pomůcky – powerpoint prezentace, kartičky, průsvitky, poznámky a jiné zdroje. Soustřeďte se na obsah sdělení, ne na sebe. To vám pomůže se odpoutat od své zaujatosti sebou a svými zpocenými dlaněmi či třesoucím se hlasem. Když třeba víte, že se zvyknete potit, klidně držte papírový kapesníček v ruce. Když by jste se dál a dál potili, mysleli by jste na to pořád – často známe onoho pomocníka – propisku, tužku či cokoli jiné, co držíme v ruce, když máme nějakou řeč a hrajeme se při tom v ruce s touto tužkou. I to pomáhá redukovat stres a trému.
Nezapomínejte, že tréma nám pomáhá dosahovat lepších výkonů. Když se na ní nebudete soustředit, po pár minutách projevu na ní zapomenete a vaše vystupování tak může být víc uvolněnější a přirozené, profesionální. A když ani to nepomáhá – uvědomte si, že i lidé v publiku mají své vlastní strachy, obavy či své vlastní „démony“ se kterými bojují. A když nepomáhá ani to, nebojte se navštívit odborníka. S psychologem můžete lépe popracovat na odstraňování trémy a strachu z veřejného vystupování na základě vašich individuálních aspektů. Protože by byla škoda, kdyby vám váš projev bránil nejen třeba v pracovním postupu (kdy se od zaměstnance či dokonce vedoucího oddělení očekává kultivovaný a přirozený projev a prezentace), ale zejména pociťování zdravého sebepojetí a sebeúcty, která se na našem projevu odráží.