„Štěstí se dá naučit. Dělání toho, co nás baví, nás udržuje svěží, zdravé nadšené,“ říká mentalista a kouzelník Jakub Vosáhlo

cm jakub vosahlo

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Vystupoval v několika televizních pořadech, mimo jiné v Show Jana Krause. K úžasu svými kouzly dovedl i diváky Dobrého rána České televize. Věnuje se magii, hypnóze a osobnostnímu růstu; je autorem mnoha vzdělávacích videí – například o podnikání nebo o tom, jak mluvit před lidmi. Už když jsem Jakubovi Vosáhlovi volal a domlouval s ním rozhovor pro Celostní medicínu, zaujal mě svou bezprostředností a nakažlivou dobrou náladou. Na místě pak hned navrhl tykání, byl to pravděpodobně „NEJVÍCE V POHODĚ“ rozhovor, který jsem kdy s kým vedl.

Jakub má velmi zajímavý příběh, kdysi vážil 90 kg – o tom, jak ze dne na den skončil s alkoholem a cukrem, začal se věnovat velmi efektivnímu, cca desetiminutovému, cvičení denně bude řeč v klasickém rozhovoru na Celostní medicíně příští týden. Dnes jsem vybral z Jakubova povídání to nejzajímavější na téma, jak být co nejvíce v pohodě a šťastný.

JAKUB VOSÁHLO O TOM, JAK TO DĚLÁ, ŽE JE TÉMĚŘ NEUSTÁLE V POHODĚ

Já jsem se to naučil. Měl jsem štěstí, že od dětství jsem měl kolem sebe lidi, kteří si pořád říkali vtipy, a pořád byla sranda. I když byly problémy, tak se vždy řešily s humorem. I dnes řeším věci radikálním humorem. Zůstávám často samozřejmě nepochopen. Ale musel jsem se naučit principy štěstí.“

JAK ZE ZAKOMPLEXOVANÉHO JEDINCE UDĚLAL ŠŤASTNÉHO

„Byl jsem člověk, který se štěstí musel opravdu naučit. Po střední škole jsem byl totálně zakomplexovaný. Byl jsem ještě navíc ještě jeden z těch, kdo musel na vojnu. Roky jsem zůstal ubitý tímto režimem, armáda mi vzala svobodu a to dusilo mou uměleckou duši. Vzalo mi to obrovské množství energie.

Ale pak jsem si řekl, že musí být cestičky, jak to změnit. A začal jsem hledat. Někde hluboko ve mně mi příroda říkala „Jsi veselý kluk“. Tak jsem začal pátrat po nových systémech. Protože všichni víme, že musíme začít u sebe. Celý svět se nám začne odrážet až poté, co se změníme sami. A začal jsem si budovat nové návyky, které jsem si zvolil, že se mně budou líbit pro můj pocit štěstí.

STÁT SE PÁNEM VLASTNÍ HLAVY

„To jsou tak úžasné věci! Například jsem se rozhodl, že se stanu absolutním pánem svojí hlavy. Je nutné si přiznat, že nikdo v mém životě za nic nemůže, jenom já.

Když mi nyní například přijde do hlavy myšlenka, která se mi nelíbí a která by mohla ublížit – mohla by mě nebo někoho jiného rozesmutnět nebo je prostě špatná – tak ji automaticky vyháním z hlavy a nahrazuji jinou, hezkou myšlenkou.

Dám příklad: Naskočí mi v hlavě: „Přežral jsem se a mám nafouknutý pupek.“ (Což nás, lidi, často u zrcadla napadá.) A já si řeknu: „Hej, hej, hej! Zastav to!“ A hned se přepnu: „Ty jo, vypadám fakt dobře, když si vzpomenu, jak jsem vypadal kdysi. Teď vypadám dobře a zasloužím si to! A už se těším, jak si zítra zase zacvičím.“

Takže jakoby na začátku sám sebe šidím. Ale zjistil jsem, že se pak z toho stane automatika, zvyk a najednou se to dostane pod kůži. Zjistíme, že špatné myšlenky a předsudky mizí.“

RADIKÁLNÍ OMEZENÍ ALKOHOLU

„Druhým systémem, který mi pomohl, bylo radikálně omezit alkohol. Nejsem v pozici abstinenta, ale nejsem ani v pozici klasického českého konzumenta „Narozky – mrd! Vánoce – mrd! Oslava – mrd! A furt budeme chlastat my Češi!“ To jsem opustil, teď si vypiji třeba čtyřikrát do roka, když třeba sjíždím řeku. Takže alkohol pryč ze života!“

PROČ JE DŮLEŽITÉ DĚLAT, CO NÁS BAVÍ

„Dělat, co nás baví, nás udržuje svěží, zdravé, nadšené. To nás žene dál. A když žijeme svou cestu, svůj sen, tak ono se to šíří jak pozitivní virus a jsme schopni tím nakazit i další lidi. Asi nejvíce mi právě pomohlo, živit se svým koníčkem.“

JAK NAJÍT, CO NÁS BAVÍ, A JAK SE TÍM UŽIVIT, ANEB I BABIČKY MOHOU MÍT PŘÍJEM

„To je téma na hodiny, takže ve zkratce:

Jako děti jsme si rádi malovali, stavěli z písku, chodili za balónem, kopali do něho. Problém je, že jako dospělí jsme – díky škole a uniformnímu systému – už na to zapomněli. Zjistil jsem, že když dospělým umožníme vykonávat činnost, kterou měli jako děti rádi, tak je to začne znovu bavit.

Ve chvíli, kdy si řekneme „Tak hej, co mě baví?“ a najdeme hodnotu v tom, co už stejně umíme, a baví nás to, tak se začne přepínat mozek. Začnou se vytvářet hormony štěstí (endorfiny) a často adrenalin. Přírodně nás to začne zdrogovávat, abychom se cítili fajn. A najednou, když člověk dělá, co ho baví, zjistí, že život je úžasný!

Život je skutečně úžasný! V České republice máme všechno pro šťastný život – kdo si stěžuje, má problém jenom ve své hlavě. Přes to nejede vlak!

A v momentě, kdy jsme našli, co nás baví, zbývá jen najít způsob, jak skrze to začít vydělávat peníze. Rád říkám: „Podívej se, kolik babiček peče. Každá babička peče! Ale kolik babiček dělalo celý život ve fabrikách, než aby pekly. Ale dnes jsou možnosti, kdy babičky, ale i jejich dcery, které rády pečou, vaří, kreslí, lepí; to mohou dělat a dostat za to zaplaceno. Svět to dnes chce. Je možnost dělat cokoliv.“

NA ZÁVĚR, ŽE BRÁT VĚCI S HUMOREM JE LEPŠÍ

„Kdybych mohl každému doporučit jednu věc, bylo by to se usmívat. Věřím tomu, že i smích se dá naučit.

Nemáme-li náladu se usmívat – a já někdy nemám – tak si ji nuceně vyvolám. Buď tím, že si pustím něco legračního, nebo si na něco vzpomenu a donutím se falešně ze začátku usmát, a to vyvolá úsměv skutečný a upřímný. Automaticky se pak cítím lépe. A když se cítím lépe, tak JE mi lépe a po rocích a rocích aplikace, se to stane automatickým.

Spousta lidí si ani neuvědomí, že se neusmívají, přitom důvod usmívat se je pořád. Úsměv je fakt jedna z věcí, na kterou cíleně sázím a měl by na ni sázet každý. Protože tím šíříme dobrou náladu, ani nemusíme s nikým mluvit. Takže jedna z prvních věcí je, že se na své publikum a lidi kolem usmívám. A už to nepředstírám – mám dobrou náladu. Když se usmíváte, tak se s vámi usmívá celé publikum.

Když vystupuji před lidmi, nemusím na začátku ani nic říkat a společně se jen tak usmíváme. Neřeším-li nějaké vážné věci, tak se pořád usmívám. Vybírám si rovněž i lidi podle toho, že mají minivrásky smíchu u očí. Hned si všimnu, že to jsou lidi, kteří se smějí. Mají kolikrát i spoustu problémů, ale i tak berou život s humorem – protože brát život s humorem je lepší.“

Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.

Osobní stránka Jakuba Vosáhla: www.jakubvosahlo.com