Štědrovečerní tradice kdysi a dnes

Vanoce dva  e1634295491584

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Tradičně po roce přišly opět svátky klidu a lásky, během kterých snad všichni zvolníme, abychom prostoupili atmosférou teplého a milujícího domova. Abychom byli, bez shonu a zmatku, uvnitř sami sebe, pro sebe i druhé. S tichou vzpomínkou, na dětství a ty, které bychom tolik rádi vytáhli ze starých skromných negativů. Objali je, vyslechli, posadili do čela svátečně prostřeného stolu. O Vánocích, více než jindy, žonglujeme se vzpomínkami, jako s barevnými míčky. Vždyť k tomu vybízí i příroda vůkol. Pole již dávno odpočívají, stromy již dávno shodily svůj šat, jen zimostráz a břečťan se chvějí v zimních mrazících. A doma teplo, laskavo a vlídno. Rozličné vůně a přítomná něha. Děti, jejichž oči hltají kouzla, ty přítomné, krásné, těšící se duše. Bylo tomu takto vždy, nejen v dnešní době, den, kdy se skutečně zastavíme, zvolníme a pouze jsme. Obklopeni tradicemi, zvyklostmi a úžasem. Milou drobnou prací, která se předloží ke společnému hodování. Až na nebi vysvitne první hvězda, kterou bývá Polárka. Též však můžeme spatřit planetu Venuši, která je po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem na tmavém výkladu nebes.

Dnešní podoba Štědrého dne vykazuje pravidelný, pevný obrys, nicméně, jak měli naši předkové? Jak vnímali oni tento kouzelný, velký den? Jak jej trávili, co se odehrávalo v jejich příbytcích, zahradách, maštalích, u zdrojů vody? Jak se těmto místům odvděčovali? Neboť o Štědrém dni píši velmi ráda a zdroje literatury již pomalu docházejí, prolistovala jsem pro vás časopis Český lid, založen roku 1891, konkrétně číslo XVI, kde se můžeme dočíst přesně tohle:

Vánoce! Co kouzla spočívá v tomto slově, jak mladým, tak i starým! Celý týden před svátky panuje v domácnosti zvláštní ruch. Hospodyně má plné ruce práce. Den před Štědrým dnem sází celý den do peci, vždyť nutno »pečeného« nadělati na celé svátky. Peče vdolečky, makovníky, canetky (dlouhé buchty, jež možno dáti pouze dvě po délce plechu), říčice (větší koláče, které jsou »podělány« smíšeninou z trnek a máku), chutné trnčáky.

Nesměla chybět ani Vánočka, která bývala chloubou hospodyně. Nepekla se však pouze jedna, jak je tomu dnes, vánoček bývalo opravdu povícero, vždyť se dávala dárkem, nejčastěji řemeslníkům, se kterými rodina přicházela po celý rok do styku. Po vánočce dostal každý z čeledínů, ale také sedlák. Věřilo se, že tak, jak se vánočka upeče a povede, tolik úcty chová hospodyně ke svému muži. To bylo neštěstí, pokud se vánoční pletenec připekl či spálil. O Štědrém večeru pak hospodář často započal sváteční hodování právě rozkrojením vánočky, kterou ochutnali všichni přísedící.

Štědrý den! Kdo jen poněkud může, jde na poslední roráty. Jak velcí, tak malí zachovávají celý den přísný půst. Dospělí nepojídají ničeho, děti dostanou jenom kousek chleba. Aby děti snadněji udržely maminky celý den od jídla, slibují jim, že uvidí zlaté prasátko anebo zlatého beránka. V některých rodinách přechází půst i na dobytek. Nežli se setmí, musí býti všechno poklizeno, aby mohla celá rodina zasednouti ke svato večernímu stolování. K tomu scházejí se, pokud možno všichni členové rodiny, i ti, kteří se třeba zdržují po celý rok v cizině. Nežli počnou obědvati, promluví hospodář anebo hospodyně:

 „Jestli do tak roku budeme všecí pohromadě.“

A přítomní odpovídají: „sDaj to Pambii nebeský.“

Pak vstanou a modlí se všichni společně Otčenáš. Dříve se modlívali rozmanité modlitby déle než půl hodiny.

Po modlitbě dostane každý oplatek s medem. Pak přinese hospodyně zasmaženou kašovou polévku s hubami (v novější době mívají polévku nudlovou), krupičnou kaši, která je pomastená máslem a posypána skořicí a perníkem, na konec večeře přinese koláče. Po večeři posbírá hospodyně zbytky se stolu a odnáší je dobytku nebo drůbeži.

Též zmíněné studni, jakožto dárci pitné vody. Též stromům, které sytí lahodným ovocem.

Ze dvora jde přímo na komoru a vezme ošívku, na které se usmívají suché hrušky, švestky, ořechy a často i někdy čerstvá jablka a hrozny. Na tyto dary se děti nejvíce těší. Otec anebo matka je rovným dílem podělují a mají radost, jak nedočkavým dětem září očka.

Ano, sušené ovoce, oříšky či perníček, tak takto vypadaly vánoční dárky ještě na počátku minulého století. Žena dostala nový šátek a děti po nějaké mlsotě. O nic méně, o nic více. Taková hojnost, kterou vídáme u stromečku dnes, byla v minulosti zcela nepředstavitelná. Neb i křesťanství hlásá umírněnost statků. Vánoce jsou tady oslavou, oslavou narození Ježíše Krista, vzdání holdu všemu, co člověka po celý dlouhý rok sytilo. Na stole, kromě tradiční krmě, též vidíme ošatky s žitem, jáhlami, čočkou či ječmenem. Jsou zde z hluboké vděčnosti a pokory, aby i příští rok bylo co jíst. Nic z toho se pak až do Nového roku neuklidilo. Zůstalo, tak jak hospodyně o Štědrém dni na stůl položila, aby překlenulo s rodinou poslední dny starého roku a zůstalo po celý následující rok. Vše má svůj řád, tradici a smysl. Dokonce i ubrus, který pokrývá sváteční stůl, bývá plachtou z první rozsívky zrna. Někde se na stůl též rozsype zrnko z první rozsívky. Uprostřed tabule mnohde leží dožínkový věnec, památka na hojné léto, bohatou sklizeň, naplněnou sýpku. Nohy stolu jsou provázány řetězem, který má stmelit všechny přísedící. A talíř pro zemřelého, jenž zesnul v současném roce, i ten má své právoplatné místo u stolu, jakožto i časté místo pro náhodného hladového, který by mohl o Štědrém večeru klepat na dveře.

Venku zatroubí pastýř. Zámožnější děti vyběhnou se podívati na vystrojené pastýře, chudobné děti dostáváni znamení, že mají vyjíti z domu a koledovat. A je to zajímavá noc. Zvláště za tmavé noci blýskají se na všech místech malinká světélka a ode všech koutů zaznívá koledování.

V Nové Vsi koledníci zpívaní: Daj Pán Bůh zdraví, veselí, napřed nánu hospodářů, potom jeho manželce a naposledy všeckej čeládce!

V Derfli zpívali: Pochválen buď Ježíš Kristus, vinšujeme vám, milý pane hospodářů i vašim dítkám. Zdaleka k vám ideme, novinu vám neseme, že se Kristus Pan narodil v městě Betlémě.

V té chvíli, kdy venku troubívali pastýři a zpívali chudobní koledníčci, stáli zámožnější děti u nádherného betlému. Betlém hotovili dětem dědáškové. Betlém byl v každé rodině posvátný. Byl po celý rok pečlivě uschováván a teprve o Štědrém dni byl vytažen, opraven a vyčištěn. Jak dětem zazářila očka, když v ozářeném betlémě uviděli Ježíška, Pannu Marii, sv. Jozefa, jesličky, pastýře, krávy, ovečky!

Po svato večerním obědu posedá rodina ke stolu a bavívá se různými hrami, které jsou plné pověr. Lejí například do vody roztavený vosk aneb olovo a z ulitých věcí soudí o budoucnosti. Podoba křížku znamená neštěstí, podoba hvězdice znamená štěstí. Pouštějí ořechovou skořápku s hořící svíčkou na vodu a pozorují ju. Zůstane-li skořápka u kraje mísy, říkají, že se hrajícího toho roku nikam nedostane. Odpluje-li skořápka od kraje, soudí, že odejde do světa. Ponoří-li se skořápka, umře do roka. Rozkrajují jablka a kdo rozřízne jádro, ten zemře do raka; kdo jádra nerozřízne, bude míti štěstí. Rozžehují sirky a komu udělá silnější stín na stěně, ten bude míti štěstí. Komu udělá slabý stín, ten do roka umře. Při světle se dívají, jaký stín má jejich tělo. Je-li stín dotyčného bez hlavy, umře do roka; má-li stín se třemi hlavami, také umře.

Zdá se to poněkud morbidní, viďte, ale, ještě před sto lety bývala smrt naprosto přirozenou součástí života, která se sdílela, prožívala, dokonce i oplakala společně. Lidé ji měli v každodenním životě, a právě přes tyto zvyky a tradice, jako je pouštění skořápek a krájení jablíčka, se pak v průběhu roku mnohem více hlídali, pečovali o sebe, co nejvíce šlo.

Po večeři dávají hospodáři do 12 skořápek (počet sedí na měsíce) soli a vystaví je za okno. Ve které skořápce sůl nejvíce zvlhne, ten měsíc bude nejvlhčí. Kdo na Štědrý večer rozžehne první světlo, ten do roka vyhoří. Večer na Štědrý den proto střílejí, aby zahnali čarodějnice. Kdo jde na Štědrý den práskati bičem, ten svolá všechny čarodějnice.

V některých rodinách chodívali spát už o 10. hodině, aby nezaspali jitřní, mše sv. V jiných rodinách prodlívali při zábavách až do zvonění. Jindy prý čekávali na jitřní při modlitbách. Jitřní mší sv. zahajuje se největší církevní svátek v roce. V dobách starších byl svátek Narození Páně oslavován s velikou výpravou. Ještě dosud prodlévají dospělí i mladí na všech třech mších sv. v kostele. Staré baběnky vypravují, že za jejich mladosti nesmělo se krájeti v tento den nožem, nesmělo se ničeho, kupovati ani prodávati. V nynější době uchovalo se aspoň to, že tohoto dne dospělí ani mládež nebeseduje.

Nechť jsou tedy i vaše Vánoce plné zvyků, lásky, dobrého jídla, milých, hřejivých dárků, ať jste naplněni těšením se, od hlavy až k patě. Ať jste pospolu, ať jsme pospolu a v lásce my všichni vůkol. A třeba, třeba letos prostřete i pro hladového tuláka, který by v mrazu klepal na vaše dveře.

Nádherné Vánoce nám všem.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.