Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Nic nás tak nepostaví na nohy, jako poctivý, dlouze táhlý vývar, anebo též česnečka, našimi předky nazývaná oukrop. Ten vypadal asi tak, že se nalámal starý, suchý chléb, přidal se k němu česnek, sůl, někdy též majoránka, to vše se zalilo horkou vodou a buď se ještě provařilo anebo jedlo přímo tak, ihned a okamžitě. Jako bychom si například instantní nudle zalili vroucí vodou, několikrát pofoukali a mohli jíst. Oukrop, neboli česnečku však s instantními pokrmy srovnávat nechci. Ta polévka má totiž říz a jak jsem se zmínila v úvodu odstavce, staví nás na nohy medvědí silou.
Vždyť jenom česnek, jaká je to lahoda. Upřímně, zmizel-li by ze světa, má kuchyň doslova navěky utrpí. Česnek totiž vkládám všude, ať už se jedná o polévku, pomazánku, dokonce i chléb, kam jej vždy do těsta přidám jeden prolisovaný stroužek. A pak tu máme všechny ty placky, bramborové či z cukety, brokolice či vodnice, které si bez česneku nedovedu představit. Anebo směsi, z jáhel, pohanky, čiroku či amarantu, tady všude též česnek otiskne svou hutnou, bryskní stopu. Saláty, dipy, přelivy, zálivky, kaše a nákypy, hašé a rolády. Kdepak by bylo mé mistrné umění, kdybych neměla obyčejný česnek.
Čím vším nám česnek prokazuje službu?
Česnek platí za jakýsi globální lék, patřící na seznam nejstarších léčivých potravin, kdy jej opakovaně zmiňuje nejstarší lékařský text, Ebersův papyrus. Ve starověku se česnekem krmili otroci, ale také vojáci, to, aby zůstali, co nejdále svěží, hlavně též zdraví, neskolilo je první kýchnutí, píchnutí v boku či vločky sněhu. Česnek však určitě není jen lidový lék, po kterém často sáhl nuzný člověk, nemající prostředků na lékaře. Využít jej můžeme do jednoho všichni. K sobě pevně připoutané stroužky snižují lipidy, působí proti vzniku trombóz, srážlivosti krve a hypertenzi, vyznačují se silnými antivirovými, antiparazitickými a protirakovinnými účinky. Všechny tyhle česnekové benefity jsou navíc zmapovány 1200 farmakologickými studiemi, které se každý rok navýší o další.
Česnek může pomoci i v boji s obyčejným nachlazením, které tak může stáhnout v průběhu roku na úplnou nulu. Ano, pokud mi nevěříte, jen to zkuste. Sama vařím přes zimu česnečku asi jednou týdně, vždy k večeři. Pozor jen, máte-li problémy se žlučníkem, slinivkou, od česneku se v šetřících dietách upouští. V opačném případě nasedněte na jeho mocné sedlo ukované z allicinu, kterého se držte po celou zimu.
Co je to vlastně ten zmíněný allicin?
Allicin, někdy též alicin, je diallyldisulfomonooxid vyskytující se zejména v zelenině z podčeledi Allioideae, čeledi amarylkovité, kam patří dříve již zmíněný česnek, ale také cibule. A je to právě on, který do česneku otiskne jeho typické, palčivé, štiplavé aroma. Poprvé byl izolován a zkoumán v roce 1944 v laboratoři Chestera Johna Cavallita a Johna Hayse Bailyeho, kdy v rámci jejich výzkumu bylo zjištěno, že allicin vykazuje výrazný antibakteriální, fungicidní, ale i virucidní účinek. A těchto účinků si naplno užijeme, pokud česnek nasekáme, anebo, ještě lépe, nadrtíme či prolisujeme. Jde totiž o to, že allicin v česneku vlastně ani není. Namísto něj stroužky obsahují tzv. alliin. Jakmile však stroužek podrtíme, alliin reaguje s enzymem allináza. Tato spolupráce zajistí, že rostlině v případě ohrožení poskytnou ochranu. Bezvýznamný alliin se tedy díky přítomnému enzymu přemění na super silný allicin, který pak dokáže chránit i nás.
Paradoxem tedy je, že byť byste spolkli jeden stroužek česneku, prakticky si nijak nepomůžete. Ani to tedy nedělejte, už stačí sem tam polykat vitamíny a kapsle, které se velikosti stroužku česneku blíží a mnohdy ani nejdou nadrtit. Což u česneku není žádný problém.
Tak tedy, naši předkové česnek používali opravdu rádi, a i když zatím neznali celé jeho tajemství, kdy allicin vyplul na povrch až s rokem 1944, tak nějak cítili, že opravdu pomáhá. Nedávno jsem se zahloubala do jedné studie, která byla publikovaná v časopise Advances in natural therapy, ve které byl 70 různým lidem, po dobu 12 týdnů, podáván kvalitní, česnekový doplněk. Vedle této skupiny pak stála druhá, čítající stejný počet účastníků, kteří dostávali pouze placebo. V česnekové skupině se za tu dobu vyskytlo 24 nachlazení, ve skupině druhé, tedy placebové, se pro změnu objevilo 64 nemocných. A to je přeci úplně skvělé.
Jak tedy vypadala česnečka u našich předků?
Protože miluji toulky starými archivy, ráda si v nich listuji a hledám dávno zapomenuté, mám pro vás jeden zajímavý předpis, který jsem nalezla v Knize rozpočtů a kuchařských předpisů všem hospodyním k bezpečné přípravě dobrých, chutných i levných pokrmů. Dílo vyšlo v roce 1934 a česnečka neboli oukrop je zde popsán takto. Uvedu obě jeho lákavé verze.
Polévka česneková, tzv. oukrop (5 porcí)
1 ¼ l vody, sůl, 4 stroužky česneku (osobně bych jich dala 10), špetka majoránky, na špičku nože strouhaného zázvoru, ¼ kávové lžičky kmínu, 25 dkg brambor, 4 tlučená zrnka pepře, 3 dkg sádla, 1 dkg sádla navíc, 10 dkg chleba
Oloupaný česnek rozetřeme se solí, načež jej dáme do osolené vody na polévku, přidáme kmín, oloupané, na kostečky nakrájené brambory, majoránku, zázvor a husí nebo vepřové sádlo. Polévku vaříme tak dlouho, nežli brambory změknou. Poté ji okořeníme tlučeným pepřem a dáme do ní nakrájený, na sádle opečený chléb. Polévku můžeme připraviti též bez brambor.
Oukrok II (5 porcí)
Tento předpis můžu doporučit zejména těm, kteří nemají špetku času na zmar, aby si uvařili, aby se dočista najedli a prohřáli. Tato polévka ve mně totiž evokuje onu rychlou, instatní přípravu.
20 dkg chleba, 4 stroužky česneku (opět bych dala alespoň 10), 5 dkg husího neb vepřového sádla, 1 ¼ l vody, 2 dkg cibulky, sůl
Dobrý domácí chléb nakrájíme na tenké plátky a dáme jej do polévkové mísy, na něj dáme se solí utřený česnek, husí nebo vepřové sádlo a na teplém místě dobře prohřejeme. Před podáváním nalijeme na chléb vařící vodu, podle chuti polévku osolíme a podáváme. Polévku můžeme připraviti místo česnekem s usmaženou, drobně nakrájenou cibulkou.
Můj tip: Osobně chystám polévku velmi silnou, kdy nezapomenu na zmíněnou majoránku, kmín, ale také vejce, sýr a namísto brambor použiji jáhly. Ty jsou totiž tak lehce stravitelné, že se čerstvě připravená polévka stává doslova pohlazením, a to nejen pro náš žaludek, ale také střevo. Jáhly jsou navíc velmi dobrým zdrojem vlákniny. Do hotové polévky pak většinou přidávám i najemno nakrájenou petrželovou nať. A jak jsem už psala, tuto výživnou polévku servíruji jednou týdně. Po celou zimu, až do jara.
A jak je to vlastně s tou majoránkou?
Nejspíše znáte ten pocit, když vám někdo, při zánětu průdušek, anebo klidně jen obyčejné rýmě, namaže hrudník, ale též záda, poctivou, silnou mastí z majoránky. Úleva pak přichází poměrně rychle. Stejně, jako když při nachlazení vypijete nálev, jehož základem bude právě tato aromatická bylina a klidně i v doprovodu černého bezu a medové lípy.
V pokrmech pak majoránka podporuje trávení, zlepšuje činnost žaludku, střeva, odstraňuje plynatost. Doporučuje se také přidávat bylinku do koupele, zejména, trápí-li nás dlouhodobě ucpaný nos. Majoránku lze také inhalovat, čímž ulevíme zejména při astmatu anebo náhlému a nepříjemnému prochladnutí. Při senné rýmě se zas doporučuje, abychom do silného odvaru z bylinky namočili vatový tampón a ten umístili do obou nosních dírek.
Majoránka působí také klidnícím účinky, chrání nás před stresem, pokojí při zlosti. Harmonizuje výkyvy tlaku, čímž chrání srdce, tlumí veškeré záněty. Majoránku lze velice snadno pěstovat na zahrádce, případně ji zakoupit, ať už v její čerstvé či sušené formě.
Tak tedy, až se budete příště ptát, co uvařit k večeři, zkuste to určitě se starou dobrou česnečkou. A pokud nemusíte mít denně brambory, určitě zkuste do polévky přidat již zmíněné jáhly, ale též slzovku, pohanku, amarant či čirok.