Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vlastimil Vráblík působil po roce 1968 v exilu. V tehdejším západním Německu vystudoval literaturu a předmětem jeho bádání se stala psychoanalýza. Ta některé naše čtenáře velmi zajímá, tak jsem pana doktora Vráblíka přizval k rozhovoru. „Nebrat nikdy nic vážně, i když to někdy není lehké,“ vyjadřuje v něm svůj životní postoj. Vlastimil Vráblík (68) je také autorem několika knih, které napsal pod uměleckým pseudonymem Patrik Silvestr.
Pane Vráblíku, na Vaší životní cestě jste posbíral nepřeberně zkušeností. Co pokládáte v životě za nejdůležitější?
„Všechno je vztah. Osobní život, společnost a svět můžeme zlepšit pouze nápravou a ozdravením vztahu. Začíná to v našem bezprostředním vztahovém okolí, jehož rádius bychom měli dle našich osobních možností zvětšovat. Já to činím psaním knih odborné a zábavné povahy, kde zdůrazňuji pozitivní řád a odsuzuji násilí a Zlo jako zranění lásky.“
Odkud podle Vás pramení vlastně duševní nemoc? Proč stonáme, strádáme a prožíváme v životě utrpení?
„Existují duševní nemoci, které jsou dědičné, a těm za jistých stresových podmínek bohužel podlehneme. U dalších duševních nemocí a poruch se jedná o zranění vztahu, k němuž jsme ztratili vnitřní odstup a tím se dostali do zajetí tohoto zranění. Upadneme třeba do depresí, stavu úzkosti, trpíme poruchami spánku a psychosomatickými potížemi. Všem těmto poruchám se dá předcházet. Nebrat nic příliš vážně, i když to někdy není lehké.“
Jak být tedy šťastní? Co podle Vás vede k harmonii a zdraví?
„Vyhýbat se konfliktům, které velmi zatěžují a znepříjemňují život. Nejednat proti vlastní vůli. To, co chceme, si často neuvědomujeme, ale máme to v podvědomí. Pokud proti této pozitivní podvědomé vůli jednáme, tak se dostaví rozladění a nepříjemný pocit.“
Zaujalo mě, že jste také, mimo jiné, vypracoval psychoanalytickou teorii příčiny smíchu. Chcete se o ni se čtenáři podělit?
„Zde se jedná o složitou a obsáhlou záležitost. Odpovím krátce a povrchně: Smíchem vítězíme intelektuálně nad „protějškem“, který vnímáme uchem nebo okem.“
Také propojujete psychoanalýzu s pedagogikou. Jak může např. psychoanalýza pomoci k pochopení žáků?
„Uvedu alespoň jeden příklad: Poslušnost u žáků si můžeme získat například příslibem dobré známky. Mám to ověřené. Poslušnost je symbolem nevědomí zajištěné budoucnosti. Nevědomí ovlivňuje naše jednání.“
Po roce 1968 jste pobýval v exilu a procestoval hodně zemí. Jak Vás to ovlivnilo?
„Ve všech zemích jsem se cítil doma. Ztráta vlasti není žádná tragédie, dokud jsme schopni najít novou a to funguje.
Cestoval jsem po světě jako doma po bytě. Byl jsem naplněn odvahou. Po kanadských lesích jsem se pohyboval neozbrojený mezi vlky, černými medvědy a medvědy grizzly, na Floridě jsem strávil noc pod širým nebem mezi kajmany, v Kolumbii jsem pobýval delší dobu za občanské války, kde jsem s pomocí Boží unikl dávkám a únosu (nejednalo se o sociální dávky, ani milující náruč), cestoval jsem v Andách autobusem na okraji hlubokých propastí.
Přestanu se dále vytahovat a raději se přiznám. Nejsem přesto žádný hrdina. Zakoušel jsem v životě strach a bolest v duši, brodil se hlubokými závěji stresu. Přitom jsem se velmi poučil a získal duševní sílu. Když na mou odvahu pomyslím dnes, běhá mi mráz po zádech. Strach neuznává odvahu, odvaha zase strach.“
Chtěl byste závěrem vzkázat ještě něco našim čtenářům?
„Ano. Pohyb je život. Půlhodinovou procházkou si posílíme krevní oběh a duševní zdraví. Je to ale současně i vklad pro celý život. Dále doporučuji v duchu humoru optimální frakturu dne, což se rovná hodině a půl spánku během dne. Velmi to posílí i imunitu a je to rovněž vklad pro celý život. Do třetice všeho dobrého: Jíst střídmě a zdravě.“
Moc Vám děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.
Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.
Osobní stránka Vlastimila Vráblíka: www.patriksilvestr.cz