Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Snažení o dítě může zpočátku zabírat jen malou část života. Člověk začne více sledovat cyklus, přibližný termín ovulace nebo plodné dny. Možná přibudou ovulační testy, aplikace nebo vyšetření. Všechno se ještě odehrává vedle práce, vztahu, přátel, cestování a běžných plánů.
Pokud ale těhotenství nepřichází, může se poměr jednotlivých témat postupně změnit.
Cyklus začne určovat rytmus měsíce. Některé dny jsou důležité pro početí, potom přichází období čekání a nakonec chvíle, kdy se ukáže, jestli se tentokrát něco změnilo. Pokud přijde menstruace, celý proces se po několika dnech rozbíhá znovu. Navenek přitom může život vypadat úplně stejně jako předtím. Člověk chodí do práce, potkává se s lidmi a řeší běžné věci. Uvnitř ale může stále větší část pozornosti zabírat jedna otázka.
Když sex dostane konkrétní úkol
Jednou z oblastí, která se při delším snažení o dítě může výrazně proměnit, je sexualita. Pohlavní styk začne mít vhodnější a méně vhodné dny. Někdy je potřeba skloubit plodné období s prací, únavou, služební cestou, nemocí nebo jednoduše s tím, že jeden z partnerů zrovna nemá chuť. Sex, který dříve vznikal především z touhy, blízkosti nebo spontánnosti, najednou dostává jedinou funkci. Má vést k početí. To samo o sobě nemusí být problém. Obtížnější může být situace, kdy tento účel začne ostatní podoby sexuality postupně vytlačovat.
Pozornost se pak může přesunout k tomu, zda k pohlavnímu styku došlo ve správnou dobu, zda byl dostatečně často a zda se podařilo využít plodné období. Sexuální kontakt mimo tyto dny může naopak začít ztrácet význam.
Do sexuality se může přidat tlak na výkon. U mužů se někdy projeví obtížemi s erekcí nebo ejakulací právě ve chvíli, kdy je pohlavní styk naplánovaný. U ženy může být obtížnější hledat vlastní chuť v situaci, kdy zároveň ví, že právě dnes by sex měl proběhnout. Neznamená to, že je ve vztahu něco špatně. Sexualita jednoduše reaguje na okolnosti, ve kterých se odehrává.
Tělo přestává být samozřejmostí
Při snaze o početí se často mění také způsob, jakým člověk své tělo sleduje. Menstruační cyklus už není pouze něco, co probíhá na pozadí běžného života. Začíná poskytovat informace, které mohou mít každý měsíc velký význam. Sleduje se délka cyklu, cervikální hlen, bazální teplota, ovulační testy, bolest v podbřišku nebo změny před menstruací. Při vyšetřování plodnosti mohou přibýt hodnoty hormonů, počet folikulů, spermiogram a další výsledky. Po letech, kdy jste měli pocit, že nechat se unést a neplánovaně otěhotnět je snadné, zjišťujete, že to tak není. Přirozeně se objevuje vztek, naštvání a nedůvěra ve vlastní tělo.
Člověk se tak o svém reprodukčním systému postupně dozvídá stále více. Současně může být čím dál obtížnější tělesné signály pouze zaznamenat a nevyhodnocovat je. Pocit napětí v prsou, únava, změna chuti k jídlu nebo pobolívání v podbřišku mohou v druhé polovině cyklu získat úplně jiný význam než dříve. Pozornost se přirozeně přesouvá k možnosti, že tentokrát by mohlo jít o první známky těhotenství.
Několik dní může být člověk současně velmi nadějný a velmi opatrný, aby si přílišnou nadějí nepřipravil další zklamání.
Opakované čekání má svoji psychickou váhu
Jedno zklamání lze někdy poměrně snadno přijmout. Při dlouhodobém snažení se ale stejný proces opakuje. Naděje se obnoví s novým cyklem. Přijdou plodné dny. Potom období, kdy ještě není možné nic s jistotou vědět. Následuje test nebo menstruace a s nimi výsledek. Pokud je negativní, začíná další cyklus.
Postupně může být těžší vnímat jednotlivé měsíce odděleně. Do aktuálního zklamání se přidává zkušenost všech předchozích. Celá situace je bolestivější, pokud se početí podařilo, ale došlo ke ztrátě a celé to začalo nanovo.
Člověk navenek přitom nemusí být smutný. Může fungovat dobře, smát se, pracovat a plánovat. Přesto se téma početí může vracet v určitých chvílích s velkou intenzitou. Typicky kolem menstruace, při čekání na výsledek vyšetření, při návštěvě centra reprodukční medicíny nebo ve chvíli, kdy někdo v okolí oznámí těhotenství.
Psychická zátěž spojená s problémy s plodností je natolik běžnou součástí této zkušenosti, že odborná doporučení pro péči o lidi s infertilitou zahrnují psychosociální podporu jako součást péče, nikoli jako něco určeného pouze lidem, kteří situaci „nezvládají“.
Když se vztah k vlastnímu tělu začne měnit
Pokud těhotenství dlouho nepřichází, může být obtížné zachovat k vlastnímu tělu stejný vztah jako dříve. Tělo je stále více hodnoceno podle toho, zda ovuluje, zda má dostatečnou hormonální rezervu, zda vytváří vhodné podmínky pro těhotenství nebo zda dokáže těhotenství udržet. Podobně může muž začít své reprodukční zdraví vztahovat k výsledkům spermiogramu.
Medicínské informace jsou důležité a umožňují hledat příčinu obtíží. Současně ale mohou nenápadně ovlivnit způsob, jakým člověk sám sebe vnímá. Některé ženy začnou své tělo více kontrolovat. Jiné k němu cítí zklamání nebo nedůvěru. Může se objevit pocit, že ostatním lidem těhotenství přichází přirozeně, zatímco vlastní tělo potřebuje neustále sledovat, vyšetřovat nebo léčit.
To může zasahovat i do sexuality. Je obtížnější vnímat tělo jako zdroj příjemného prožitku ve chvíli, kdy je zároveň předmětem vyšetření, měření a opakovaného hodnocení reprodukční funkce.
Každý z partnerů může situaci prožívat jinak
Snažení o dítě je společným tématem páru, ale nemusí být společně prožívané stejným způsobem. Jeden z partnerů může potřebovat o situaci často mluvit, zatímco druhý se k ní vrací méně. Jeden vyhledává informace a chce znát další možnosti, druhý se snaží zachovat co nejvíce běžného života.
V tom může začít mezi partnery narůstat odcizení, které intimitu rozhodně nepodporuje. Naopak. Daleko víc tlačí oba dva do výkonu a orientaci na výsledek. Přesto mohou vytvářet vzdálenost. Člověk někdy přestane určité pocity sdílet právě proto, že nechce partnera zatěžovat, vyvolávat další rozhovor nebo znovu otevírat téma, které oba znají velmi dobře.
Část rozdílu souvisí jednoduše s tím, kdo celý cyklus zažívá ve vlastním těle. Žena může každý měsíc fyzicky sledovat ovulaci, menstruaci, případně užívat hormonální léčbu a absolvovat vyšetření. Druhý partner může stejnou situací procházet velmi intenzivně, ale jiným způsobem. Rozdílné reakce proto nemusí vypovídat o tom, komu na dítěti záleží více.
Okolí často neví, co s tím
Snažení o dítě je zvláštní také tím, že dlouhou dobu nemusí být vidět. Okolí často netuší, že pár právě několik měsíců nebo let řeší plodnost. A pokud to ví, může mít potřebu situaci nějak vysvětlit nebo nabídnout řešení. Objevují se doporučení méně na těhotenství myslet, více odpočívat, jet na dovolenou nebo se nestresovat. Často vycházejí z dobrého úmyslu, ale mohou ještě zvýšit pocit, že člověk dělá něco špatně. Zvlášť problematická může být představa, že psychické napětí samo vysvětluje, proč těhotenství nepřichází.
Infertilita má řadu možných příčin na straně ženy, muže nebo obou partnerů a někdy se přesná příčina ani nepodaří určit. Psychická podpora proto není nástrojem k tomu, aby se člověk dostatečně uklidnil a díky tomu otěhotněl. Jejím smyslem je mít podporu během situace, která může být sama o sobě dlouhodobě náročná. WHO upozorňuje právě na emoční stres, úzkost, depresi a sociální dopady, které mohou problémy s plodností provázet.
Když začneme život plánovat kolem možného těhotenství
Snažení může začít ovlivňovat i rozhodnutí, která s reprodukcí na první pohled přímo nesouvisejí. Je vhodné měnit práci, když bych mohla brzy otěhotnět? Má smysl plánovat cestu za půl roku? Má cenu kupovat permanentku nebo plánovat sportovní akci? Můžeme se přestěhovat? Jak dlouho ještě čekat s dalšími životními rozhodnutími?
Žádná jednotlivá otázka nemusí být zásadní. Pokud se ale podobných rozhodnutí nahromadí více, může člověk získat pocit určitého provizoria. Současnost se začne organizovat podle budoucnosti, která zatím nemá jasný termín. A právě to může být po delší době vyčerpávající. Nejen samotné čekání na těhotenství, ale také nejistota, jak moc podle této možnosti přizpůsobovat ostatní oblasti života.
Těhotenství druhých může bolet a současně jim ho můžeme přát
Jednou z emočně složitých situací bývá těhotenství lidí v okolí. Člověk může mít z blízkého člověka skutečnou radost a současně cítit smutek, závist nebo potřebu se na chvíli stáhnout. Tyto emoce se navzájem nevylučují.
Při dlouhém snažení mohou být náročné oslavy narození dítěte, křtiny, dětské narozeniny nebo běžné rozhovory o těhotenství. Ne proto, že by člověk ostatním jejich děti nepřál, ale protože jejich zkušenost připomíná něco, po čem sám dlouho touží. Pro některé lidi je těžší samotný pocit závisti než původní smutek. Začnou se za vlastní reakci stydět a hodnotit ji jako něco, co by neměli cítit. Tím se může ještě zmenšovat okruh lidí, se kterými lze o skutečném prožívání mluvit otevřeně.
Není nutné čekat na psychickou krizi
Psychologická nebo psychoterapeutická podpora bývá někdy vnímána jako něco, co přichází na řadu až ve chvíli, kdy člověk situaci přestává zvládat. U dlouhodobého snažení o dítě ale může mít rozhovor s někým mimo vlastní vztah jinou funkci. Partner je totiž součástí stejné situace. Má vlastní obavy, očekávání a zklamání. Některá témata se proto mohou sdílet obtížně právě proto, že člověk ví, jak moc se druhého dotýkají. Podobně nemusí být jednoduché mluvit s rodinou nebo přáteli. Člověk nechce vysvětlovat každý další krok, reagovat na otázky nebo poslouchat zkušenosti lidí, kterým se nakonec podařilo otěhotnět.
Vzniká tak prostor pro odborný vztah, ve kterém není potřeba chránit druhého člověka (terapeuta) před vlastními emocemi.
Psychoterapie může být důležitá zejména tehdy, pokud se přidává výrazná úzkost, depresivní prožívání, dlouhodobá nespavost, ztráta zájmu o běžný život nebo jiné psychické obtíže. Koučovací rozhovor může poskytovat prostor pro témata, jako je nejistota, rozhodování, změna priorit, partnerské fungování, vztah k vlastnímu tělu nebo otázka, kolik místa má snažení o dítě zabírat v ostatních oblastech života. Pokud jsou přítomné závažnější psychické obtíže, patří jejich léčba do kompetence psychoterapeuta, klinického psychologa nebo psychiatra.
Nemusíme mít další návod
Lidé, kteří se delší dobu snaží o dítě, obvykle nemají nedostatek informací. Často už vědí, kdy probíhá ovulace, co ukázala vyšetření, jaké jsou možnosti další léčby a co by podle okolí měli změnit. Další seznam doporučení proto nemusí být to, co člověk potřebuje.
Někdy je podstatnější mít místo, kde lze mluvit také o věcech, které se do lékařské ordinace nevejdou.
O tom, jak se změnil sex. O vztahu k vlastnímu tělu. O závisti, která se těžko přiznává. O rozdílném prožívání partnerů. O únavě z dalšího plánování. O tom, jak dlouho ještě pokračovat stejným způsobem.
Nebo o tom, že člověk někdy potřebuje chvíli mluvit o něčem úplně jiném než o plodnosti. Snažení o dítě může být medicínským tématem. Současně ale zasahuje vztah, sexualitu, sebevnímání, rozhodování i představu o budoucnosti. A právě proto může být důležité mít vedle zdravotní péče také prostor, ve kterém není potřeba nic dokazovat, rozhodnout ani okamžitě vyřešit.
Říkám tomu emoční a pozorné bytí s procesem a vším, co toto období obnáší.