Smysluplné rozhovory – skvělá věc nejen pro introverty (rozhovor s Vítkem Novotným)

Kdybych jako psycholog mohl jednu věc doporučit úplně všem, bylo by to alespoň jednou za život chodit do terapeutické skupiny. A to jak těm, co mají velký ostych z druhých lidí (či dokonce trpí sociální fobií), tak i všem takzvaně „zdravým“. Práce ve skupině totiž výrazně prohlubuje jednu z nejdůležitějších věcí v životě – sebe-poznání. Problém ale je, že klasických psychoterapeutických skupin u nás mnoho není. Alternativou jsou různé mužské a ženské kruhy, ty však nemusí vyhovovat všem. A tak mě velmi potěšilo, že jsem nedávno narazil na Vítka Novotného, který v Praze a Brně vede takzvané Smysluplné rozhovory, které tímto předávám dál, k vám čtenářům. V článku se dozvíte, co přesně Smysluplné rozhovory jsou a jak vám mohou býti nápomocné.

Smysluplné rozhovory jsou střetnutím lidí, kteří spolu sdílí odpovědi na netradiční otázky, které si vylosují. Jednoho takového sezení jsem se sám účastnil, a byl jsem překvapený, kolik inspirace, podnětů a námětů k přemýšlení jsem si domů odnesl. A protože Vítek Novotný vytvořil úžasně bezpečný prostor pro sdílení, účastníci sdíleli i velmi silné, osobní příběhy. Ale nyní už dávám slovo Vítkovi:

Vítku, co jsou vlastně Smysluplné rozhovory a pro koho jsou určeny?

„Smysluplné rozhovory jsou pravidelná setkávání lidí, kteří se mezi sebou většinou vzájemně neznají, ale pojí je touha jít v konverzaci více do hloubky. Naše běžné rozhovory se totiž často drží pouze povrchových a faktických témat a některým lidem chybí opravdové a upřímné sdílení, dotýkající se jejich skutečných cílů, hodnot, prožitých zkušeností, ale i obav a strachů. Setkání jsou určena pro každého, kdo cítí, že by rád na chvilku vyměnil předvídatelné konverzace o počasí, politice, sportu a tomu podobné za hlubší a upřímnější sdílení ve společnosti stejně naladěných lidí.“

V čem vidíš největší hodnotu nebo jedinečnost těchto setkání?

„Dnešní doba je v mnohém dobou paradoxů. Ač nám neustále přibývá komunikačních prostředků a na různých sociálních sítích máme tisíce „přátel”, čím dál více lidí se cítí osaměle. Můžeme se sice kdykoliv spojit s kýmkoliv na světě, ale postupně ubývá opravdových rozhovorů z očí do očí, které jdou pod povrch běžných konverzací. Jednoduše nám na ně nezbývá čas. Postupně nám začíná docházet, že vztahy nejsou jenom o kvantitě, ale především o kvalitě. Často už ovšem tápeme v tom, jak hloubku do našich rozhovorů vrátit zpět.

A tím se dostávám k hodnotě, kterou vidím ve Smysluplných rozhovorech nebo i jiných, podobných setkáváních. Lidé si totiž vyhradí čas, aby se sešli s dalšími, podobně naladěnými účastníky a bez vyrušování okolního světa si povídají o hlubších příbězích a tématech, která jsou v životě opravdu důležitá, ale na která v běžné konverzaci nezbývá čas. Vytváříme bezpečný prostor pro sdílení, ale i zamyšlení a podívání se na svůj život z nadhledu. Jdu správným směrem? Kdo je pro mě opravdu důležitý? Co mě dělá šťastným a tak dále. Smysluplné rozhovory slouží jako takové zastavení a připomenutí si toho, jaké jsou základní prvky našich životů. Jako další obrovský přínos vidím v možnosti poznat spoustu zajímavých lidí.“

Jak tě vlastně napadlo Smysluplné rozhovory pořádat?

„Jako introvert jsem vždycky hodně přemýšlel o životě, ale nikdy se o tom s nikým moc nebavil. Přišlo mi, že nikdo jiný podobné věci neřeší. Nejvíce jsem to začal vnímat asi během vysoké školy, kdy se mi zdálo, že je pro všechny tím nejdůležitějším cílem vyšplhat se po společenském žebříčku co nejvýše a vydělat co nejvíce peněz. Já jsem spíše přemýšlel o tom, co budu dělat, aby to mělo nějaký smysl. Myslel jsem, že jsem divný. Připadalo mi, že jsem jediný, kdo tohle řeší, tak jsem nasadil masku a navenek se choval a mluvil stejně jako mé okolí. A po večerech četl různé knihy o psychologii a filozofii, ve kterých jsem začal nacházet naději, že možná není špatné o těchto tématech přemýšlet. V průběhu let jsme v rodině přišli o několik nejbližších, což moje vnímání hodnoty času a pomíjivosti života ještě zesílilo, ale stále jsem tyto myšlenky spíše držel v sobě.

Až jsem pak jednou viděl video, kde se ptali cizích lidí na otázku, co je pro ně v životě opravdu důležité. Hodně mě zasáhlo, jak moc emoční pro ně bylo mluvit o těchto věcech nahlas a jak se otevřeli člověku, kterého viděli poprvé v životě. Vrtalo mi hlavou, jaké by to bylo udělat něco podobného v Brně. Dát dohromady cizí lidi a bavit se s nimi o hlubších otázkách. A tak jsem v červnu 2017 udělal první setkání Smysluplných rozhovorů, na které jsem dostal skvělé ohlasy, tak jsem pokračoval dál. No a nyní už to jsou dva roky, co je pořádám a prošly jimi stovky lidí, z čehož mám obrovskou radost.“

Myslíš, že chození na setkání může člověka posouvat?

„Z mého pohledu určitě může. Každé setkání tvoří hlavně účastníci, tím pádem žádné není stejné. Pokaždé je jiné složení lidí, vytáhnou se trochu jiné otázky. Já to vnímám jako jakousi pravidelnou vnitřní inventuru. Je důležité umět si klást správné otázky a hledat na ně pravdivé odpovědi. Naučit se popisovat svůj vnitřní svět. Posloucháním příběhů a zkušeností ostatních se můžeš inspirovat, získat nové podněty a pohledy. Často si také člověk uvědomí, že problémy, které řeší, jsou naprosto malicherné v porovnání s tím, čím musel projít nebo prochází někdo jiný“.

Vzpomeneš si na nejsilnější moment nebo inspiraci během té spousty setkání – něco, co tě opravdu zasáhlo?

„Příběhů a uvědomění, které mě zasáhly a inspirovaly, je opravdu mnoho. Doma mám deník, do kterého si je píšu, abych se k nim mohl vracet. Jeden z těch, které mi ihned přijdou na mysl, je, když jsem mluvil s jedním účastníkem, který čekal se svou přítelkyní dítě a dozvěděl se, že má vážnou, nevyléčitelnou nemoc. Mráz po zádech mi přejel ve chvíli, kdy z kapsy vytáhl svoje parte, které nosil stále u sebe, aby si připomínal, že už mu pravděpodobně nezbývá moc času a využil ho pro správné věci.

Ale téměř každý má za sebou nějaký silný příběh, nemusí jít o velké extrémy, inspiruje mě každý i sebemenší čin odvahy, který někdo udělal. Často si během setkání také uvědomuji, že zapomínám oceňovat maličkosti, které jsou nyní samozřejmostí, ale nemusí tomu tak být napořád. Učím se za ně děkovat.“

S tím souvisí, jestli eviduješ, jaké jsou nejčastější zpětné vazby účastníků?

„Jsem vděčný, že zpětná vazba je v drtivé většině velice pozitivní. Často mi lidé píší, že se jim celá koncepce setkání moc líbí a jsou překvapeni, jak si dokázali dobře popovídat a otevřít se před lidmi, které předtím neznali. Největším důkazem toho, že to má smysl, pro mě je, když někdo napíše, že si po setkání uvědomil něco důležitého nebo se odhodlal k něčemu, co dlouho odkládal. Například po jednom z posledních setkání mi jedna slečna psala, že poslala dopis svému otci, se kterým nemají vůbec dobrý vztah a už se s ním roky nestýká.

Jako velkou poctu beru i fakt, že spousta lidí nezůstane pouze u jednoho setkání, ale chodí opakovaně. Všechny tyto formy zpětných vazeb mě motivují na konceptu dále pracovat, rozšiřovat ho a vymýšlet nové možnosti, jak přinést do našich konverzací více hloubky.“

Vítku, přeji ti ve tvém smysluplném projektu hodně štěstí i do budoucna. Napadlo mě, poprosit tě, že bys na závěr zcela náhodně vylosoval pro čtenáře jednu otázku, nad kterou by se mohli zamyslet nebo ji při rozhovoru s někým blízkým sami položit. Souhlasíš?

„Jirko, ještě jednou moc děkuji za příležitost o Smysluplných rozhovorech promluvit. Určitě souhlasím a otázka, kterou jsem vylosoval, je následující:“

Facebooková stránka Smysluplných rozhovorů: https://www.facebook.com/smysluplnerozhovory/

Zpět nahoru