Smetanka lékařská, pampeliška, prostě pamprdle

Pod názvem pampeliška ji zná snad každé dítě. Odborné jméno Taraxacum officiale Weber má perský původ. Roste jako nepříjemný a úporný plevel na trávnících, vyhýbá se většinou vlhkým loukám. Ale zlatý koberec zářících květů nás uklidňuje a obšťastňuje.

Vytrvalá bylina dorůstá podle podmínek 5 – 40 cm, silný kořen s oddenkem proniká hluboko do půdy. Z přízemní růžice ostře vykrajovaných listů vyrůstají duté stvoly, které nesou zářivě žluté květy, složené z více než dvou set jazykových kvítků. Po odkvětu se vytvoří bílé ochmýřené nažky, které milují děti a foukáním do sněhobílých hvězdiček podporují množení byliny. Celou rostlinu prostupují mléčnice, při poranění roní mléčnou, hořkou a lepkavou šťávu – latex. Rostlinka je vzdálenou příbuznou salátů locika.

“Ženy mají obyčej mýti se pampeliškovou vodou domnívaje se, že tehdy jasné a hladké tváře dostanou, trudovitost, uhry zaženou.” Již staří Arabové ji uznávali jako bylinu na čištění krve, proto se používala i na pěstování krásy.

Rostlina obsahuje velmi mnoho účinných a léčivých látek. Vitamín C, vitamíny skupiny B, hodně karotenu, jehož množství je srovnatelné s mrkví a vitamín D. Dále se v ní skrývá inulín, zvláště v kořenech. Je bohatá na hořčinu taraxacin, cholin, silice s fytoncindním účinkem, fytosteroly, saponiny, třísloviny a různé minerální látky.

Pro velký obsah léčivých substancí se zařazuje mezi vysoce účinné léčivky. Má vliv na dýchací cesty, rozpouští hleny, ale hlavně léčí choroby žlučníku, jater a sleziny, doporučuje se i při léčbě dny a revmatismu.

Lidové léčitelství radí při chronickém zánětu jater, ale i při cukrovce, denně dobře rozžvýkat deset omytých stonků. Zprvu chutnají hořce svíravě, ale potom si na chuť zvykneme. Účinky dostatečně vynahradí poněkud nepříjemnou chuť. Smetanka dělá jarní úklid v organismu. Podporuje látkovou výměnu, vylučování žluče i moči, zvláště kořeny obsahují množství inulínu. Snižuje krevní tlak a působí proti husté krvi.

Kořeny se dobývají ze země na jaře nebo na podzim. Důkladně je očistíme, nakrájíme na menší kousky a sušíme tak, aby nezplesnivěly. Sušenou drogu používáme na čajové odvary, polévkovou lžíci kořene zalijeme půl litrem vody, krátce povaříme a necháme odstát. Pijeme po doušcích během dne.

Listy se sbírají na jaře před kvetením. V Německu a ve Francii pampeliška patří k oblíbeným salátovým rostlinám. Listy se bělí, aby získaly křehkost. Můžeme si pomoci tak, že vybrané silné trsy zakryjeme květináčem nebo bedničkou a během dvou, tří dnů sklízíme světlé, jemné a šťavnaté lístky.

Ty potom využijeme k přípravě chutného a zdravého salátu: Půl kila nejlépe vybělených pampeliškových listů důkladně omyjeme pod tekoucí vodou. Rozkrájíme nebo roztrháme na kousky a přelijeme smetanovou zálivkou. Tu připravíme ze šálku kysané smetany, pepře, soli a lžíce olivového oleje. Pokapeme citrónovou šťávou a necháme proležet. Nejchutnější je dobře vychlazený.

Nakrájené syrové listy chutnají s vařeným bramborem a vejci naměkko. Bylina se řadí mezi medonosné rostliny. A když chutná včelkám, můžeme si med nebo sirup vyrobit také. Do jednoho litru vody nasypeme asi 400 květů (dvě plné dvojhrstě) a pomalu zahříváme až k varu. Necháme vzkypět a přes noc vyluhujeme. Druhý den scedíme, květy rukou vymačkáme. Do vzniklé tekutiny nasypeme 1 kg přírodního cukru a citrón nakrájený na plátky i s kůrou. Hrnec mírně zahříváme, ale nevaříme. V průběhu odpařování necháme asi dvakrát vychladnout, abychom zajistili správnou konzistenci medu. Nesmí být moc hustý, protože později krystalizuje, ani řídký, aby pak nekvasil. Používá se místo medu, na pečivo s máslem, můžeme jím sladit.

Z uvedeného vyplývá, že zlatohlavá pampeliška se jako velmi cenná bylina stává pravým klenotem v lidovém léčitelství. Lidé ji však moc neuznávají a ke své škodě považují jen za dotěrný plevel. Přitom svoji krásou dokáže povzbudit duši a léčivým obsahem tělo.

 

 

Zpět nahoru