Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dvakrát měla pocit, že se zastavil čas a její tělo úplně zamrzlo. Markéta Marková se v loňském roce stala obětí hned dvou mužů, kteří ji osahávali a sexuálně obtěžovali. Proto se rozhodla veřejně sdílet svůj příběh a založit komunitu NEJSEM OBJEKT. Lidé, kterým se stalo něco podobného, zde mohou najít podporu a informace nebo sami napsat svou zkušenost. Co dělat a co podle Markéty pomůže, když už se taková věc stane? Dá se sexuálnímu obtěžování předcházet? Dozvíte se uvnitř článku.
Dvakrát sexuálně obtěžovaná
Příběh první
Obě události zažila Markéta během pobytu na Srí Lance (2019). V příběhu prvním jí byl doporučen doktor jednoho fotbalového týmu: „Odchytil si mě na procházce a zeptal se mě, jestli nechci na akupunkturu. Že mi to pomůže. Řekla jsem si, že je to skvělý, že by mi konečně mohlo něco pomoci. Lehla jsem si na břicho. Napřed mi začal rozehřívat tělo, na což jsem byla zvyklá od svého fyzioterapeuta. Najednou jsem ale cítila, že doteky nejsou v pořádku. Masíroval mě, ale letmo se dotýkal intimních částí, otíral se o mě svým ztopořeným penisem a divně u toho funěl. Bylo to jako spánková paralýza. Já bych křičela, kopala, možná ho i na místě zabila, ale nemohla jsem nic. Protože v tu chvíli máš pocit, že ti obyčejnej chlap lusknutím prstu vzal pocit bezpečí. Protože mohl. Protože je chlap a ty jsi malá holka.
Mně bylo tehdy dvacet a úplně jsem zamrzla. Nemohla jsem mluvit a jenom mi tekly slzy. Opravdu jsem v tu chvíli nechtěla nic jiného než umřít. Měla jsem pocit, že po tomhle nebudu už nikdy fungovat. Je nepopsatelné, jak se člověk cítí – absolutní pocit bezmoci. Když to skončilo, tak jsem brečela a on mě ještě obejmul, políbil na tvář a řekl: „Děkuju, bylo to krásný.“
Příběh druhý
„Za pár dní jsem si objednala taxi. Taxikář na mě začal mluvit hodně špatnou angličtinou a já ho ignorovala. Dělala jsem si něco na telefonu, občas jsem mu něco odpověděla a po chvíli jsem cítila, jak se mě dotknul na noze. Nebyl to obyčejný letmý dotek. Cítila jsem napětí a jako před tím mi moje intuice říkala, že něco není v pořádku. Zase jsem zamrzla. A tak, jelikož jsem nekladla žádný odpor, posouval ruku výš a už byl v intimních partiích. Držela jsem telefon, klepaly se mi ruce a slzy tekly po tvářích. Jen jsem si říkala: „Markéto, udělej něco.“
Ve škole jsme měli sebeobranu, takže bych ho možná i přemohla, jenže v tu chvíli tělo udělalo něco tak nečekaného, že jsem z toho byla zaskočená. A ve finále, kdy už šel do kalhotek, jsem se konečně vzpamatovala. Na nějaké křižovatce jsem otevřela dveře a skoro za jízdy vyskočila z auta. Ten týpek prostě odjel. Málem mě přejela další auta, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.“
Co je sexuální obtěžování
Podle Markéty Markové to, co většina společnosti považuje za sexuální obtěžování (zejména nežádoucí fyzické doteky), zažila minimálně polovina žen. „Donedávna jsem ale například sama nevěděla, že vulgární nadávky jsou též sexuální obtěžování,“ říká. „Spousta holek si ani neuvědomí, že se něco nepatřičného děje.“
Sexuální obtěžování je též nežádoucí vyprávění sexuálních historek; posuzování lidí podle jejich fyzických atributů, ale i vulgární nadávky, zvuky, gesta a hvízdání (tzv. catcalling.)
„Každý má jinou náturu. Věci, které se jednoho nedotknou, mohou druhému zbořit celý svět. Spirituální člověk si to většinou bere více k srdci. I u běžných nemocí a událostí přemýšlí: „Proč se mi to stalo?“, „Co jsem udělal špatně?“, „Co si mám z toho vzít?“ Myslím, že to ale na každém zanechá nějaký dopad. Rozhodně to ovlivní každého. Tu skutečnost, co se stala, máme stále všichni uvnitř.“
Jak sexuálnímu obtěžování předcházet
Setkal jsem se s názory, že si ženy někdy vyzývavým oblečením o obtěžování koledují samy. Tomu Markéta důrazně oponuje: „Já, když se obléknu jako kluk, chodím po Praze s dlouhou mikinou s kapucí a nemám vidět absolutně žádné křivky, tak po mě i tak chlapi pokřikují a pískají.“
A dodává: „Přeci není normální, aby člověk, když se ráno obléká, jako první myslel na to, jestli ho někde někdo neznásilní! Když mě na Srí Lance bolela noha a šla jsem na akupunkturu, tak jsem si myslela, že mi dotyčný pomůže, a ne že by tam mohlo dojít skoro až k tomu nejhoršímu.“
Podle Markétiných zkušeností se sexuálnímu obtěžování v podstatě předejít nedá. Zaujal ji příspěvek na jedné anglické stránce, kde bylo napsáno: „Naučte svou dceru bojové umění. Naučte ji, aby nosila pepřák a klíče mezi prsty.“ Nápis byl přeškrtnutý a pod tím bylo napsané „Vychovejte správně svého syna!“. Vůbec to není o obětech, ale o predátorech. Jako oběti nemůžeme předvídat, co predátor udělá. Protože každý člověk je nějakým způsobem predátor a nějakým způsobem oběť. Je na něm, co si vybere. Co v něm přirozeně převládá.“
Stala jsem se obětí sexuálního zneužívání. Co mám dělat?
„Když se to stane, je normální, že se člověk může uzavřít do sebe a mít flashbacky. Já jsem je dlouhou dobu měla v intimním světě. Teď už je to trochu lepší, protože mám vedle sebe člověka, který to chápe.“ popisuje Markéta svou zkušenost.
Člověk se hlavně nesmí bát o tom mluvit. Nejlépe s člověkem, kterému věří: „Ať už je to máma, táta, kamarád. A jestli někoho takového nemám, tak Linka důvěry, Linka bezpečí, psycholog, učitel. Dobré je, když máte dobrého učitele na škole, dobrého šéfa, kolegyni. Když se někomu svěříte a cítíte, že můžete, tak je úplně jedno, kdo to je.“
Než svůj příběh Markéta napsala poprvé na internet, tak se hodně bála, že se jí lidé budou smát. Skoro po roce, co o tom otevřeně mluví, jí občas ještě ukápne slza a někdy má knedlík v krku. Vyjadřuje se však již z místa mnohem větší osobní síly: „Co mě to tehdy napadlo, že by se mi měl někdo smát?! Za takovou věc by se mi v životě nikdo nesmál. A jestli jo, tak je úplně mimo. Potom mi je takový člověk úplně jedno a je mi ho spíš líto.“
Základem je tedy najít oporu sám v sobě. Někomu to říct: „Čím více o tom člověk začne mluvit, tak se s tím srovná. Je to velký blok, ale není to jeho chyba. Není to tak, že dotyčný udělal něco špatně, co by ho muselo v budoucnu definovat. Samozřejmě, že ho to nějak ovlivní, ale nemusí ho to ovlivnit ve špatném slova smyslu. Nemusí ho pronásledovat bolest celý život. Mě nedefinuje to, že se to stalo, ale to, že jsem se svému strachu postavila. Že jsem se to rozhodla sdílet a že skrze příběh, který mi způsobil velkou bolest, chci pomoci jiným,“ říká Markéta.
Pro všechny má jednoznačné poselství: „Není to problém váš, ale problém toho predátora!“
Co ještě může pomoci
Kromě sdílení svého příběhu nedá Markéta dopustit též na léčivou sílu umění. Ať už se jedná o malování, zpívání, psaní: „Mně nejvíce pomohlo se z toho vypsat. Napsala jsem článek o tom, co se stalo, vytiskla jsem si ho, a pak spálila. Uzavřela jsem kapitolu toho, co jsem tehdy cítila. Tohle doporučuji všem. Najít si tvořivou činnost, kterou milujeme a vyléčit se tím.“
Člověk, který rád maluje, může například namalovat emoci nebo tu situaci, a pak to spálit nebo s tím udělat cokoliv. „Třeba se do svého obrázku absolutně zamiluje. Zjistí, že to je něco tak úžasného, že se z toho dokázal dostat, že si to vystaví. Protože to vůbec není náš mínus, nějaká naše špatná vlastnost, něco, za co bychom se museli stydět. Naopak je obrovská síla, že jsme to přežili.“
Nejsem objekt
Markéta založila s pomocí a podporou svého přítele Lukáše komunitu NEJSEM OBJEKT. K dnešnímu dni má tento projekt na Instagramu 677 sledujících a 25 sdílených příběhů: „Snažím se, aby se do toho zapojil opravdu každý, kdo chce. Nikoho nediskriminuji. Sdílím úplně všechny příběhy,“ říká Markéta.
„Nabízíme bezpečné zázemí, teplo domova. Spousta lidí si se mnou píše jen tak nebo se ptají na moje rady. Já nejsem psycholog nebo psychiatr, takže jim nemohu radit přímo odborně, ale dělím se ráda o své vlastní zkušenosti a bavím se s nimi o tom. Protože vím, že už jen to, že se s nimi o tom bavím, pomáhá.“
Každopádně už nyní 25 odvážlivců, které své příběhy sdíleli, dosáhlo velkého pokroku. „Vytvořili jsme super komunitu lidí, kterým se stalo něco stejného; něco, co je bolelo. Už teď se z toho stala naše supersíla,“ neskrývá Markéta své nadšení. „Na každého z těch 25 lidí jsem pyšná. A těším se, až se to bude rozrůstat a budeme si moci jednou říct, že jsme spolu dosáhli i ještě něco víc než sdílení.“
Instagram projektu NEJSEM OBJEKT: https://www.instagram.com/nejsemobjekt/
Webová stránka Markéty Markové: https://vsechny-me-barvy.webnode.cz/nejsemobjekt/
Možnost odborné psychoterapie přes videohovor: https://hedepy.cz/