Šest pilířů dobrého přátelství. Co dělat, aby se přátelství nerozpadlo

cm skakajici lide1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

O přátelství se říká, že je někdy mnohem více než láska. Přátele si nejčastěji vybíráme podle společných zájmů a postojů, některá přátelství však vznikají i na bázi prostorové blízkosti (příkladem mohou být spolužáci z vysoké nebo spolubydlící na koleji). Někdy se tak začneme naopak přátelit i s někým, kdo má úplně opačné názory, což bývá velmi obohacující. V tomto článku si připomeneme a popíšeme, na jakých principech dobré přátelství obvykle stojí.

V přátelství je normální, že se navzájem snažíme o rovnováhu. V žargonu psychologů se tomu říká reciprocita. Těžko si dlouhodobě představit přátelství, kde by jeden jenom dával a druhý jenom bral. Podle Argyle a Hendersona (1984) bychom v přátelství měli dodržovat několik pravidel. Nejsou to kdovíjaké závratné objevy – takřka každý se v následujících bodech najde. Možná však pro nás některé body mohou být inspirací, jak některé věci dělat ještě více nebo lépe:

1) Zastat se druhého v jeho nepřítomnosti

Pomlouvat někoho za jeho zády by mělo být zcela nepřístupné. Druzí na podvědomé úrovni vycítí, jak o nich smýšlíme a mluvíme v jejich nepřítomnosti. Kvalitní přítel má jednu vzácnou ctnost – loajalitu. Bude nám věrný za všech okolností. A když je potřeba, je schopný se nebát a vystoupit na naši obranu.

2) Podělit se o zprávy o všech svých úspěších

Zde není myšleno sebestředné vychvalování, ale prosté, lidské sdílení. Dobrému příteli bychom měli být schopni říci úplně cokoliv. A pokud se nám něco hodně povede, neměl by to druhý jen pasivně přejít, ale radovat se z našeho úspěchu s námi. Toto pro nás může být i jistý filtr na naše přátele. Například finalistky různých televizních soutěží typu Miss nebo SuperStar, které v krátké době zažily raketový úspěch, by mohly vyprávět, jak spousta přátel v jejich okolí jejich úspěch neunesla, a musela jejich život opustit. Respektive teprve pak zjistily, kdo je skutečný přítel…

3) Poskytnout emocionální podporu, když ji druhý potřebuje

Nikdo by nechtěl za přítele člověka, který si celý život jenom na něco stěžuje. Na druhou stranu by mělo být zcela samozřejmé, že nám přítel poskytne útěchu, pokud ji zrovna potřebujeme. Totéž bychom měli umět nabídnout i my sami.

4) Věřit a svěřovat se navzájem

Důvěra je základním stavebním kamenem každého vztahu. Pokud toužíme po větší hloubce sdílení, můžeme využít dnes již jednou zmíněného principu reciprocity: ukazuje se, že když se jako první svěříme a otevřeme my sami, druhý člověk má po jisté době tendenci nás „kopírovat“ a odhalí své nitro též. Pochopitelně je třeba mít respekt k hranicím druhého člověka – někteří lidé se totiž jen neradi s čímkoliv svěřují. Není důvod je kvůli tomu odsuzovat.

5) Dobrovolně pomáhat druhému, když to potřebuje

Jsme darem druhému člověku, pokud dokážeme vycítit, co zrovna potřebuje, aniž by si o to musel sám říkat. Vyžaduje to od nás aktivní vnímání, bdělost, empatii. Snadnější je to také tehdy, když už druhého dobře známe. V ideálním případě je pomáhat svým přátelům radost, nikoliv povinnost nebo oběť.

6) Usilovat o to, aby se náš přítel cítil v naší společnosti dobře

A nejenom přítel, ale všichni lidé. Nemusí být špatné odpovědět si upřímně na otázku: „Cítí se lidé v mé přítomnosti opravdu dobře?“

Argyle a Henderson zjistili, že už porušení jednoho z těchto šesti bodů vede mnohdy k ukončení přátelství, přestože za normálních okolností jsou velmi dobrá přátelství schopna ustát celou řadu problémů. Ve vztazích, i přátelství, totiž existují věci, které od sebe navzájem očekáváme, a například jednou porušenou důvěru lze jen těžko získat zpět…

Literatura: Hayesová, N. (1998): Základy sociální psychologie. Praha: Portál.