Sám sobě léčitelem – 2. část

MEZENCHYM – MEZIBUNĚČNÝ PROSTOR

Na přiloženém obrázku rozlišujeme buňky orgánu, cévu, která je zde na průřezu a znázorňuje, že přináší do buněk výživu. Dále nervová vegetativní vlákna, která inervují orgány – řídí jejich činnost a různé konkrétní buňky důležité pro imunitu, různá vlákna.

Nás ale zajímá mezibuněčný prostor – mezenchym – pojivo – představme si to jako rosolovitou hmotu, která má své vlastnosti, své vnitřní prostředí, je to vlastně vodič. Tímto prostředím se šíří různé vzruchy. Je to dokonalý “digitální” prostor – v počítačové řeči “interface”. V tomto prostředí dochází k vzájemným reakcím mezi hormonálním, nervovým, imunitním systémem, mezi lymfou a krví.

Tento prostor přestavuje výše uvedenou nádobu. V dospělém těle zaujímá až 16 litrů. Sem se ukládají výše popisované homotoxiny. A hodně záleží na tom, v jakém je stavu. Jestli je volný, čistý, dobře reagující – nádoba je čistá. Nebo jestli je prostor hustý, plný usazenin, překyselený, špatně, unaveně reagující – nádoba je plná. V takovém případě se do buňky dostává málo výživy, vázne látková výměna, hromadí se další toxiny. Buňka je unavená, orgán je unavený, nemůže dobře plnit svou funkci – celý člověk je unavený.

Tento prostor se utěsní, zhoustne při stresových zátěžích. Po nesprávné stravě, po alkoholu, po drogách, lécích, jako jsou antibiotika, po očkování, po vakcínách apod. Podle individuální schopnosti každého člověka se dokáže vrátit do původní podoby. Vše probíhá různou rychlostí a trvá různě dlouhou dobu. Někomu se ta nádoba rychle naplní, ale také rychle vyprázdní. Někomu naopak se plní pomalu, ale zato systematicky. Takový člověk nemá dlouhou dobu žádné potíže, ale jednoho dne nádoba dosáhne vrcholu. Potom přijde nějaká maličkost a vyprovokuje nemoc.

Výše popsané procesy a změny v mezenchymu můžeme dnešní moderní technikou pozorovat a zaznamenat – o tom v dalším díle.

Zpět nahoru