Růže stolistá – Rosa centifolia

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Růže existovaly již před mnoha miliony let, ještě dříve než člověk. Byly nalezeny zkameněliny růží, které se jen málo podobaly těm dnešním, jak je známe ze zahrad a parků. V historii se růžím připisovaly téměř neomezené léčivé účinky. Za dob starého Říma se například doporučovala růže na pokousání vzteklými psy. Použití růže na pokousání vzteklým psem možná vyvolá úsměv, ale úsměv může zase rychle ochladnout, když se podíváme na nové výzkumy. Celá čeleď rodiny růžovitých se vyznačuje silnými antivirovými a antimikrobiálními účinky. Možná že i staré použití mělo své opodstatnění.

Psychotronické výsledky růže stolisté mě samotného doslova překvapily. Následně, za několik let, byly tyto mé testy nezávisle potvrzeny farmaceutickým výzkumem. Rosa centifolia – růže stolistá je rozhodně silné antivirotikum, má antibakteriální, antivirové, antimikrobiální a antimykotické účinky. Jestliže staré civilizace růži opěvovaly, měly k tomu svůj důvod a nejen vzhledový. Výzkum ukázal účinnost růžovitých na omezení množení viru HIV. Anti-HIV protease activity from rosa family plant extracts and rosamultin from Rosa rugosa. Park JC, Kim SC, Choi MR, Song SH, Yoo EJ, Kim SH, Miyashiro H, Hattori M. To byl výzkum u růže svrasčité a podobný účinek byl prokázán u růže turecké. The anti-HIV activity and mechanisms of action of pure compounds isolated from Rosa damascena. Mahmood N, Piacente S, Pizza C, Burke A, Khan AI, Hay AJ. Stejně úspěšně brání v množení viru i Rosa woodsii a Rosa centifolia neboli růže stolistá. Růžový čaj je vhodný i pro diabetiky, protože harmonizuje meridián močového měchýře a pro své antioxidační účinky, neboť eliminuje tvorbu volných radikálů, které se tvoří při diabetu ve zvýšené míře. Tím chrání diabetika před dalším poškozováním buněk. Výsledným efektem ochrany může být i snížení hladiny cukru v krvi.

Bolest nemá na růžích ustláno!
Prokázán byl rovněž protizánětlivý účinek a účinek snižující bolest. (Investigations of anti-inflammatory and antinociceptive activities of Piper cubeba, Physalis angulata and Rosa hybrida. Choi EM, Hwang JK.) To je velmi dobrý přínos jednak při různých zánětech, jednak při artritidě a dalších bolestech kloubů, včetně bolestí v kříži. Přes křížovou oblast prochází energetická dráha močového měchýře a s její disharmonií se pojí vznik bolestí v kříži. Pitím růžového čaje eliminujeme přímo příčinu bolestí křížové oblasti. Když k tomu přičteme vliv růže na centrální nervový systém, určitě nám při těchto potížích růže pomůže posílit tělo a zbavit se bolestí. Dále byla potvrzena antiulcerózní aktivita, což znamená, že růže stolistá je vhodná při různých vředových záležitostech, například žaludečních a dvanáctníkových vředech. Byl potvrzen účinek růžové silice obsažené v květech růže stolisté na Staphyllococcus aureus, který způsobuje onemocnění ledvin a jeho toxiny jsou pro člověka silně toxické. A to i na některé rezistentní kmeny.

Domácí růžová kosmetika

Bylo zjištěno, že kyselina galová, kvercetin a polysacharidy obsažené v růžových květech mají antioxidační účinky. Zháší volné radikály, které poškozují buňky a způsobují předčasné stárnutí. Je to jeden z účinků, proč se také používají růže zevně při různých dermatologických potížích, zejména v kosmetice pro pěstění krásné pleti. V kosmetice je růžová voda vhodným prostředkem pro zklidnění suché, citlivé nebo stárnoucí pokožky. Pokud nemáte doma růžovou vodu, je možné pro zklidnění pokožky potírat pleť přímo růžovými okvětními lístky.

V kosmetickém salonu si každá kosmetička může vyzkoušet účinek obkladu z růžové vody. Stačí, když si připraví čaj podle návodu na etiketě a tím získá čerstvou růžovou vodu pro svoji zajímavou práci. Čerstvě uvařená růžová voda skutečně voní po růžích. Avšak každá žena si může vyzkoušet účinek růžového čaje a obkladu na pleť a oči i doma. Na obklad použijeme buničitou vatu. Necháme jej působit na obličeji deset minut. Aplikace 2x týdně je dostačující. K tomu můžeme popíjet růžový čaj lehce přislazený medem, případně s trochou čerstvé citronové šťávy. Je nádherně voňavý a osvěžující. Pro ženy ještě jeden zajímavý účinek. Silnější odvar je účinný i při bílém výtoku a nadměrně silné menstruaci.

Růžová koupel

Růže stolistá obsahuje růžovou silici, která má ve Francii pověst afrodiziaka. Růžový čaj se skutečně dá použít i jako tonikum, ale též i při revmatických potížích. Pro koupel opět postačí připravit čaj podle návodu a vlít jej do vany s vodou. Teplotu vody zvolte podle vlastního uvážení. Ten, kdo má cévní a srdeční potíže, by měl volit vodu chladnější. Doba koupání je asi 13 minut a 3x týdně je vhodné koupel opakovat. Pro dokonalý efekt koupele můžeme nasypat na hladinu trochu růžových lístků. Po koupeli natřeme bolestivé klouby pár kapkami přípravku Intocel. Namočte si ruku, nakapejte dvě tři kapky Intocelu a rozetřete na postižený kloub.

Růže stolistá pochází z Persie
Již před dvěma tisíci lety řecká básnířka Sapfó nazvala růži královnou květin. Její pěstování je prastaré a vlastní šlechtění a křížení začalo ve druhé polovině 18. století. Dosud vyšlechtěných odrůd můžeme počítat na desítky tisíc. Některé brzy zanikly, část zazářila a jejich pěstování přetrvává po řadu let. Nyní celkový počet přesáhl 2500 nových odrůd. Vlastní šlechtění růží stále ukazuje další nové možnosti v tomto trendu pokračovat.

Největší úcty se růži dostalo v Persii. Zahrady růží se zde nazývaly ráji Peršanů. Peršané ovládali výrobu růžové vody, která byla cenným dárkem. Při oslavách jarní rovnodennosti hrála růže významnou úlohu, spolu se slavíkem ji považovali za posla jara. Při velkých slavnostech byli hosté roseni růžovou vodou. Ulice perských lázní se posypávaly růžemi, aby si návštěvník uvědomil, že je v zemi růží. Růže byla Peršanům symbolem božství. Perská pohoří byla poseta planě rostoucími růžemi i růží stolistou (Rosa centifolia L.). V básních Saadiho a Háfize najdeme až přepjaté kompozice inspirované růžemi.

Vojáci Alexandra Velikého dovezli kolem roku 330 př. n. l. ze svého tažení do Persie žlutou perskou růži (Rosa persica MICHX.) a růži Chaldejců, v níž Jules Gravereaux poznává druh R. gallica L. Ještě v 19. století opěvovali Persii jako jediný růžový sad a obdivovali zejména její popínavé růže. Už jen pro vůni a krásu stojí růže na stupni nejvyšším. Její pěstování se rozšířilo z Persie a přineslo inspiraci umělcům, bojovníkům i milencům v každé zemi. Egyptská královna Kleopatra vystlala pro Marka Antonia hodovní místnost po kolena růžovými květy a římské bankety byly vždy vyzdobeny lístky růží. V roce 1187, když do Jeruzaléma vstoupil muslimský dobyvatel Saladin, dal dokonce Omarovu mešitu umýt růžovou vodou, aby ji očistil.

V současnosti se pěstuje více než 8000 kultivarů růží a nové stále přibývají. Není ověřeno, zda destilaci růže a výrobu růžového oleje objevili už perští lékaři v 9. století n. l. S islámem přešel kult růže přes Čínu a Japonsko také do Indie. V Indii se soustředilo množství původních forem cizích druhů, které zde byly objeveny evropskými badateli. Byly nazvány podle místa naleziště – R. indicae, ač jejich vývojové centrum zde nebylo. V Indii byl též objeven éterický olej (attar). Také Čína je pravlastí původních forem růží. Již před 2500 lety vynikala velkolepými kulturami jednotlivých druhů růží. Mnohé z nich našly velký význam při šlechtění. Z Japonska, kromě jiných, pocházejí odrůdy R. multiflora Thumb., R. polyantha Sieb., které se svými varietami o zdraví našich dnešních růží zasloužily.

Jak jsme se přesvědčili, růže můžeme darovat vždy, všude a každému s jistotou, že je rád přijme. V plné míře platí přísloví „Chceš-li udělat radost, daruj růži“.

Například domorodí obyvatelé Severní Ameriky užívali více než desítku druhů růží (odvar z kořene, listí i kůry) nejen při léčení, ale také při obřadech a jako potravu. K šípkovým džemům, nápojům a protlakům musíme zmínit také šípkovou zmrzlinu, kterou připravovali Eskymáci kmene Inupiat. Také v tradiční čínské medicíně se setkáme s růžemi. Z několika druhů jmenujme alespoň růži čínskou (Rosa chinensis), ze které se používají ve fytoterapii květy i šípky.