Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rukola (rucola selvatica) je též známa pod názvem přezimující rukola. V zahraničí se pěstuje pod názvem Wild Rucola. U nás vzácná rostlina je jako vzrostlá podobná řepce olejce s bílými kvítky. Sklízí se brzy po vyklíčení, kde má mladé, šťavnaté lístky. Tyto lístky mohou dorůst až v některých případech do délky padesáti centimetrů. Patří do čeledi brukvovitých rostlin. Původem, jak název napovídá, pochází z Itálie, ale pěstuje se díky své přizpůsobivosti po celém světě. Chutí se liší šlechtěné odrůdy od planě rostoucích. Šlechtěné mají více jemnější a pikantnější chuť než ty druhé. Samotné lístky mají, pokud se otrhají mladé, chuť připomínající ředkvičku, pokud jsou starší, mají štiplavější chuť (ta se po tepelné úpravě ztrácí).
Je velmi užitečnou přísadou do řady pokrmů. V italských jídlech se kombinuje s rajčaty, bazalkou a česnekem. Dá se také přidávat do ovocných salátů, kombinovat s jogurtovou zálivkou a čerstvou zeleninou. Dá se také restovat na česneku a oleji a dává se jako příloha k masu.
Má ovšem kromě svého významu v kuchyni řadu užitečných vlastností pro naše zdraví. Obsahuje vitamin C, beta karoten a řadu dalších užitečných látek pro naše zdraví. Důležité je také, že jako zelená listnatá zelenina obsahuje barvivo chlorofyl. Uvádí se, že chlorofyl má pročišťující a oživující účinek na organismus, zvláště na játra a trávící trakt.
Odvar připravený z rukoly má mírně močopudné účinky. Pomáhá také při zažívacích obtížích a je mírně projímavý. Dá se také pít při detoxikaci jater. Na konci zimy a začátkem jara se konzumací rukoly zvýší naše imunita a zmírňuje únavu. Podporuje trávení. Rukola se také využívá v kosmetickém průmyslu.
Je dobré také uvést, že si ji některé pletou s roketou (Erica sativa). Botanicky i chuťově jsou příbuzné. Liší se tvarem listů, které u rokety jsou oválnější a bez ostrého vykrajování.