Rozrazil lékařský (Veronica officinalis)

cm bylinky2

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Rozrazil lékařský patří mezi trvalky. Má poléhavou a vystoupavou lodyhu. Listy jsou krátce stopkaté, vstřícné, podlouhle eliptické, na čepeli jemně pilovité. Květy mají bleděmodrou barvu, někdy spíše do fialova, jindy bělavé, vytvářející bohaté hrozny. Tato bylina kvete od května do září. Rozrazil roste ve světlých lesích, sušších loukách, na mezích a pastvinách od nížiny až do pásma subalpinského. Roste téměř v celé Evropě včetně Islandu a Azorských ostrovů. V Evropě ji nenajdeme v arktické oblasti Ruska a v jižní polovině Pyrenejského poloostrova. Kromě Evropy roste na Kavkaze a na východní části Severní Ameriky.

Z účinných látek droga obsahuje třísloviny, hořčiny, hořký glykosid aukubín, řadu organických kyselin, včetně vitamínu C, saponiny, pryskyřici, vosky, silici a další účinné látky. Rodový název Veronica je vysvětlován několika způsoby. Nejčastěji se odvozuje od latinských slov vera (pravá) a unica (jediná). Legenda ze 13. století tvrdí, že rozrazil byl pojmenován na počest bohaté Římanky Veroniky, která vyléčila císaře Tiberia (1. stol. n. l.) z malomocenství, podle jiných zdrojů vznikl název zkomolením Pliniova názvu Betonica, patřícího podobné bukvici a odvozeného od Vetonů, starověkých obyvatel Pyrenejského poloostrova, kteří ji používali jako léčivou. Při chronických zánětech průdušek se  v tehdejším léčitelství doporučovalo pít dvakrát až třikrát denně zápar, připravený přelitím čajové lžičky drogy šálkem vroucí vody.

Lidové léčitelství připisovalo droze různorodé léčebné účinky. Podle starých herbářů rozrazil podporoval vylučování vody z těla, chuť k jídlu, napomáhal činnosti různých žláz, měl protizánětlivé, protikřečové, antitoxické, krvetvorné a krev čistící účinky, napomáhal při bolestech hlavy, chorobách ledvin, plicní tuberkulóze, menstruačních potížích, vyrážkách, plísňových chorobách, žaludečních potížích a dokonce se věřilo, že pomáhá i při uštknutí hady nebo pokousání vzteklými zvířaty. Droga byla v dřívějších dobách velmi oblíbená a nacházela velmi široké použití, dnes se však již téměř nepoužívá. Je nesporné, že význam rozrazilu byl dříve přeceněn, avšak dodneška podrobné látkové složení dosud není přesně známo.

Droga je jinak v léčitelství doporučována při bronchitidě a při astmatu. Podporuje zažívání a tvorbu slinivkových enzymů. Podporuje také látkovou výměnu, je vhodná při kožních onemocněních, kde je podávána vnitřně i zevně. Je účinným antirevmatikem a její podávání je plně indikováno v geriatrii. Droga je velmi vhodná pro samostatné podávání, ale může se míchat do směsí spolu se zlatobýlem, lipovým květem, listem černého rybízu, natí nebo kořenem čekanky, natí yzopu, oddenkem puškvorce, natí úročníku bolhoje, kořenem všedobru apod. Při aplikaci v terapeutických dávkách nemá droga žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Denní dávka by ale neměla překročit 5 gramů. Extrakt z rostliny se používá i jako matečná tinktura v homeopatii. Homeopaticky se zpracovává čerstvá nať rozrazilu, lépe ale šťáva.