Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Když psychologové zkoumali osobnost nejvlivnějších a nejpozoruhodnějších lidí světa v dějinách, zjistili, že většina z nich nebyla v dětství nějak závratně nadprůměrně nadaná. A naopak, tzv. zázračným nebo geniálním dětem často jedna důležitá věc pro život chybí. Co podporuje naši schopnost riskovat? Máme-li dítě, jak v něm podpořit kreativitu? A proč se uskutečnění revoluce stává obvykle záležitostí jen hrstky vyvolených?
Pěkně popořádku: Jaká jedna věc je zodpovědná za velkou část světových úspěchů – za novinky, které mění svět? To, co rozhoduje, je touha něco dokázat.
Zde mají geniální děti slabinu. Vysoké schopnosti a paradoxně ani velké ambice ke kreativitě ve většině případů nevedou. Nadprůměrně nadané děti používají svoje neobyčejné schopnosti většinou k tomu, aby se staly špičkovými odborníky v zavedených oblastech. Záleží jim na uznání rodičů, vychovatelů i systému. Pokud se z nich stanou například doktoři, většinou to nebudou ti, kdo by proti systému bojovali.
Více ochotní riskovat jsou mladší sourozenci než prvorození
V knize o originalitě, příznačně nazvané Originály, vysvětluje profesor Adam Grant, že pořadí, v jakém se narodíme, neurčuje, kým v životě budeme, ale ovlivňuje pravděpodobnost, jakým směrem se budeme vyvíjet. Prvorození, aby zvládli svou roli, mají tendenci spíše napodobovat rodiče, kdežto mladší sourozenci čelí více výzvám. Častěji se z nich stávají rebelové, předpoklady pro kreativitu mají o něco vyšší. (Prvorození stejně jako nadaní se naopak častěji přizpůsobují již stávajícímu systému.)
Děti chvalme za snahu a jejich charakter, ne za výkon a konkrétní chování
Tohle je zajímavý paradox: Řekli jsme si, že k novým, převratným a revolučním nápadům vede touha něco dokázat. Ale platí to jen do určité míry. „Čím víc toužíte být úspěšní, tím víc se děsíte toho, že selžete,“ uvádí Grant (1016: 25). Extrémní touha uspět nás vede tomu, že jdeme za jistými cíli. Paradoxně více kreativní je tak často člověk na nižších nebo středních pracovních pozicích a ten, kdo nemá, co ztratit.
S tím souvisí, že není dobré říkat dětem, že jsou chytré (protože to jim bude podvědomě bránit riskovat, dělat chyby a celkově se více snažit), ale naopak je pochválit za snahu. Tím jím pomáháme tolik nelpět na výsledku a podporujeme jejich nasazení, zájem a přirozenou zvídavost. Stejně tak je lepší dítě chválit za charakter než za konkrétní chování. Souvisí to s budováním identity u dítěte. Dítě jednou pochválené za svůj charakter se bude i v budoucnu snažit jednat v souladu s tím, že je charakterní (například bude dělat více dobrých skutků – což je podpořeno i výzkumy).
Podle doporučení Adama Granta, dětem také zdůrazňujme hodnoty, ne pravidla. „Pravidla nastavují limity, které děti učí fixnímu pohledu na svět. Hodnoty děti podporují v tom, aby přijaly za své jejich principy“ (2016: 293).
Chceme-li kreativitu u svých dětí podpořit, umožněme jim, aby měli v životě co nejvíce pozitivních vzorů (nestačí jenom rodiče). Ideální je stimulovat mysl dětí například otázkami typu, co by v dané situaci udělal jejich oblíbený hrdina. To dětem umožňuje převzít iniciativu, rozvíjí empatii a pomáhá vidět svět v nových perspektivách.
Kreativitu podporuje cestování, umělecká činnost i zájem o více oborů
Co schopnost přijít s novým a úspěšným nápadem zabíjí, je příliš velké sebevědomí. Většinou lidé, kteří zažijí v nějaké oblasti úspěch, již tolik nenaslouchají „poddaným“ a neusilují o zpětnou vazbu. Co je povzbudivé, tak že úspěšnost v životě i podnikání nemá nic společného s tím, zda jsme extroverti nebo introverti. I nesmělý, nekomunikativní člověk může změnit svět.
Na závěr ještě tolik, že nositelé Nobelovy ceny se statisticky mnohem častěji věnují uměleckým činnostem než vědci průměrní. Ať už hrajeme na hudební nástroj, píšeme povídky nebo hrajeme amatérské divadlo, tak všechny tyto aktivity člověka velmi rozvíjí. Kreativní lidé také často pronikli do více oborů nebo do více zemí 🙂 Zkušenosti ze zahraničí se hodí vždy. V čím více zemích jsme byli a čím déle, a čím více se tyto země lišily od našeho domova, tím ve vztahu ke kreativitě lépe.
Knihy o dětech naleznete v naší nabídce.
Použité prameny:
Grant, A. (2017): Originály. Jak nonkonformisté hýbou světem. Bratislava: Noxi.