Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
90 % našeho jídelníčku je založeno na potravinách, které jsou z pohledu úpravy stravy zcela nevhodné. Každý člověk má různé množství a různou kvalitu enzymů a tím pádem i různou prahovou hodnotu, kdy mu nějaká potravina začne škodit. Narušení střev, sliznice, střevních buněk, orgánů trávicího traktu, ale také různé úpravy jídla, jako jsou kvašení, fermentování, vaření a pečení, mají vliv na stravitelnost potravy.
1) Záněty střev
Téměř všechny intolerance jsou způsobeny zánětem ve střevě. Velikou výhodou je proto zdravá střevní mikroflóra, pomáhající potravu trávit a látky z ní správně vstřebat. V případě zánětu nemohou střevní a trávicí buňky produkovat enzymy.
2) Genetika
Naše genetická výbava souvisí s tím, jak jedli naši předkové. Tato problematika se obecně týká všech potravin. Krásným příkladem jsou kmeny, kde se pilo mléko a jejich potomci nemají problémy s enzymem, který štěpí laktózu. Na druhé straně tam, kde se mléko běžně nepilo, je velké množství lidí, kteří laktózu rozštěpit nedokážou. Často neumíme dobře strávit netradiční exotická jídla – jednoduše proto, jelikož nemáme pro jejich rozložení specifické enzymy.
3) Úprava jídla a jeho pestrost
Na pultech obchodů můžeme najít nespočet produktů. Vezměme třeba takové pečivo. V jediném obchodě narazíme na desítky různých druhů. Ve skutečnosti se ale jedná o jeden, maximálně směs několika druhů obilí. V konečném důsledku je naše strava vlastně chudá, ačkoli si můžeme na talíř dát každý den jiný druh pečiva. Proč? Výroba z obilí je velice levná: při dobrém skladování semena nepodléhají zkáze, neplesniví. Dobře se převáží, v malém objemu je hodně energie, snadno se zpracovává a vyrobit se z něj dá i řada jiných potravin než jen pečivo. V rámci velkovýroby se ale kamsi vytratily takové postupy, jako jsou namáčení, fermentace, zkrátka postupy, které dělají potraviny stravitelnějšími.
4) Rostlinné toxiny
Milujeme bylinky, rostlinky, ty léčivé obzvlášť. Věděli jste ale, že i rostliny obsahují toxiny? Jimi se ony samy brání proti plísním a dalším škůdcům. Jejich množství je pro náš organismus zanedbatelné. Pokud jej ovšem vlastním přičiněním nezvýšíme. Množství toxinů v rostlinách totiž ovlivňujeme my sami svým přístupem. Když pomineme používání postřiků, pesticidů, herbicidů a další chemie, která rostlinám ani nám neprospívá, je to podobné jako u jídla: pokud rostliny špatně skladujeme, nesprávně pěstujeme, začnou produkovat více a více toxinů (pro ně látek s ochrannou funkcí). Rostlina je živý organismus, proto bychom k ní tak měli přistupovat.
Nejznámější rostlinné toxiny a jejich působení na lidský organismus:
- ANTIENZYMY – snižují účinnost trávicích enzymů a blokují je (luštěniny, sója, obiloviny)
- SAPONINY – látky, které pění, rozpouští hlen a způsobují hemolýzu (řepa, špenát, lékořice)
- KYANOGENY – drářdí sliznici, způsobují nevolnost a bolest hlavy (nezralé bezinky či jeřabiny)
- GLUKOSYNOLÁTY – nepříznivě působí na játra, ledviny, štítnou žlázu, nadledvinky (zelí, křen, kapusta)
- SALICYLÁTY, SAXICITOXIN, FOTOTOXINY, ESTROGENNÍ LÁTKY, AMINOKYSELINY, BIOGENNÍ AMINY, LEPTINY
Všechny tyto toxiny v množství, které rostlinka pro svůj život potřebuje, lidem neškodí. Jejich přemíra a častá konzumace takto zatížených rostlin už problém představovat může.