Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rosenova metoda patří mezi méně známé tělově zaměřené přístupy, bodyworkové můžeme také říct. Na první pohled může připomínat masáž. Člověk leží na lehátku a terapeut pracuje dotykem se svaly a dalšími měkkými tkáněmi. Způsob práce je ale jiný. Rosen Method Bodywork propojuje jemný dotyk, sledování svalového napětí a dechu s verbálním rozhovorem. Je spojena se jménem fyzioterapeutky Marion Rosen.
Co terapeut při Rosenově metodě sleduje?
Pozornost se zaměřuje především na místa chronického svalového napětí. Neřeší se pouze to, zda je konkrétní sval zkrácený nebo bolestivý. Terapeut si všímá také toho, co se děje s dechem a tělesnou reakcí při doteku. Například zda člověk při kontaktu s určitou oblastí zadrží dech. Zda sval ještě více stáhne. Zda naopak napětí mírně povolí.
Součástí výcviku Rosenovy metody je právě schopnost sledovat jemné změny svalového napětí a dechového vzorce.
Svalové napětí není vždy pouze mechanická záležitost
Svaly samozřejmě reagují na fyzickou zátěž. Mění se při dlouhém sezení, jednostranném sportu, úrazu, bolesti nebo změně pohybových stereotypů. Současně se ale jejich napětí mění také podle psychického stavu. Při úzkosti můžeme zvedat ramena, při koncentraci zatínat čelist, při stresu zvýšit napětí břišní stěny nebo pánevního dna. Pokud tento způsob reagování trvá dlouho (někdy i od narození), nemusíme si ho už vědomě uvědomovat. Rosenova metoda vychází z předpokladu, že některé chronické svalové napětí může souviset také s dlouhodobými emočními a behaviorálními vzorci. Zároveň to ale neznamená, že každý ztuhlý sval ukrývá psychologický problém.
Dotyk a pozornost
Dotyk v Rosenově metodě není zaměřen především na mechanickou manipulaci tkáně. Terapeut používá ruce také jako prostředek pro zaměření pozornosti klienta na konkrétní místo. Člověk si například všimne, že jednu stranu hrudníku při nádechu téměř nepohybuje. Nebo že v oblasti břicha drží stálé napětí, které si běžně neuvědomuje. Během práce mohou přijít emoce nebo vzpomínky. Nemusí ale přijít vůbec. Samotná metoda používá spojení dotyku a slov právě k tomu, aby si člověk více uvědomoval fyzické a emoční stavy, které se objevují během sezení.
Emoce nejsou měřítkem kvality terapie
U tělově orientovaných metod se někdy vytvoří očekávání, že správná terapie musí přinést výraznou emoční reakci. Pláč. Třes. Vzpomínku. Silné uvolnění. To není nutné. Někdy člověk pouze zaznamená rozdíl v dechu nebo v napětí určitého svalu. Jindy během sezení mluví o něčem, co už dlouho ví. A někdy se neděje nic, co by subjektivně působilo jako něco velkého.
Terapeutická práce nemusí být dramatická, aby byla pro člověka zajímavá a hodnotná. Změna se může dít i v jemnosti.
Rozdíl oproti klasické masáži
Při klasické masáži se obvykle pracuje především se svalem a měkkými tkáněmi. Rosenova metoda přidává vědomé sledování aktuálního tělesného a emočního prožitku a používá také slovní dialog. Nejde přitom o klasickou psychoterapii. Hlavním zdrojem informací během sezení zůstává kontakt s tělem, svalovým napětím, dechem a reakcí na dotyk.
Co se o Rosenově metodě zkoumalo?
Rosenova metoda je výrazně méně prozkoumaná než běžné fyzioterapeutické nebo psychoterapeutické postupy. Existují menší observační a pilotní práce zaměřené například na chronickou bolest zad, subjektivní tělesné vnímání a emoční stav. V jedné z nich absolvovalo pět žen s chronickou bolestí dolní části zad šestnáct sezení v průběhu několika měsíců. Autoři sledovali především každodenní proměny bolesti, únavy, emočního stavu a vnímání kontroly.
Zajímavý je princip, na kterém je metoda postavená: svalové napětí, dech a emoční stav nejsou během života oddělené procesy. Na což běžná medicína často zapomíná.
Ne každé napětí potřebuje psychologické vysvětlení
Pokud bolí rameno po pádu, hledáme nejprve strukturální příčinu. Pokud se objeví nová bolest, neurologický příznak nebo jiná zdravotní změna, patří na první místo odpovídající vyšetření. Tělová terapie by neměla vést k tomu, že se fyzické obtíže automaticky vysvětlí emocemi. Současně ale nesmíme ignorovat skutečnost, že svalové napětí reaguje také na stres, strach, vztahové situace nebo dlouhodobé přetížení.
Práce s tělem může tyto souvislosti zpřístupnit bez nutnosti předem rozhodnout, co je „fyzické“ a co „psychické“.