Rok 2020 s 53 minutami na zmar a klidnou cestou ke studánce

Pro portál Celostní medicíny píši dobrých 7 let, za tu dobu jsem sepsala již na 400 článků. Svou práci miluji, přiznám se však, nejtěžší bývá připravit články na začátku roku. Aby byly čerstvé, neokoukané, zajímavé, vlévaly motivaci a odhodlání do žil. Jelikož jsem se poslední roky věnovala bylinkám, které jsou mou bezbřehou láskou, zábavou, inspirací, lékárnou, ale i nádherně stráveným časem, první letošní článek bych velmi ráda věnovala taktéž jim. Ačkoli možná máte k bylinkám daleko, nový rok je právě tím obdobím, kdy před sebe pokládáme čistý bílý list a v mnohých směrech tak začínáme nanovo. Čerpáme z kořenů, z předešlých zkušeností, stejně jako mnohé, léčivé byliny, jejichž jednoduchý či naopak rozvětvený kořenový systém odpočíval v prokřehlé zemi, aby pak na jaře dal vzejít stonku, lístkům a později květům. Vše, co pro svůj vývoj potřebujeme, je právě pevná kotva v podobě kořenů, kvalitní půda, dostatek slunce, výživy a lásky. Ruce, které nás přikryjí, když se blíží bouřka. Rozhled, abychom neskomírali ve vyprahlém rumišti, vybrali si místo, které nám je příjemné. Dovedli se utišit, čerpali ze sebe, neboť, tam uvnitř, nachází se zajímavý niterný svět, nekonečný vesmír, ve kterém leží odpověď na každou z našich životních otázek. Jak je to snadné, přesto, jen malá hrstka nahlédne.

ZKUSME SE UTIŠIT

Krok číslo jedna. Každý den setrvejme na moment v tichu. Robert Fulghum kdysi napsal:

 

Ticho je součástí krásné hudby.

Ticho je součástí krásného umění.

Ticho je součástí krásného života.

 

Ticho lze najít i uprostřed hlučného města, stačí se posadit, splynout a být. Být tichým, nestranným pozorovatelem, který vnímá, že v každém okolním chodci, běžci, přísedícím či člověku, který jen nepatrně kráčí s dubovou hůlkou, se skrývá příběh, jeho vlastní tíha, stinné i světlé momenty. Můžeme se zahloubat, prozpěvovat, broukat, soustředit se na svůj dech. V takových chvílích nás pak mohou napadat ty nejúžasnější věci, mnohdy najdeme odpověď na bezvýchodnou otázku, třeba jen v ústřižku z novin, který se zastaví o roh naší lavičky. Sama občas zachytím poselství v podobě krátkého útržku slov, obrazu, to když se přede mnou na jezeře objeví loďky.

Pokud je pro vás město hlučné, snažte se trávit určitý čas v přírodě. Trhejte lípu, léčivý popenec, všestranný černý bez, vylezte na kopec, zavřete oči a jen tak, splyňte s tímto jedinečným okamžikem. Sama si často představuji, zda někdo druhý na světě činí přesně to stejné, co mu asi koluje myslí, zda vnímá vítr, rozkvetlé stráně, případně, stráně utápějící se ve zlatavé záplavě padajícího listí, sněhu, kterýžto ticho mnohonásobně mocní.

JSME-LI VYPRAHLÍ, NAPIJME SE

Krok číslo 2, učme se od dětí, jejichž svět je kouzelný, spravedlivý a čistý. Děti, které se nadchnou, objevují, žijí tady a teď. Fantazírují a sní, neboť, co jsou sny, když ne hnacím motorem, díky němuž dnešní den nabude významu. Sny, těšení se. Pracuji-li s klienty, často mi dochází, jak právě tato oblast nesmyslně pokulhává. Často jsou dny naplněny povinnostmi, není prostor na přání, sednout si na zídku a jen tak houpat nohami. Prostor na malé, zdánlivě bezvýznamné věci, bez kterých však život zdá se být plytkým. Možná, stejně jako já, máte i vy rádi Malého prince. Mluvím-li o žízni, skutečné žízni po životě, ve které tvořil i nebesky nadaný Van Gogh, na mysl vytane pasáž od Exupéryho, ve které Malý princ kráčí ke studánce.

Byl to obchodník se znamenitými pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk polkne jednu týdně, nemusí už pít.
“Proč to prodáváš?” zeptal se malý princ.
“Je to velká úspora času,” odpověděl obchodník. “Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.”
“A co se udělá s těmito padesáti třemi minutami?”
“Co kdo chce…”
Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt, řekl si malý princ, šel bych docela pomaloučku ke studánce…

Přijde mi, že většina z nás nedokáže utišit žízeň, hledá sice způsoby, uvnitř nás je však prázdno, vyprahlé rumiště, písek a duny. A ačkoli se snažíme, nedokážeme přinést vodu do míst, která po ní touží nejvíce. Vraťte se do bodu číslo jedna. Setrvejte v klidu, skutečně se utište, položte sobě jednoduchou otázku: Co bych dělal, pokud bych mohl úplně cokoli? Maloval bych obrazy, psal knihy, pekl výtečný kváskový chléb, skládal hudbu, pracoval se dřevem, vytvářel honosné zahradní kompozice, stál uprostřed pole a chytal druhé v žitě?

MILUJME

Krok číslo 3, milujme. Plnou, hlubokou láskou, sebe i druhé. Jakmile jsme v lásce, dny plynou naprosto odlišně. Všímáme si detailů, vnitřně hoříme, máme tendence umocnit to nejlepší. V lásce vteřiny splynou s věčností, den získá nevídaný rozměr. Hluboké, dávající pocity, které obrušují duši, uzdravují tělo, uzdravují ducha. Jsou jako ona voda, která prýští ze země a my, máme-li padesát tři minut nazbyt, zažijeme zázrak.

UDĚLEJME OBČAS NĚCO POŠETILÉHO

Krok číslo 4, kdy si vypomůžu Pablem Nerudou, milujete-li sonety, vřele doporučuji.

Začnete pomalu umírat,
pokud se budete vyhýbat vášni
a jejím nespoutaným emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout
a vaše srdce bít rychleji.

Začnete pomalu umírat, pokud nezměníte svůj život,
když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život
nedovolíte utéct od rozumné rady.”

Když jednoduše nevíte coby, nedokážete utišit palčivou žízeň, změňte směr trasy a vydejte se jinudy. Začněte běhat, připravujte se na maratón, zajděte si do kurzů tance, kupte si malířský stojan a plátno, malujte. Anebo, naučte se hrst bylin, ze kterých si v zimě uvaříte čaj. Cokoli se počítá. I na tom nejodlehlejším místě na světě, může stát člověk žonglující s míčky, který vám poví něco tak silného, kdy na místě procitnete a prozřete. A může to být klidně ten, co vedle vás celou dobu běží a povzbuzuje, že v dálce konečně vidí cíl.

Mnohdy, učinila-li jsem něco iluzorně pošetilého, odhodila to, co mne dlouhou dobu tížilo, vylezla na onen kopec a tam z plných plic křičela, třeba jen: dobré ráno, světe… Dříve nebo později, udál se zázrak.

„Když se unavím myšlením, procházím se bezcílně lesy a sbírám plné hrsti květů.“ Rjókan

 

Oněch možností existuje nespočet. Život je natolik rozličný, že se snad nelze na moment nudit. Ustrnout nelze, je jen cesta kupředu. Jaké barvy pro letošek zvolíte vy? Co nového se naučíte? Který ze snů přijde na řadu? Že nevíte? Myslete na věci, při kterých vaše duše jásá. To je ta cesta.

 

 

Zpět nahoru

CHCETE SE PŘIHLÁSIT K ODBĚRU MAGAZÍNU CELOSTNÍ MEDICÍNY?

Přihlaste se k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.