Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rhenium, (chemická značka Re, latinsky Rhenium) je velmi vzácný, těžký a tvrdý, odolný kovový prvek s vysokým bodem tání. Jméno dostal podle latinského názvu řeky Rýn – Rhenus. je řazen mezi kujné kovy.
Společně s uhlíkem a wolframem patří mezi nejvíce obtížně tavitelné prvky. Po chemické stránce má blízko ke vzácným prvkům ze skupiny platiny, s kterými má i společné to, že se velmi málo vyskytují v zemské kůře. V přírodě se lze jen vzácně setkat s tímto prvkem (ve formě minerálů nebo rud) a vzácně se vyskytuje i ve vesmíru. Získává se obvykle rafinací polétavých prachů, vznikajících při úpravě molybdenových koncentrátů, získávaných z původních sulfidických měděných rud. Největší zásoby rhenia se nacházejí na ostrově Itrup, který je součástí Kuril, souostroví, které patří k Ruské federaci.
Naprostá většina vyrobeného rhenia se používá k tzv. k legování slitin pro výrobu proudových motorů a plynových turbín. Z rhenia se vyrábějí termočlánky pro měření vysokých teplot a katalyzátory řady chemických reakcí.
Rhenium je v medicíně používané v radiofarmacii. Používá se ve formě sulfidu rhenistého.
Ten se připravuje redukcí kyseliny thiosírové, přesněji řečeno redukcí thiosíranu sodného v kyselém prostředí za přítomnosti tzv. rhenistanu a ochranného koloidu. Neredukované rhenium získané z generátoru ve formě je v nukleární medicíně nejčastěji nasazováno při metastázách rakoviny do plic a do kostí. Zde se používají sloučeniny značené radionuklidy rhenia 188Re a 186Re. Přípravě koloidů je třeba věnovat značnou pozornost, protože mohou vznikat částice různé velikosti a právě podle této dosažené velikosti se může jejich do jater, sleziny a kostí lišit.