Revmatická horečka

RH je systémové zánětlivé onemocnění pojivové tkáně, vyvolané infekcí beta-hemolytickým streptokokem sérologické skupiny A. Častým důsledkem může být srdeční onemocnění. Akutnímu stadiu RH téměř vždy předchází streptokoková nákaza, jakou je angína, zánět nosohltanu, spála apod. Přesto se v revmaticky změněných tkáních žádné bakterie nepodařilo prokázat.

Bacil se prokazuje zvýšeným titrem protilátek proti streptokokovému antigenu, diagnosticky mají význam proti streptolyzinu O (ASLO). Sérum pacientů s revmatickou horečkou obsahuje autoprotilátky proti srdečním strukturám, především proti membránovým proteinům a jiným, což podporuje myšlenku probíhajícího autoimunitního onemocnění. O tom, zda RH proběhne s postižením nebo bez postižení srdce, rozhodují subjektivní stav výživy, sociální vazby, opakované oslabování organizmu viry, bacily s častým za léč-ováním antibiotiky, vytvořenou a upevňovanou dysbiózou a také na podkladě genetické predispozice.

RH může také přejít do chronického zánětlivého procesu, kdy dojde k zjizvení, ztluštění a zkrácení srdeční (mitrální) chlopně nebo k poškození perikardu, endokardu či myokardu, což vede k srdeční nedostatečnosti se sníženou funkcí levé komory jako pumpy. Popsaný autoimunitní proces ovšem při RH nenapadá jen srdce (20 – 70 %), ale může útočit i na  synovie kloubů (polyartritida u 50 – 80 %).

Popišme si juvenilní revmatoidní artritidu (Stillův syndrom). Postižení srdce se u této kombinace týká perikardu. Ankylózující spondylitida (Bechtěrevova nemoc) spojena s postižením perikardu, aortální chlopně, popisují se také AV blokády. Reiterův syndrom sestává z postižení močových cest, vícero kloubů, očních spojivek a na srdci jde také o zánět osrdečníku s poruchou vedení vzruchů a s šelesty. RH se může projevovat komplexem příznaků zahrnujícím systémový lupus erythematodes a na srdci jde o zánět srdečního svalu či osrdečníku s poruchou vedení vzruchů a s arytmií. RH může navodit tvorbu protilátek proti jadernému antigenu. Nejdůležitějším patogenetickým faktorem je pak sklerotizace malých srdečních cév s následným postižením srdečního svalu. Hovoříme pak o progresivní systémové skleróze. Výčet autoimunitních variant pak vede k diagnóze  postižení srdce při polymyozitidě a dermatomyozitidě – zasahuje převážně převodní systém, což způsobuje poruchy vedení vzruchů.

Léčba RH spočívá v tělesném klidu, v rychlém zastavení infekce a následného zánětu, aby se tak zabránilo nenávratnému poškození tkání. Z celostního pohledu však tímto krokem léčba nekončí, neboť proběhlá RH majiteli ukázala, že jeho imunitní systém selhal a vedl rychle k jeho životní katastrofě. Po umělém zastavení nemoci má následovat dlouhodobá rekonstrukce imunity, životních návyků, velmi často je nutno, aby dotyčný provedl totální změnu svého života.

Zpět nahoru