Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria)

Řepík lékařský mezi významné byliny. Už v historii byl znám jako léčivá rostlina. Historické prameny uvádějí, že zachránil život pontskému králi Mithridatu Eupatorovi, když mu byl podán jako protijed (a zdědil i část jména po něm). Proto také zřejmě byl jeden z jeho historických názvů královská bylina, jinak se mu říkalo řepíček, konopěnec, útrobník, eupatoria a tak dále. Název Agrimonia rovněž pochází ze starého Řecka. Řekové tak označovali jakousi makovitou rostlinu, jejíž jméno bylo řecky argemone či latinsky argimonia (argema byla možná určitá oční choroba, k jejíž léčbě se bylina používala).

Je to vytrvalá bylina z čeledi růžovitých (Rosaceae), až 100 cm vysoká, s krátkým dřevnatým oddenkem, přímou, někdy větvenou lodyhou a žlutými květy uspořádanými v klasovitá květenství. Celá rostlina příjemně voní. Roste na suchých loukách, pastvinách, stráních, na mezích, v křovinách a u cest. Jako léčivá droga chutná nahořkle.

Řepík lékařský obsahuje mnoho účinných látek, které mohou pozitivním účinkem ovlivňovat náš organismus. Mezi nejvýznamnější látky v něm obsažené patří třísloviny, flavonoidy a hořčiny. Dále obsahuje v menším množství kyselinu křemičitou, silice, vitamin C a dále silicinamid kyseliny nikotinové, železo, cholin a malé množství saponinů. Pro léčivé účely je sbírána nať. Řepík lékařský má mírně svíravé a močopudné účinky. Dále jsou uváděny příznivé účinky proti některým bakteriím. Třísloviny spolu s flavonoidy a silicí mají totiž adstringentní a protizánětlivé účinky.

Proto je doporučován jako doplněk léčby při průjmech, zánětech sliznic, poruchách udržení moči, zánětu močového měchyře, chronických zánětech žaludku a dvanáctníku a jako kloktadlo při bolesti v krku a chronických zánětech horních cest dýchacích. Rovněž některé zdroje uvádějí, že zvyšuje vylučování žluči a upravuje špatnou funkci jater a žlučníku. Některé z tříslovin spolu s flavonoidy se podílejí na choleretickém účinku a mírně tlumí křeče hladkého svalstva. Nicméně lidové užití při cholescystopathii není vědecky ověřeno a odborníci se k němu staví skepticky.

Používá se vnitřně i zevně ve formě odvaru, ale dává se například i do mastí. Připravuje se i ve formě bylinného sirupu. Vniřně se dále užívá při lehkých nespecifických průjmových onemocněních a zažívacích obtížích doprovázených nechutenstvím. Zevně se ještě používá k obkladům a koupelím při lehkých povrchových zánětech kůže, drobných poraněních a hemoroidech. Přidává se i do relaxačních koupelí. Dříve se používal i jako barvířská rostlina. Stejné účinky jako řepík lékařský má i jeho blízký příbuzný řepík vonný (Agrimonia procera), který je však mnohem vzácnější. Oba druhy lze snadno zaměnit, ale z terapeutického použití je tato záměna málo významná. Podobné terapeutické užití jako v humánní medicíně (adstringens, antiflogistikum, mírné antiseptikum) má řepík i veterinárním lékařství.

 

Zpět nahoru