Pygmalion efekt

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Proč nemám úspěch v práci, ve škole, v lásce? Chodím do práce, ale proč si nedovedu vydělat více peněz, než mi předurčuje pracovní smlouva?

Toto téma je pokračování článku s názvem Program v mysli. Dostaneme obvykle jen to, co od sebe očekáváme. Máme-li malé nároky, ničeho zvláštního taky nedosáhneme. Chodíme do práce, podnikatel s námi uzavřel smlouvu, vymezil nám mantinely. Jsme zařazeni do určité kategorie platebního výměru. Byla nám přidělena nálepka, kdo jsme. A všechno se odvíjí od hodnoty naší nálepky. Lidé se podle ní k nám chovají. Nálepka se stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá.

V životě máme různé okamžiky, kdy se tvoří naše nálepka.

Při početí dostáváme geny od otce a od matky, máme tím předurčeno, jak budeme vypadat, jak se budeme chovat, ev. ke kterým nemocem budeme mít sklony. Po narození se začneme projevovat a formují se v nás určité vlastnosti, kolem nás se odehrávají nějaké události, působí na nás vnější vlivy. A rodiče nám dávají jméno (nálepku). Zalistuji v Bibli a popíši zde jména dětí patriarchy Jákoba.

První byl Rúben a v překladu to znamená: Hleďte, syn. V té době bylo totiž hodně podstatné pro zachování rodu, aby prvorozený byl syn, také „úcta ženy“ v očích muže se odvíjela od toho, zda žena muži porodí syna. Proto Jákobova žena Lea to chtěla zvýraznit, a proto dala synovi jméno: Hleďte, syn.

A druhý syn byl Šimeón, ale žena se necítila být svým mužem dost milovaná, a tak řekla: „Hospodin uslyšel, že nejsem milována, a dal mi také tohoto.“ Pojmenovala ho tedy: Vyslyš Bůh.

A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně, poněvadž jsem mu porodila tři syny.“ Proto se jmenuje Lévi (to je Přidružitel). A znovu otěhotněla, porodila syna a řekla: „Zase mohu vzdávat chválu Hospodinu.“ Proto ho pojmenovala Juda (tj. Ten, kdo vzdává chválu). Kdo má zájem, může si nalistovat knihu Genesis 29. kapitolu, zde jen vyjmenuji další jména Jákobových dětí:
Dan (tj. Obhájce), Neftalí (tj. Vybojovaný), Gád (tj. Štěstí), Ašer (tj. Blahoslav), Isachar (tj. Za mzdu najatý), Zabulón (tj. Zůstávající), Josef (tj. Přidej Bůh). Při posledním porodu matka umírala a život z ní unikal, pojmenovala syna Ben-óni (tj. Syn mého zmaru), ale otec ho nazval Ben-jamín (to je Syn zdaru).

Jméno

Jméno, které dostanete, je tedy vaše nálepka a jistým způsobem vás během života ovlivňuje.

Je zvykem, že se jméno dává brzy po narození, ale není to tak vždy, v určitých lidských komunitách dávají dítěti jméno až v okamžiku, kdy se objeví určitá jasná vlastnost, která toho jedince blíže určí. Takže v překladu vznikala jména typu: Krásná jako obrázek, nebo Vznáší se jako obláček… Jméno se také mohlo během života měnit opět podle toho, jak se měnila jedincova charakteristika. Je zde patrná snaha, aby měl dotyčný takovou „nálepku“, která odpovídá jeho skutečné charakteristice. A tak známe z filmu jméno Ten, který tančí s vlky, Sokolí oko, Havranpírko… Někdy se jméno prostě jen dědí, v rodu je nemyslitelné, aby měl syn jiné jméno, než měl otec, dědeček… Někdo má jmen několik. Představte si situaci, že máte příjmení, které zrovna není lichotivé, je dvojsmyslné, hanlivé apod. Vymyslím si nyní pro ukázku třeba paní Potrefená a narodí se jí dcera, a ta má snahu přidat jméno, které to dané příjmení vylepší a přinese jí vznosnou nálepku. Tak zvolí pro svou dceru jméno Kleopatra. Výsledek je Kleopatra Potrefená. Nebo v televizi probíhá nějaký seriál a rodiče dají jméno po hrdinovi, slavné osobě, sportovci atd. Problém nastane v okamžiku, jakmile „nálepka“ nekoresponduje s povahovými charakteristikami jedince. Tehdy se ten člověk stává terčem posměchu, odstrkování, vytvoří si nízké sebevědomí, straní se kolektivu atd. Někteří lidé se proto snaží úředně změnit své jméno. Žena má při svatbě možnost nepřijmout příjmení muže, pokud by jí nová kombinace mohla přinést nepříjemnosti. Jiná žena naopak přijme ráda mužovo příjmení, a tak se zbaví starého, které se jí nelíbilo. Umělci si dávají nová jména, král dostal úřední jméno, stejně tak papež. V biblické historii víme, že patriarcha Abraham se původně jmenoval Abram (Vyvýšený otec) a že poté, co s ním Bůh uzavřel smlouvu, jej přejmenoval na Abrahama, což v překladu znamená Otec mnohých, otec národů… Podobně jeho žena, původně Saraj, přijala od Něj jméno Sarah, tj. Kněžna, a Bůh Abrahamovi řekl: „Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů“ (Genesis 17:16). A dále víme, že jméno jeho vnuka Jákoba, o kterém již byla zmínka výše, bylo Bohem změněno na Izrael.

Labeling

Teorie o nálepkování (labeling) praví: Teorie nálepkování je proces, kdy v důsledku toho, jakou „nálepku“ dostane daný dospělý či dítě (že je hloupé, líné, hyperaktivní atp.), si ho ostatní „zaškatulkují“ a podle toho se k němu chovají. Nálepka se stává skutečností, neboť okolí jedná tak, jako by byla pravdivá. Velice často se např. s dítětem táhne nálepka celou školní docházku.

Program v mysli

A podobně je to s programem v mysli, jak bylo naznačeno v úvodu. Kdo má zájem, nalistujte si ve wikipedii téma: Sebenaplňující předpověď (též sebenaplňující se proroctví, Golemův efekt, Rosenthalův efekt, Pygmalion efekt). Je to fenomén, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Vztahuje se jak k přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd. Pokud jsou očekávání negativní, jedná se o Golemův efekt, očekávání pozitivní se označují jako Pygmalion efekt.

Experiment

Jako první tento efekt pojmenovali Robert Rosenthal s Lenorem Jacobsonem, kteří na konci šedesátých let 20. století uskutečnili slavný experiment Pygmalion in the Classroom. Žákům na základní škole rozdali testy a vyučujícím řekli, že jde o prověření IQ žáků a o to, zda mají studijní předpoklady. Poté vybrali žáky s průměrnými výsledky, ale učitelům sdělili, že tito žáci byli vyhodnoceni jako nadprůměrně inteligentní. Za nějakou dobu tito studenti opravdu začali dosahovat nadprůměrných výsledků, a to kvůli tomu, že k nim učitelé přistupovali jinak, než k ostatním studentům – věnovali jim více času, vyvolávali je v hodinách a následně je chválili. Zvyšovali tím jejich motivaci a sebedůvěru, což vedlo k lepším výsledkům.

Na pracovišti

Pygmalion efekt se objevuje také na pracovišti. Výzkumy ukazují, že zaměstnanci si při práci vedou lépe, když od nich jejich zaměstnavatelé hodně očekávají a věří v jejich úspěch. Vede to ke zvýšení produktivity práce.

Golemův efekt

Opakem Pygmalion efektu je tzv. Golemův efekt, neboli záporná předpověď: Negativní očekávání vede k negativnímu výsledku. Může to být opět ze strany učitele, který o určitém žákovi dostane negativní informaci, např. že nemá možnost se ve svém výkonu zlepšit a že se bude spíš zhoršovat. Učitel pak bude k tomuto žákovi odměřenější, chladnější, kritický a může ho hodnotit přísněji než ostatní žáky. Trvá to tak dlouho, až ho přesvědčí, že opravdu nemá možnost se zlepšit. Student pak rezignuje, čímž se jeho výkon zhorší. Začne se chovat podle profesorova negativního očekávání. Totéž se může stát i ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec.

Dovolil jsem si výše jmenované odstavce citovat z internetové encyklopedie, protože jsou výstižné, korespondují s tématem v úvodu a dávají vlastně i odpověď na původní otázku:
Proč nemám úspěch v práci, ve škole, v lásce?

Odpověď?

Odpověď hledejte ve své hlavě, tam se musí pojmenovaná sebenaplňující se nálepka prolomit. Jde-li o jméno, lze jej úředně změnit, ale jde-li o program v mysli, musí pro to jedinec udělat mnohem více.

V poradně

V poradně to provádíme tak, že s pacientem nejdříve sestavujeme jeho životní osu. Pokud dojdeme do bodu, kdy se vytvořila jeho „nálepka“, popíšeme její charakteristiku, jedinec musí tuto situaci definitivně opustit, musí změnit své myšlení. Je třeba zpochybnit původní podstatu nálepky, odmítnout ji a prosadit novou definici situace. Teprve potom přestane působit negativní program v mysli.