Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tahle kytka má asi v rodném listu EU napsáno 1614, kdy ji údajně do Evropy dovezli mořeplavci ze severní Ameriky jako zeleninu. Poměrně brzy se rozšířila po západních zemích a zplaněla, takže ji je možno nalézt ve vlhčích lokalitách kolem říčních toků. Protože pupalka jen obtížně soutěží s našimi běžnými plevely, tak si chytře nachází prostor k růstu tam, kde jí ho jarní přívalová voda vyčistí od konkurence. Drobná kulatá semínka se snadno dostávají do štěrbin a skulin v písku a nebývají všechna z toho obrovského množství produkovaného rostlinou odplavována. Silný kůlový kořen ji potom podrží v zemi, i když se třeba ještě nějaká vodní překvapení převalí.
Vzhledem k tomu, že je dvouletá, není divu, že prvým rokem udělá jen minimum růstu nahoře, ale všechno dává do budování a zásob v podzemí v kořenovém systému, aby jí rezervy vystačily k vyčerpávajícímu plození v dalším roce. Pro celkem chutný a výživný kořen podlouhle mrkvového tvaru se vlastně dovezla. Dříve velmi ceněné, nyní však neprávem opomíjené kořeny se sklízí v prvním roce. Jsou zdrojem chutného a zdravého salátu s vysokou nutriční hodnotou, který lze doporučit zvláště cukrovkářům a srdcařům. Sušený kořen se nepoužívá.
Odvar z listu se využíval jen pro léčbu průjmu nebo teplý spařený list na obklady vředů či atopického ekzému.
Druhým rokem vyroste ze zásob kořene až metrová rostlina a pilně kvete podobně a žlutě jako divizna, se kterou si to lze z dálky splést. Divizna ale rozvíjí své květy za rozbřesku, kdežto pupalka navečer. Květ pupalky se na rozdíl od divizny nepoužívá, ale semeno ano a kvůli němu se pupalka pěstuje v zemědělských kulturách po celém světě.
Semena se nepoužívají k vaření čajů ani jako přídavek do bylinných směsí. Obsahují kolem 20% vysoce kvalitního oleje, který se lisuje za studena nebo extrakcí tlakovým tekutým oxidem uhličitým, který dává nejlepší výsledky ve výtěžku kyseliny linolové, linolenové, olejové a menších podílů dalších velmi účinných olejových látek. Při lisování dochází vždy k oxidaci a tak ke značným ztrátám na léčebném účinku oleje je tedy mnohem vhodnější druhý postup.
Tyto kyseliny jsou pro novo-tvorbu buněčných stěn zcela nezbytné, ale tělo si je neumí vytvořit a je tak zcela závislé na potravě. Jsou součástí fosfolipidů buněčných membrán a mají důležitou úlohu při transportu cholesterolu a jsou údajně výchozí surovinou pro syntézu prostaglandinů, tedy látek s hormonálními vlastnostmi a vlivem na imunitu.
Užívání oleje má dalekosáhlé léčebné účinky na organizmus. To si musím připomínat vždy, když ho do sebe vkládám, protože mi nejen nechutná, ale ošklíbám se po něm jako o závod. Doporučuji tento olej užívat zhruba jednu lžíci vždycky ráno hned nalačno asi čtvrt až půl hodiny před prvním jídlem. Toto dávkování je určeno speciálně pro zdravého člověka a stačí jednou denně každý všední den. Kromě jiných účinků je takto stimulována produkce řídké žluči nárazem, který má vliv i na tenké jaterní žlučovody a vyplavuje z nich úsady, ředí a vyprazdňuje kal ve žlučníku a uplatní nejsilnější složení žluči na strávení oleje, což je její hlavní úkol. Mimoto je takto promazáváno zažívání v prevenci skrytých zánětů. Vcelku snadněji se takto vstřebává i do lymfy, v níž stimuluje oběhovou aktivitu i tvorbu protilátek a tím se snadněji podílí i na imunitě.
Jinak doporučuji podávat olej z pupalky pro zlepšení kapilárního toku, srdce a cholesterolu několikrát denně po lžičce nebo po dvou podle potřeby účinku mimo jídla. Bere-li se po jídlech nebo s jídly, je zpomaleno vstřebávání natráveninou a rozředěním v ní se část účinku ztrácí, takže je ho v tomto případě lépe brát více – 1 lžíci. Kdyby byl ale organizmus nespokojen a dával to najevo nevolností, doporučuji zeměžlučovou směs hořkých bylin k nápravě.
Vliv pupalkového oleje na zdravý organizmus je dosti důležitý pro hospodaření s cholesterolem, tvorbu nových buněk, obnovu namáhaných tkání a růst. Je ideální hlavně pro ženské potíže, problémovou až ekzematickou pleť a oběh.
Pro organizmus v nepořádku je podstatnou složkou jeho údržby. Snižuje hladinu zlého cholesterolu, snižuje tlak krve a šetrně i její srážlivost, takže je výbornou prevencí většiny cévních a oběhových poruch a chorob. Zvláště lze olej pupalky doporučit u angíny pektoris, ischemických potížích srdce i končetin, dýchavičnosti, mravenčení v nohách i rukách, nočních bolestí nebo křečí v dolních končetinách, mozkových příhodách, studených nohou a rukou, městnání krve v dolních končetinách, otocích a bolestech v nohách, tvorbě sraženin a trombů. Sraženiny a tromby údajně dokonce šetrně rozpouští. Zlepšuje sluch, inteligenci a zrak. Prokázaný vědecky je údajně vliv na eliminaci premenstruačního syndromu, kdy ženy každý začátek cyklu odtrpí typickými potížemi a bolestmi. Oddaluje progresi roztroušené sklerózy, zlepšuje paměť, zlepšuje stav pokožky i nehtů a vlasů. Při vnitřním podávání omezuje tvorbu vrásek i atopický ekzém.
Když se na úctyhodný seznam podíváme, tak je zřetelné, že pupalka eliminuje vliv stresu a katecholaminů na organizmus a že jako taková je vlastně nezbytná pro pravidelnou údržbu těla v naší vystresované a přežrané digitální době. U lidí přes čtyřicet, je vhodné, vzhledem k nižší plasticitě, vyšší zanesenosti všech typů cév a menší již jaterně detoxikační rezervě, raději nad užíváním nepřemýšlet, ale konat.
Doporučuji pravidelné používání v potravě nebo samostatně pupalkový olej získaný extrakcí oxidem uhličitým. Upřednostňuji ho užívat raději tekutý, i když v závitu lahvičky poslední kapka při schnutí docela zapáchá. Olej s co nejmenším povrchem hladiny v uzavřené lahvičce vydrží v chladnu a temnu až 10 let.
Při užívání pupalkového oleje mívám trénink v kroucení krkem a ošklíbání. Chuť oleje se trochu nepovedla – musíte si říkat při polykání, jak moc je zdravý. Zvláštní je, že v době, kdy pupalku potřebujete užívat, vám její chuť i nevoně až tak moc nevadí. To se obvykle po měsíci, dvou, změní na „brrrr“… a „hlavně zdraví“…
Jinak je ovšem pupalka skvělá! Doporučuji.