Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Stavy psychické, stavy neurologické a stavy imunologické spojuje jeden vědní obor – psychoneuroimunologie. Tento obor sleduje poznatky vlivu psychiky na imunitní systém člověka a také jich využívá. Je dobře, že se o tomto vlivu již otevřeně mluví.
Výzkumy ukazují, že imunitní systém funguje v úzké smyčce, ve vzájemné souvislosti s mozkem, a spojuje nemoc, stres, změnu nálady a myšlení svým charakteristickým způsobem. Psychologické události mohou ovlivnit imunitní systém. Ale výzkum ukazuje, že imunitní systém vysílá do mozku signály, které dokážou změnit nervovou aktivitu, a tím změnit vše, co se týká nervové aktivity, zejména chování, myšlení i náladu. Stres je všeobecně odpovědný za mnoho tělu neprospěšných reakcí.
První linie obrany
Pokud dojde k úrazu, nebo se setkáte s infekcí, mozek nastartuje nespecifickou imunitní reakci; je to opatření první linie obrany, které má zabezpečit odpor proti infekci. Tuto situaci nazýváme nemocí, protože vyvolává řadu fyziologických a psychických změn včetně horečky, změny v metabolizmu jater, snížení příjmu potravy a vody, snížení sexuální aktivity, snížení zájmu o kontakt s jinými osobami, zvýšenou úzkost. Aktivuje se klasická stresová reakce, uvolňující stresové hormony, např. kortizol.
Na scéně konfliktu s infektem jsou jako první imunitní buňky zvané makrofágy, které vytvoří speciální molekuly, tzv. pro-zánětlivé cytokiny, jež obsahují interleukin-1, interleukin-6 a tumor nekrotizující faktor alfa. A ony způsobí v mozku odezvu směřující k zahájení nemoci. Vědci provedli laboratorní experiment na zvířatech tak, že zablokovali funkčnost těchto cytokinů a zvířátka nevykazovala po infekci žádné známky onemocnění. A naopak vpravili do mozku zvířátek cytokininy – a zaznamenali známky nemoci navzdory tomu, že nebyla přítomna žádná infekce.
Můžeme si popsat onu smyčku. Bakterii kontaktuje makrofág, uvolní interleukin-1, ten se dostane do mezi-buněčného prostoru a váže se na receptory paraganglií, jež vysílají přenašeče (neurotransmitery), a přes aktivovaný vagový nerv je vysílán signál do mozku. Tam vzniká příkaz k zahájení nemoci a současně mozek vysílá zpět signály do imunitního systému k aktivaci imunitních buněk. Tak funguje tento chytrý oboustranný regulační okruh.
Stres obranu naruší
Stres tento popsaný regulační okruh významně naruší. Vědci to opět dokázali na experimentu, kdy pozorovali reakce zvířátek, když je izolovali od ostatních nebo je dráždili slabým elektrickým proudem. Následkem stresu je popsaný regulační okruh přehnaně citlivý, anebo naopak nedostatečně fungující, což v obou případech naruší zdraví.
K nemoci se často připojuje deprese. To vědci opět potvrdili, např. studií u pacientů léčených interleukinem-1 v boji s rakovinou: Zjistili, že se vyvinula těžká deprese, a naopak u lidí s depresí zjistili zvýšené hladiny cytokinů.
Východiska existují
Je jasné, že obor psychoneuroimunologie je na svém místě a je třeba jej brát vážně. Sám o sobě sice problém neřeší, ale jeho přínosem je to, že nám vysvětluje souvislosti.
Pokrok jde dále a je třeba zmínit, že první vlaštovky v podobě psychoneuroimunomodulace již také existují. Stres se chová podobně jako infekce a lze tvrdit, že vlastně kolem sebe pozorujeme jakousi „epidemii stresu“…
Ovšem máme i dostupné východisko. Kdo si dovede do svého diáře plánovat aktivní odpočinek, střádá si jeho mozek prožitky rekreačního sportu, výšlapů do hor, k řece a do lesa, kutilských zážitků… Kdo si dokáže se svým blízkým vyprávět a držet jej za ruku, je příjemně ovlivněn prožitkem lásky a přátelství. Kdo dokáže nevpouštět do sebe horory z televize a bulváru a kdo má víru v Boha, má jistě větší šance této epidemii odolávat.