Psychika a erektilní dysfunkce

Hned v úvodu je potřeba zmínit, že jednorázové nebo situační selhání erekce při pohlavním styku nemusí představovat problém, ani žádné označení a nálepkování poruch erekce. Aby mohla být diagnostikována erektivní dysfunkce, měla by neschopnost u muže dosáhnout a udržet erekci (umožňující uspokojivý pohlavní styk) být přítomna alespoň po dobu šesti měsíců. Při situačních a jednorázových selháních se o erektivní dysfunkci jednat hned nemusí, i když selhání v dané situaci může být třeba způsobeno stresem. Převážná většina, až 80%, příčin erektivních dysfunkcí je organického základu (vaskulární, endogenní, neurogenní, anatomické a morfologické, vyvolané různými užívanými léky a medikamenty nebo z důvodu jiné primární somatické nemoci či poruchy. Z tohoto důvodu je při dlouhodobějších erektivních potížích potřeba zaměřit se nejdřív na tuto skupinu možných důvodů.

Psychogenní faktory se můžou při erektivních dysfunkcích objevovat jako samotná skupina příčiny (zhruba ve 20 % případů) nebo v kombinaci s organickými příčinami. Epidemiologické studie ukazují, že výrazný vliv při vzniku erektivních potíží mají takové potíže, jako jsou např. deprese, nízké sebevědomí, stres, úzkost, strach (ze selhání) a jiné.

Právě stres (v osobním, profesním, vztahovém životě, partnerská disharmonie a konflikty apod.) nebo „strach ze strachu ze selhání“, který může muž pociťovat zejména v případech, kdy v (nedávné) minulosti již k selhání došlo, můžou působit jako negativní vnitřní příčiny, které způsobí určitý psychický blok a negativní emoční nastavení vedoucí k potížím s erekcí. Proto můžeme říci, že psychogenní faktory výraznou mírou přispívají – i v případě organického základu erektivní dysfunkce – k prohloubení a fixaci poruchy.

Při psychogenních erektivních dysfunkcích se u muže erekce může dostavovat (např. ranní erekce, erekce v rámci sexuální předehry, při partnerské masturbaci, automasturbaci apod.). Velmi těžce je psychogenní erekce rozpoznatelná, skrývá-li se za ní z psychogenních příčin tzv. larvovaná deprese, která je typická tím, že jedinec se navenek nejeví jako depresivní, ale zdůrazňuje zejména různé fyzické symptomy; nebo tzv. „usmívající se deprese“, kdy se navenek jedinec svému okolí jeví taky bez jakýchkoli příznaků deprese, ale smutek a depresi skrývá uvnitř a deprese se tak skrývá před okolím.

Při léčbě může mít výrazný úspěch kombinace různých druhů terapie – přírodní produkty v kombinaci s individuální psychoterapií. Pomáhá i terapie zaměřená na zvýšení sebevědomí, vztahové a osobnostní otázky, práce se zvládáním trémy, úzkosti a strachu. V případě déletrvajících potížích v oblasti sexuálního života jedince a partnerského páru je proto dobré kontaktovat lékaře v místě bydliště nebo nám můžete napsat do naší internetové poradny.

Zpět nahoru