Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Definování ega
Kým jste lze v první řadě definovat tím, co máte – takže už brzy ve svém životě začnete mít ambice. Začíná to hračkami a věcmi, které jsou vaše, pak to přechází do různých majetkových vztahů, do bankovního účtu a podobně. V samotném začátku ambiciózního života se naučíte, že jste tím, co máte, co shromažďujete, co sbíráte, co dostáváte, co svého vlastníte.
Ponaučení tedy je, že čím více mám, tím lepším jsem člověkem. A čím jsou ty věci hodnotnější, o to jsem důležitější.
Takže vynaložíme mnoho naší energie, mnoho našeho času, mnoho naší práce a našich myšlenek na to, kolik věcí mohu získat, kolik mohu nashromáždit. A problém, který s tímto vyvstává, je ten, že pokud věříš tomu, že jsi tím, co máš, pokud tomu vážně věříš – a je toho dost, co jsme se naučili – takže pak když to nemáš nebo když to ztratíš, nebo když ti to někdo vezme, nebo když to zestárne, nebo když ti to někdo ukradne, nebo cokoliv se s tím, co máš, stane – i to je to, čím jsi.
Z Tao učení se dozvídáme, že všechno je cyklické. Věci přicházejí a odcházejí. Věci přicházejí a to platí i v našem životě. Existují období velkého bohatství a blahobytu, věci přicházejí do našeho života, a pak to skončí a zmizí a odejdou někam jinam, a pak bude něco jiného. Cyklická povaha všeho na světě je, že něco je na vrcholu a pak je to na dně, v každé bouři je zakomponován klid.
Takže máme dilema. Jsem-li tím, co mám, tak pokud nic nemám, nejsem nic a to mě velmi vyděsí. Opravdu začnu mít strach z toho, když nemám tolik věcí, kolik bych chtěl mít nebo když jiní lidé mají více. Strávíme spoustu energie srovnáváním sebe sama s tím, co mají ostatní lidé. Toto je první lekce ega.
Další stránkou toho, co se naučíme v ambiciózní fázi života je, že ego říká: „Nejsem pouze tím, co mám, nýbrž i tím, co dělám.“ Takže nyní je to celé o úspěchu a v celé té záležitosti s ambicemi to hraje obrovskou roli: čím více udělám, čeho více dosáhnu, čím více ocenění získám, čím výše postoupím v mých vzdělávacích aktivitách, čím více mám titulů, čím budu lepší než někdo jiný. Je na tom založen celý společenský žebříček hodnot. Učíme to naše děti ve školách a také je učíme, že se mají porovnávat s tím, co dělají ostatní lidé.
Takže máme třídu o třiceti dětech a v ní jsou některé, které velmi dobře prospívají, dostanou vyznamenání, když jsou v prváku, všechny je vyvěsí na nástěnku, a když se posunou trochu výše, dostanou se do National Honor Society a získají další ocenění.
Takže je tu neustálý důraz na to, abychom byli více a více ambiciózní v našich životech. Abychom nejen shromažďovali věci, ale také abychom měli za sebou symboly zásluh, které mají podobu trofejí, diplomů a podobných ocenění.
Problémem pro nás pro všechny s tím je, že pokud jsi tím, co děláš, pak pokud nic neděláš, nejsi. Tedy, pokud teď nemůžeš, řekněme, že máš nehodu a zraníš se, nebo tě propustí z práce nebo ji dostane někdo jiný …. existuje nekonečné množství možností, z nichž každý ve svém životě jednou nějakou okusil.
A jedním ze skutečných problémů naší společnosti je, že lidé se dostanou do určitého věku a nemohou fungovat na stejné úrovni jako někdo mladší. Dostanou deprese, mají úzkost, obavy a strach, začnou polykat prášky, aby se s tím vypořádali. Počet sebevražd vážně narůstá, když se lidé dostanou do věku 50 až 60 let a zjistí, že nemohou dělat to, co někdo jiný, nebo že zůstávají pozadu.
Dochází k tolika změnám. Pamatuji gramofonové desky o rychlosti 78 – nevím, jestli si je pamatujete – ale to sis je pustil, ony se poškrábaly, no a pak se 78 zrušily a zavedly se 45. Pak skončili s 45 a začali zavádět magnetofonové kazety, pak s tím také skončili a začali věci dělat digitálně, přičemž nemám ponětí o tom, co digitální je a jak to pracuje a jak se do také maličké věci může vejít 10 000 písniček. Je to pro mě naprostá záhada. Ale pokud věříš, že jsi tím, co děláš, a nerozumíš tomu, pak tě všechno míjí.
Ambice je na chvíli výhodou, nakonec ale je vždy prohrou a to když nebudu schopen dělat to, co dělám nyní nebo na úrovni, na které to nyní dělám. Nastane-li nějaká změna a já budu nucen se ubírat jiným směrem, ale nevím, jak to udělat, protože umím dělat pouze toto a to je to, čím jsem. Slyšíš, jak lidé říkají, tohle je to, čím jsem, to je jediný způsob, který znám.
Takže to je druhý aspekt ega, kterému se naučíme s ambicí. A není mírná forma ovlivňování mladých lidí, je to téměř konspirace. Myslím, že to má takové rozměry, že není možné uniknout vlivu ambice, kdy lidé věří, že musejí hromadit více a musejí předčit druhé.
Zde vzniká soupeření. To je výhra. Stačí pozorovat skupinu mladých lidí na fotbalovém zápase a všichni se chovají jako „My jsme číslo JEDNA.“ Každý tady musí být jedničkou. Musíme soupeřit. Musíme být lepší než někdo jiný. Musíme něčeho dosáhnout. A pokud ne, máme deprese, bolí nás to, trápíme se, jsme plni úzkosti, dělám různé výtržnosti a jiné ztřeštěnosti, vše ve jménu ambice.
Třetím aspektem ambice a přijetím ega je víra, že nejsem pouze tím, co mám a co dělám, ale také že jsem to, co si o mně myslí jiní lidé. Takže má pověst se stává něčím velmi důležitým, hlavně u mladých lidí – nazýváme to skupinový nátlak. Je to období v životě mladého člověka, kdy je opravdu velmi důležité, co si o něm ostatní lidé myslí. Je důležité zapadnout do party. Je důležité, aby tě ostatní lidé měli rádi. Je pro tebe důležité si uvědomit, že pokud tě tví přátelé nebudou mít rádi, nebudeš příliš šťastný, nedostaneš věci, po kterých v životě toužíš.
Takže nyní jsme vzali tohoto malého krásného tvorečka, který se právě zrodil z mikroskopické tečky, kdy vše pro něj bylo zařízeno, nic nedělal, vše bylo prostě uděláno a uvalili jsme na tuto osůbku tři opravdu drsné požadavky. Zapomeňme na to všechno, zapomeňme na tento malý uzlíček dokonalosti, který byl stvořen Bohem a je kouskem Boha, umístíme ho sem a vytvoříme novou osobu, vnutíme ji víru, že musí vyhrávat, shromažďovat věci a dokazovat, aby získala uznání druhých lidí.
Za ty roky jsem se naučil … nedávno jsem měl seminář a kdosi mi napsal dopis, že seminář nesplnil jeho očekávání a trošku si stěžoval. Začal jsem přemýšlet, jak bych mohl splnit očekávání všech lidí, když jich tam bylo tisíc. Všichni tam jdou s očekáváním, jak vůbec mohu dát přednášku a splnit očekávání každého z nich? Jak by to šlo udělat? Nemůžeš se na nic zaměřit, nemůžeš jít před publikum, nemůžeš vystupovat, nemůžeš dělat nic, jestliže myslíš na to, jestli budeš schválen nebo oblíben nebo přijat všemi lidmi, kteří tam jsou.
Jednou z těch věcí, kterou objevíte a kterou se naučíte, je, že se musíte stát nezávislí na dobrém názoru druhých lidí. To jsem také učil všechny svoje děti, když vyrůstaly. Nemyslím na to, jestli mě lidé mají rádi nebo ne. Za to nemůžeš být zodpovědný. Ve skutečnosti bys měl na svou pověst zapomenout. Je to bezvýznamný výmysl, protože neexistuje uvnitř vás.
Nemáte pověst, která by byla taková, jakou byste si mohli udržet a používat všude. Když přednášíte jednomu tisíci lidí, dostanete tisíc reputací. Když se jich zeptáte, jak se jim to líbilo, dostanete tisíc různých odpovědí. Tak to na světě chodí. A myslím, že je to i případ největšího politického drtivého volebního vítězství v americké historii, myslím, že to byli Mondale a Reagan.
Byla to pro Mondalea téměř katastrofa, protože prohrál. Čtyřicet pět procent lidí volilo Waltera Mondalea za prezidenta, 45%. Takže pokud vás zvolí polovina lidí plus pár procent navíc, stáváte se drtivým vítězem.
Ale všichni lidé, každý, koho potkáte, každý, koho znáte, se neustále snaží zavděčit všem. Takže člověk, který je zaměřený na to, kým je, než na to, jaká jsou očekávání druhých lidí, je někdo, kdo se nestará o to, co si o něm druzí lidé myslí, jaká je jeho pověst a tak dále.
Takže ty tři věci jsou skutečnou podstatou ambice. Existují další části ega: víra, že jsme odděleni jeden od druhého, víra, že jsme odděleni od toho, co bychom rádi vnesli do svého života a dokonce i víra, že jsme odděleni od Boha. To všechno jsou výmysly ega – že jsem oddělený od všech, že jsem oddělen od toho, co mi v mém životě chybí, že věci, které bych opravdu rád měl ve svém životě, jsou ode mě odděleny.
Ale pokud rozumíte, že neexistuje místo, kde Bůh není, že Zdroj není, tato neviditelná Inteligence, která všemu ve zlomku vteřiny umožní přijít sem odnikud, že tato božská organizující Inteligence je všude, pak musí být i ve mně.
Pokud tedy neexistuje místo, kde Bůh není, pak musí být i ve všem, co považuji za chybějící části mého života. Nějakým neviditelným způsobem jsem napojen na všechno, co bych rád vnesl do svého života, pokud neexistuje místo, kde Bůh není. Když se zbavíte svého ega, zbavíte se myšlenky, že jste odděleni a začnete vidět sami sebe jako spojené se vším a se všemi. Přestanete si myslet, že věci k vám nepřijdou, změníte své myšlenkové pochody a myslíte si, že je to na cestě k vám, že to přitahujete do svého života.
Největší chybu, jaké se ego může dopustit, je, že si myslí, že je oddělené od Boha, že Bůh je něco mimo mě, že Bůh má sice moc vyléčit mé neduhy, zajistit mi hojnost, která mi v životě chybí a přivést mi pravou osobu, ale že to zadržuje, takže když zaplatím správnou částku peněz, když budu dělat správné věci, když si promluvím s mým reprezentantem, pak uvidíme, jestli to dostanu nebo ne.
Takže ambiciózní životní fáze je, když je vaším cílem vždy zkoušet dostat víc, dostat se někam, být lepší než někdo jiný a trápit se tím, jestli vás má někdo rád a uznává vás.