Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Již během těhotenství se náš lidský program formuje. Dítě dostává spojením matky a otce jejich genetickou výbavu, charakteristické tělní znaky, prvky chování, povahy a inteligence.
Genetika je dána a řekli bychom, že s tím se již nedá nic dělat. Jenže život a formování jedince ovlivňují ještě další faktory. A jsou neméně důležité. Nové poznatky z oboru epigenetiky ukazují, že některé geny sice předurčují, jak se dotyčný znak bude chovat, ale ještě záleží na tom, zda bude gen aktivní, anebo bude bez aktivity.
Lze si to představit se světly u auta. Máte je v něm zabudované, ale aby fungovaly a mohli jste je použít na svícení, musíte otočit příslušným spínačem a světla zapnout, nebo je potom vypnout. Takovéto zapínání a vypínání genů ovlivníte svým chováním, myšlením, anebo je mohou ovlivnit zevní vlivy, např. atmosférické, působení viru, chemického jedu, očkování, psychický stres.
Ale vraťme se na začátek do bodu spojení muže a ženy, do okamžiku, kdy se vše začíná formovat. Jaký je rozdíl v tom, když se oba milenci spojí v lásce a harmonii, v plném zdraví a s vytvořeným sociálním zázemím, uzavřeným manželským slibem a jejich negativní vypínače jsou vypnuty, nebo v tom, když došlo ke spojení jen z důvodu lidské žádostivosti po sexu bez lásky, mnohdy s jistou mírou násilí, strachu z početí, nechtění dítěte, bez zajištění, bez perspektivy jistoty?
Srovnejte si tedy dva výchozí programy v mysli muže a ženy, programy, které se stávají základem pro nový dětský program. A dále – anatomický genový potenciál je dán, ta kombinace proběhne i bez ohledu na to, jaký program v mysli mají pozemští stvořitelé dítěte. Avšak – v okamžiku početí žije dítě v matce, spolu s ní jsou jedním tělem. A již tehdy působí vlivy na ono zapínání a vypínání genů. Je rozdíl, když dvojice matka a dítě žije v jistotě a v pevném svazku rodiny (matka, otec a dítě), v zabezpečení a s radostí z očekávání potomka, nebo jde o dvojici matka a dítě – bez otce, bez zajištění, bez lásky a se strachem, co s nimi bude…
Co dítě vnímá během těhotenství? Slyší snad hádky? Vnímá matčin strach? Který gen se v dítěti zapne a který gen vypne?
Pokud je matka rozrušená, její hormonální systém je rozhozen, začne se projevovat nepohoda, zvracení, tvrdnutí břicha…
Co asi tak vnímá dítě: Co se to venku děje? Proč maminka pláče a proč dostala diazepam, aby se uklidnila? Mně se tady nelíbí, chci ven. Matka se začne předčasně otevírat. Ještě není čas k narození, musíš uvnitř zůstat! Ne, s tím pocitem se tady žít nedá… A narodí se dítě malinké, nedozrálé. Je ošetřeno, dáno do inkubátoru, aby udrželo teplotu. A uměle krmeno. Maminko, kde jsi? Já tě necítím, ani neslyším tvé srdce, ležím tu v jakési krabici, sahají na mě cizí lidé, píchají mě do hlavičky a mám strach…
Popsal jsem vymyšlenou situaci z pohledu novorozence a uvedl jistou představu, s jakými emocemi může příchod na svět prožívat dítě a jak se formuje jeho program v mysli. Samozřejmě to tak není vždy, nicméně slýchám tento model a jemu podobný v analýze, při níž pátráme po kořenech nemoci. A to jsme teprve na začátku života! To podstatné teprve přijde. Model chování bude vždy rozdílný tam, kde je pevná rodina a kde je láska a jistota, a tam, kde tomu tak není.
Nedávno jsem provedl rozbor u rozvedené mladé matky. Tvrdila, že je zdravá, prý má jen akné v obličeji. Přišla hlavně kvůli desetileté dceři, kterou trápí alergie a problémy s močovým měchýřem. V počátku našeho rozhovoru matka všechno negovala. Ne, nic to není, vyšetření je normální. Ne, jsem sice rozvedená, ale v tom příčina problému není. Dcera se sice chová jako v začátku puberty, ale rozumíme si. Jedno jí snad vytknu, že nechce pořádně jíst, přijímá jen sladkosti. Lékaři jí zkoušejí různé léky, s různým mechanizmem účinku, ale efekt se nedostavuje.
Rozbor jde do detailů a ukazují se nedostatky v biochemii těla, ve funkcích orgánů. Prokazuji následky chybného stravování, nedostatečného pitného režimu, nedostatečnou funkci štítné žlázy. A dost dalších drobností, např. nedostatek minerálů, enzymů. A vysvětlil jsem jim, že vázne komunikace mezi mozkem a různými systémy těla, že převažuje neurovegetativní labilita. Následně v rozboru psychosomatiky vyšlo přesvědčivě najevo: nízké sebevědomí, strach z opuštění, strach z existenčního zajištění. Napětí, nervozita, v důsledku toho nefunkčnost různých svěračů v těle, špatný spánek…
A teprve po dvouhodinovém rozhovoru matka sama otevřela jejich historii, která jako by byla kopií výše zobecněného modelu. U matky vlastně nešlo o její akné, hlavní bylo, že je celá uvnitř rozladěná, jako by s ní její tělo ani nebylo. A popsala, jakou situaci (podobnou té výše uvedené) prožívala během těhotenství.
Náš rozhovor trval tři hodiny, první dvě hodiny jsme skládali jejich životní mozaiku, která de facto popisovala chybný program v mysli, u matky i dcery. Matka a dítě jsou stále „jedno tělo“, tvrdí praktici. Co vnímá dcera, vnímá i matka a naopak. Cílem třetí hodiny bylo řešit otázku, jak změnit jejich postoj a program, jak nacvičit nové programování. Matka se opět začala bránit, to prý není problém, ona cvičí pět Tibeťanů a věnuje se i jiným (okultním) technikám, kineziologii např., drží dietu, odmítá maso a ukazovala na různé teorie, kterých se drží.
Evidentně byla předpojatá (téma najde čtenář v článku Předpojatost), to znamená, že si vytvořila svůj program, svou teorii, tu si chrání a činí jí problém od ní odstoupit. Bude jí trvat ještě jistou dobu, než pozná, že její filozofie nenese žádné ovoce, ale že ji naopak vede do nemoci. Negovala každý návrh. Přijímala jen to, co nemohlo ohrozit její teorii. Byla ochotná si zakoupit potravní doplněk, který doplňoval, co v těle chybělo, nebo doplněk, který povzbuzoval imunitu, činnost jater atd. Ale ke změně postoje a ke změně programu v mysli ochotná nebyla.
Pracoval jsem i s dcerou. Rozhovor probíhal asi takto:
- Podle percentilu jsi dost vysoká, ale tvoje váha je podprůměrná, potřebuješ přibrat na váze: Ne
- Z laboratorních hodnot je vidět, že máš málo železa, je vhodné, abys přijímala listovou zeleň, špenát, maso, játra, ale také červenou řepu: Ne
- Funkce štítné žlázy je slabá, potřebuješ jód, jíst mořské ryby, dostávat rybí olej…: Fuj
- Máš málo cholesterolu, to není dobré, protože tělo si pak nemá z čeho tvořit hormony…: bez odpovědi
- Neboj se zařadit do jídelníčku maso a tuky, potřebuješ nejen cukry, ale bílkoviny i tuky. Klidně si namaž chléb sádlem: Fúúj
- Říkáš, že nemáš kamarádky, máš problém v komunikaci s nimi… Co kdybys měla malého pejska a starala se o něj, chodila s ním na čerstvý vzduch? Zasáhla matka: Ne, psa mít nemůžeme.
- Potřebujete obě zlepšit kondici, zlepšit dýchání, více sportovat: Dcera chodí 1 x týdně na volejbal a já se naběhám v práci dost a cvičím ty Tibeťany. (Navzdory tomu měření ukázalo nedostatečnou vitální kapacitu plic, povrchové dýchání, potřebu kyslíku atd.)
A podobných návrhů a reakcí, které návrh v zárodku negovaly, bylo více.
Máte problém, přicházíte k lékaři, on vysloví návrh na řešení a vy jej negujete. Co tedy vlastně požadujete?
Náš doktor nyní zkouší hormonální lék. Když se dceřiny problémy nezlepší, objedná prý jiný, zahraniční, účinnější. Takže my si ještě počkáme…
Mnoho lidí má problémy založené na chybném programu v mysli. Nemají víru, obracejí pozornost k různým metodám, technikám, lékům, navštěvují různé lékaře, mají iluzi, že jejich problém za ně někdo nebo něco vyřeší.
Mozek je jako počítač fungující podle programu. Není-li dobrý program, nebude dobře fungovat ani počítač. Má-li mozek chybný program, bude komunikace s tělem a jeho systémy také chybná.
Když máte porouchaný počítač, dáte jej do opravny a programátor chybný program vyčistí, odstraní z něj viry a trojské koně, program obnoví a počítač restartuje. Teprve potom můžete očekávat, že bude pracovat správně, jak má. Stejný proces se musí uskutečnit i s chybným programem v mysli.