Proč vlastně kupujeme instantní produkty?  

instantni produkty

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Proč vlastně kupujeme instantní produkty?

K sepsání tohoto článku mne přivedla babička, která nám jednoho dne přinesla asi 10 instantních snídaňových kaší. Krásný obal, krásné barvy. Jedna z nich ovesná, další rýžová, s meruňkami, jahodami, čokoládou a banánem. Na každé z nich se honosil zvýrazněný nápis: „S nízkým obsahem soli a cukru.“ A tak, jen z čiré zvědavosti, sáhla jsem po té ovesné s čokoládou. Můj muž po rýžové s meruňkami a syn si vybral rýžovou s jahodou. Myslím, že jsme byli překvapeni do jednoho všichni, protože na tuhle snídani budeme ještě dlouho vzpomínat.

Kaše k snídani máme doma rádi. Vždyť jejich příprava zabere pár chvil. Ať už z ovesných vloček, jáhel, quinoy, či velmi chutného čiroku s nízkým glykemickým indexem. Kaše, do kterých přidáte čerstvé ovoce. Takové, které máte rádi, případně si je uchystáte s mletými oříšky, dobrou hořkou čokoládou. Dosladíte právě a jen tak, aby vám chutnaly a k tomu použijete sladidlo libé vašemu trávení. Ať už se bude jednat o med, kokosový cukr, čekankový sirup či erythritol. Kokos, vanilka, kakaové boby, skořice, arónie – to je jen slabý výčet toho, co ještě navíc můžete použít. A pak, dbáte-li bílkovin, do kaší můžete přidat klidně protein, případně tvaroh nebo dobrý čerstvý jogurt. Vždyť je to na vás, vaše forma sebelásky, neb to, jak svůj den nastartujete, se projeví v průběhu mnoha dalších hodin. Co vám budu povídat. Ta kaše nestála vůbec za nic. A nepochutnal si vlastně vůbec nikdo z nás. Vždyť zde byly víceméně pouze ty vločky, ve druhé volbě pak instantní rýže a velmi malé procento ovoce. A chuť? Ošizená a prázdná.

Odkud se vlastně vzaly instantní pokrmy?

Instantní výrobky jsou ve své podstatě dehydrované produkty či směsi, které často stačí pouze zalít vodou, nechat chvíli bobtnat a následně sníst. Některé vaříme několik minut, případně tak dlouho, aby ona příprava byla pro spotřebitele ještě únosná. Jak se můžeme dočíst v časopise 100+1: „Prapředek dnešních instantních potravin se zrodil ve Francii koncem 18. století. Jednalo se o bujon. Tento bujon v kostce vznikl především zásluhou dvou francouzských chemiků – Josepha Prousta a Antoina-Augustina Parmentiera. Nejprve zkoušeli uvařit přírodní silný bujon, který pak zahušťovali varem až k sirupovité konzistenci, načež hmotu nalili do forem a nechali zrosolovatět a poté vysušit. Když se pak na usušenou hmotu znovu nalila horká voda, byl na talíři bujon vonící podobně jako ten čerstvě uvařený. Zázračné kostky rychle našly uplatnění na lodích a ve vojenských kuchyních už za napoleonských válek probíhajících v letech 1803–1815.“

To je tedy bujon, abychom směle přešli k instantní směsné polévce, kterou v přenesené podobě známe i dnes. Jak se píše na Wikipedii: „Za krále instantních polévek bývá označován Carl Heinrich Knorr z Německa, který po roce 1860 začal s výrobou sušených potravin a spolu se svými syny uvedl na trh řadu sušených zelenin a koření do polévek. Za první instantní polévku bývá označena Hrachová klobása, dodávána na trh byla od roku 1870. Jiné zdroje zase tvrdí, že dehydratace polévek byla vynalezena v roce 1886 Juliem Maggim, švýcarským mlynářem. Tehdy dodal na trh první dehydrovanou polévku z hrachu a fazolí. Vynálezem řešil urychlení přípravy hotového jídla s dostatečnou výživovou hodnotou a za nízkou cenu. Téhož roku přišel s dalším vynálezem, kořením pro ochucení polévek.“

Současné 21. století pak instantním pokrmům žehná puncem rychlosti a pohodlnosti, neboť dnešní doba – turbulentní a zrychlená – přímo vybízí k tomu, abychom žili rychle a zběsile. Jeden můj kamarád má speciální tričko, jsou na něm dvě zápalky. Obě hoří a je u nich bublina: Live fast, die young.

Ale už jste někdy zkusili Exupéryho umění malých kroků? Ve svém tempu a klidu? Bez líbivých, laciných instantních okamžiků? Protože tohle je právě ten opravdový život, o kterém sníme snad do jednoho všichni.

Instantní bramborová kaše versus kaše z brambor, které si vykopeme, povaříme a rozšťoucháme s máslem a pažitkou

Věřím, že instantní bramborová kaše náleží pouze super silným otrlým povahám. Nejen pro svou chuť, ale též složení. Už jste se do něj někdy začetli? Přemýšleli jste, kolik taková směsná kaše obsahuje soli? Že ne? Tak jdeme na to. Vybírám průměrnou bramborovou kaši, na kterou lze běžně v obchodě narazit.

bramborové vločky 91 % (brambory, emulgátor: mono- a diglyceridy mastných kyselin, stabilizátor: difosforečnany, antioxidant: estery mastných kyselin s kyselinou askorbovou, antioxidant: disiřičitan sodný, barvivo kurkumin), sušené odtučněné mléko 4,5 %, jedlá sůl max. 4,5 %.

Mrkněte ještě pro jistotu na procento mléka a procento soli. Je tu něco špatně, že?

Není náš život natolik cenný, krásný a jedinečný, abychom si připravili voňavou, lahodnou a chutí oplývající kaši, která bude ze skutečných brambor, prosta všech konzervantů? Vždyť pokud by tomu příroda chtěla, ušetří půdu a na strom pověsí krabičky plné bramborových vloček. Chápu, že instantní může být levnější, nicméně aby vám pokrm skutečně chutnal, stejně je třeba přidat mnoho surovin a často ani toto nepomůže.

Ostatně podobně smýšlí časopis dTest, kdyev čísle 10/2016 vyšel velký test instantních bramborových kaší: „Bramborová kaše v sáčku má v podstatě instantní charakter, což znamená, že ji stačí zalít horkou vodou a smíchat s dalšími přísadami. Nesporná výhoda úspory času je však vykoupena nutností použít suroviny, které byste do doma připravované kaše z brambor nepřidali.“

Za mne se instantní určitě nerovná levnější. Jediným benefitem vidím úsporu času, která se však později odrazí na zdraví. Denně vídám klienty, kteří se dlouhý čas krmí ve stáncích fastfoodu, aby pak přicházeli s nejrůznějšími novotvary v zažívacích traktu, obezitou, depresí, nedostatkem energie.

Co je ještě instantní?

Tak třeba bábovka, chléb, omáčky, nudle, halušky, knedlíky, dokonce i dort. Zmíněné bujony, polévky, svíčková či koprovka. Vše, v čem se po staletí naše babičky zdokonalovaly a cvičily, to, aby rodinu skutečně nakrmily, jsme my přetvořili do podivných směsí. Zkusme nad tím přemýšlet, zkusme se zamyslet, jestli není opravdu lepší dopřát tělu plnohodnotné, vyvážené jídlo a onen čas, který věnujeme vaření, ušetříme jinde. Například nebudeme tak často zapínat televizi, koukat do svých hypnotizujících telefonů, doma si vypomůžeme a máme-li děti, které už dovedou přiložit ruku k dílu, nebojíme se je zapojit, svěřit jim část domácích povinností.

Sama si pamatuji na doby, kdy jsem byla hodně malá, kdy jsme každou neděli jezdívali k babičkám, jak to u nich vonělo, jak u nich chutnalo, jak také chutnaly společné obědy, večeře doma. Jak bylo jídlo společným zážitkem, sdílelo se a užívalo, činilo dobře po těle i duši. Protože já osobně opravdu věřím, že energii, kterou do jídla vložíme, si pak ti druzí ponesou v sobě.