Proč se léčba nedaří I. – vývoj nemoci (Seriál na téma : „Proč se léčba nedaří“)

cm petriho miska

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

První díl – vývoj nemoci
Hlavní roli v léčbě nemoci hraje pacient sám. Tento fakt nelze opomíjet a nelze jej obejít a spoléhat se na lék nebo léčitele, že on problém za pacienta vyřeší. Vznik nemoci má svůj vývoj a svou posloupnost a když si s tím dáme práci, můžeme jej vystopovat a zaznamenat. Tím si uvědomíme skutečnosti, které jsme v normálním běhu života neviděli nebo které jsme přehlíželi, a zjistíme, že to má logiku a že to není jen tak samo sebou. Prozkoumání vývoje nemoci je totiž nesmírně důležité pro léčbu, protože ona pak musí tento vývoj kopírovat svým zpětným chodem. Tak jak onemocnění vzniklo, tak se zase musí léčit, ale obráceně, postupným odbouráváním vzniklých škod a odblokováním příčin. Tomuto tématu se chci v seriálu věnovat.

Nejprve obrázek.

Na začátku je stres. Je to široký, všeobecný termín a může být velmi různorodý, jistě si každý dovede představit, co sem patří. Může být běžný, může být silný, může být krátkodobý, ale také dlouhodobý. Stres ovlivňuje obranný systém, který na něj reaguje.

Kvalita uvedené reakce je odpovědná za zdraví nebo nemoc. Když reaguje dobře, člověk stresu odolá a udrží si zdraví, když reaguje špatně, onemocní.

Vezměme si krátkodobý, ale silný stresor – třeba virus. Tělo je napadeno, ale je schopno obrany. Zorganizuje si horečku, aby přítomný virus zničilo, zorganizuje si zánět, aby spálilo jedy, spustí výtok, zvýší sekreci, aby jed vyloučilo ze sebe. Tělo se potřebuje pozastavit a chce se umístit do postele, aby se s touto situací vypořádalo. Jestliže se mu to umožní, je naděje, že se zotaví. Obecně se dá říci, že se objevil příznak jako projev akutní nemoci.

Nejhorší je dlouhodobý stres, ten často postupně udolá a otupí i původně zdravý obranný systém. Jednoho dne přijde provokatér, třeba opět virus, který ale tentokrát nastartuje závažnější nemoc.

V první fázi probíhá podobně jako v akutním případě, tělo se snaží svým regulačním mechanizmem o návrat do stavu zdraví, jak bylo uvedeno výše, ale situaci nezvládá. Je povolán lékař. V klasickém pojetí ordinuje lék na pomoc. Zastaví zánět, sníží horečku, zničí bacil. Tělu se uleví. Pomocí léků překonalo vetřelce, ale obrannému systému to nepomohlo, pozor ten zůstal na stejné úrovni jako předtím a nyní ještě o jeden stupínek klesl níže. Navíc ten lék je většinou syntetický, tedy tělu nepřirozený a svou samotnou podstatou přispívá k dalšímu zatížení organizmu – tedy stresu. Obvykle to netrvá dlouho a přijde další podobná situace a princip se opakuje. V důsledku chybné obranné reakce je napaden nějaký orgán v těle, který začíná selhávat ve své funkci a projeví se jeho porucha. Člověk nezvládá normální zatížení života. Je unavený, není mu dobře. Opět povolá lékaře. Ten v klasickém pojetí ordinuje další lék, tentokrát na posílení funkce postiženého orgánu. Tělu se uleví, únava odezní s nutností používat posilovač funkce. Obranný systém je na tom stejně, ale je to k životu. Netrvá to dlouho a přijde další podobná situace a princip se opakuje, tentokráte je posilněn jiný orgán, možná dva. Přibylo léků, bez nich to již nejde. Dotyčný orgán degeneruje. Obranný systém selhává stále více, reaguje neadekvátně, stále se snaží sobě samému pomáhat, tvoří si protilátky, které mají vetřelce lokalizovat a odstranit jej, ale často již jde o chaotickou reakci, uvedené protilátky napadají své vlastní tkáně v těle, protože se obranný systém o nich domnívá, že jsou cizí. A k dovršení smůly jsou to většinou ty orgány, které jsou vyčerpané a degenerované. Hovoříme o autoimunitní nemoci. Nastává velký problém. Tělo chce zničit samo sebe. Opět je povolán lékař. Ten v klasickém pojetí ordinuje další lék, který musí tentokrát zastavit imunitní systém- jde o imunosupresi. Po tomto kroku se obranný systém dostává totálně na nulu. Jde o záchranu života – patří sem vykřičník nebo otazník? Člověk žije, to je hlavní. Ale nesmí se v jeho blízkosti objevit nový virus, protože obranný systém je vyřazen z funkce. A co rakovinné buňky? Ty se u každého člověka, bez výjimky, denně v těle tvoří. Normálně je obranný systém identifikuje a zničí, ale nyní? Obrana nefunguje. Lékař má ještě v záloze chemoterapii. Čtenáři je jistě jasné, jaký může mít efekt.

Na začátku jsem psal o tom, že hlavní roli v léčbě nemoci hraje pacient sám. O tom bude druhý díl.

Pokračování:

Proč se léčba nedaří II