Příručka pacienta 8 – Rizika falešně pozitivního vyšetření

Pokud se seznamujete s překvapivými výsledky vyšetření, berte v úvahu, že abnormální výsledky občas signalizují i “falešnou pozitivitu”, kdy se abnormalita objeví i přesto, že u vás nenastaly podmínky, vyvolávající pochybnosti. Falešné pozitivní výsledky by měly být spíše nazývány falešnými poplachy, protože nečekaná abnormalita může znepokojit jak lékaře, tak i pacienty.

Takovéto výsledky mohou rovněž vést k dalším zbytečným vyšetřením nebo k léčbě. Rád bych to ilustroval na případu z mé vlastní rodiny. Před několika lety mi zavolala moje sestra Debbie. Bylo to v pátek, ona plakala tak, že se z toho rozkašlala. Čekala své druhé dítě a právě byla informována svým porodníkem, že její dítě by mohlo trpět Downovým syndromem (vada, která se již od narození označuje jako mongolismus). Porodník doporučil, aby přišla hned v pondělí na amniocentézu (odběr plodové vody), při které se pomocí dlouhé jehly zapíchnuté skrze břišní stěnu odebírá tekutina pro genetické vyšetření dítěte. Debbie souhlasila s tímto postupem ještě předtím, než mi zavolala.

Lékař ji informoval, že jeden s testů krve na alfa fetoprotein (AFP) vykázal nízkou hodnotu, což naznačuje možnost přítomnosti Downova syndromu. Debbie z toho byla zničená, měla velké starosti o své děťátko a souhlasila s invazivním vyšetřením, které samo o sobě způsobuje předčasný porod s pravděpodobností 1:200 – a to i v případě zdravých dětí. Já jsem jí poradil, aby zrušila souhlas s tímto postupem, dokud nebudou známy výsledky opakovaného testu na AFP. Debbie poslechla moji radu. Následující pondělí si nechala udělat opakovaný test krve. Výsledek byl v normě a ona již nemusela podstoupit amniocentézu. Pak se narodila moje neteř Jacqueline, ze které je teď už plachá slečna s hnědýma očima, jež hochům lámou srdce.

Pokud testy podávají nečekané výsledky, nechte je opakovat ještě předtím, než se podrobíte nějaké invazi-vnější proceduře. Toto je pravidlo zdviženého palce, které jsem aplikoval, když jsem radil své sestře, aby zrušila souhlas s vyšetřením. A pokud máte jakékoliv pochybnosti o přesnosti výsledku z laboratoře, která test provedla, uvažujte o tom, že požádáte, aby opakované testování bylo provedeno někde jinde. Samozřejmě se může stát, že i výsledky opakovaného testu nebudou dobré.

Pokud však je mezi výsledky opakovaných testů větší rozdíl a v sázce je toho hodně, můžete požadovat další test. Byl tu, mimochodem, další problém v lékařově doporučení amniocentézy: před ní by mělo být napřed prováděno bezpečnější a šetrnější vyšetření. Hladiny AFP se během těhotenství všeobecně zvyšují. Pokud lékař mé sestry přecenil délku jejího těhotenství – což bývá častá chyba – mohla se důsledkem tohoto chybného odhadu očekávat vyšší hodnota AFP. Poslední komentář v časopise the New England Journal of Medicine doporučuje, aby ženy s nízkou hladinou AFP podstoupily ultrazvukové vyšetření, aby se potvrdil předpokládaný datum početí, stanovený lékařem. Podle autorů tohoto komentáře se díky mnohem bezpečnějšímu ultrazvukovému vyšetření dá vyhnout odběrům plodové vody zhruba u poloviny žen s nízkou hladinou AFP.

Nepřesné výsledky mohou být vyvolány mnoha okolnostmi. Po prvním vyšetření na AFP bychom se mohli ptát, co se stalo. Stěží lze dát přesnou odpověď, ale existuje mnoho možností. Mohla být třeba vychýlena kalibrace testovacího zařízení, když se vyhodnocoval první vzorek krve. Někdy může dojít i k záměně odebraných vzorků od více pacientů. Možná se i laborantka spletla při zápisu naměřené hodnoty. Všechny takové chyby se objevují – dokonce i častěji, než se většina lidí obává.

Existují i další vlivy, které ovlivní výsledky mnoha testů: jakým způsobem byl proveden odběr krve, jak dlouho byl vzorek uložen před provedením testu, kdy pacient naposled jedl, cvičil, jaké léky užívá. U většiny testů se nepřihlíží k vašemu věku, pohlaví, váze a výšce, přestože tyto mohou ovlivňovat výsledky. Častou chybou je předpokládat, že starší lidé budou mít obdobné výsledky, jaké odpovídají “normálnímu rozsahu”, určenému podle mladších lidí. Chybný výsledek nemusí být nutně způsoben chybou v laboratoři. U mnoha nemocí se vyskytují částečné shody ve výsledcích u nemocných a zdravých lidí. Oddělovací čára určující normální stav musí být někde nastavena a rozhodnutí, kam ji umístit, vychází ze statistik. Mezní hodnoty bývají stanoveny tak, že odpovídají zdravým lidem s 95% pravděpodobností výskytu. Jinými slovy, zbývajících 5% zdravých lidí vykazuje výsledky mimo obvyklý rozsah. Najdou se i takoví, u kterých budou výsledky mimo normu pokaždé. To však neznamená, že by u nich bylo potřeba provádět další testy, aby byla odhalena příčina. Jestliže je pravděpodobnost vzniku problému vzdálená, není nutno podnikat nic dalšího.

Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale mnohé názory a postřehy autora odpovídají i situaci v ČR.

 

Zpět nahoru