Příručka pacienta 6 – Jak se bránit invazivním vyšetřením, která nejsou nutná

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Lékařská vyšetření jsou nákladná, často jsou nepříjemná nebo obtěžující a mohou vyvolat vedlejší účinky. Pokud je to nevyhnutelné, mohou někdy zachránit i život. Bohužel ale mnoho vyšetření není zapotřebí. Zde jsou některé náměty, které by vám mohly pomoci se ujistit, že vyšetření pro vás není nutné nebo zda není špatné:

  • Ujistěte se, že váš lékař začal od důkladného obeznámení s vaším stavem a s prohlídkou, které mu zúží možnosti na výběr. Nedostatečný pohovor a prohlídka zvyšují pravděpodobnost nevhodných vyšetření. Až po těchto úvodních krocích má lékař podmínky pro odhad toho, co vám schází a pro doporučování vhodných vyšetření. Dávejte si pozor: sestry často obdrží vyšetření krve, EKG, nebo rentgenový snímek ještě předtím, než lékař vyhodnotí výsledky. Někdy sestry správně předvídají, co bude lékař vyžadovat, občas také ne. Zažil jsem případy, kdy sestra poslala pacienta na rentgen kolena, když byl potřeba snímek kotníku. Jindy zase pacient absolvoval několik vyšetření, když nebylo potřeba žádné. Úmysly sester jsou dobré – pokoušejí se šetřit pacientův i lékařův čas, ale výsledkem tohoto přístupu může být provedení nadbytečných vyšetření. S výjimkou urgentních případů radím zdvořile vyšetření odmítat, dokud není hotový důkladný pohovor a tělesná prohlídka.
  • Snažte se absolvovat co nejméně vyšetření, aby byla určena diagnóza s rozumnou jistotou. Občas může váš lékař cítit dosti velkou jistotu pro vaši diagnózu, ale má sklon objednat další vyšetření „jen pro jistotu“. To může být přiměřené, pokud je toho hodně v sázce – jako například při podezření na zhoubný nádor před doporučením chemoterapie. Pro většinu zdravotních potíží není přístup k diagnóze nazývaný „opasek i šle zároveň“ (tzn. pojistit se dvojnásob, že vám nespadnou kalhoty) zrovna nejvhodnější. Avšak mnoho lékařů jakoby podporovalo krédo ČÍM VÍCE, TÍM LÉPE. Jestliže je možné shromáždit více výsledků bez většího rizika nebo nákladů, jako například s pomocí pečlivého pohovoru a prohlídky, může být takový jednoduchý přístup rozumnější. Ale zbytečná vyšetření nás stojí hodně – a nejedná se jen o finanční náklady.
  • Nejlepším vyšetřením někdy může také být žádné vyšetření. Důležitou součástí práce lékaře je rozhodovat, zda pacientovy příznaky jsou vážné nebo zda není třeba si dělat starosti. Jestliže si pacient stěžuje, že jej bolí pravý loket vždy, když porcuje uzené maso, neměl by lékař předepisovat příliš mnoho vyšetření. Mnohokrát lidé popisují neobvyklé příznaky, které nevypadají závažně a tak není potřeba se tím příliš zabývat. Pokrčení rameny je možná nejlepší věc, kterou může lékař udělat. Pokud si však pacient stěžuje, že cítí ostrou bolest v břiše pokaždé, když jí uzené maso, je vhodné předepsat pár vyšetření, aby se věci vyjasnily.

Občas se také stává, že příznak, který nevypadá zpočátku nijak vážně, se ukáže být nakonec určujícím. Není ale prostě uvážlivé přehnaně reagovat na každý příznak spoustou vyšetření. V raných počátcích mnoha chorob mohou být příznaky zastřené, trvat krátce a neukazovat žádným určitým směrem. Není ještě vhodný čas, aby vyšetření poskytla abnormální výsledky. S postupem času se obraz stává jasnější a diagnózu je už možné stanovit.

Někteří pacienti mívají milióny příznaků. Je nepraktické a nepřiměřené provádět vyšetření kvůli každému z nich. Místo toho je tu možnost s pomocí promyšlených dotazů a správné prohlídky předepsat několik málo vyšetření, která pomohou udeřit hřebík na hlavičku. Jestliže není žádný důvod k obavám, je vždy možné naplánovat opakovanou návštěvu. Někdy je nejlepším postupem pozorné vyčkávání, občas také nazývané jako „cenný faktor času“.

Lékaři jsou vedeni k tomu, aby uvažovali vědecky. Mnoho z nich předpokládá, že pro každý příznak musí existovat fyzický důvod, který lze doložit množstvím výsledků vyšetření, které se vymykají normálu. Pokud přihlédneme k současné situaci ve zdravotní péči, která je plná soudních žalob, přiklání se lékaři k názoru, že by měl přinejmenším vyhledávat fyzický důvod pro každý příznak něčeho chorobného. Ve svém vědeckém zápalu mnoho lékařů pomíjí úlohu psychologických a sociálních faktorů nemocí. Pokud se třeba jedná o mladou pacientku, která je nezaměstnaná, má problémy v manželství a cítí závratě, pak provedení velkého množství drahých vyšetření nebude zrovna nejlepší cestou, kudy se vydat dál.

Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.